Děsnej, děsivej, až neuvěřitelnej nátlak

 Nekompromisní. Na emoce. Na city. S cílem vyvolávat jen, jak komu žádoucí pocity. Horší než tlačení šroubů do hlavy. Někoho baví to. Jiného možná že i živí. Jak koho. A jak na to pohlížíte i Vy! A taky Vy!

 Kde kdo v hlavě má nandaný svý, ale i jinejch brouky. Jak z domácí, tak taky z cizí louky. A vůbec, kdoví vodkadˇ. Co hlavní je? Ani z těch svejch, ani z těch cizejch se, hlavně vůbec, vůbec nepokadˇ! A vnímej. Krásy života. Svýho i jinejch bytí. Pořád je z čeho těšit se. A taky s kým. I z kvetoucího, ale i vodkvetlýho kvítí! Prostě proto, že je! A že život je jen boj? Taky jak kdy. Ale, a právě i proto života, a se vším všudy, se neboj!

Nakonec, jak pravil i jeden moudrej klaun:

,,Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

,,Nejenom očima a ušima vede cesta k člověku, ale také srdcem a citem.“

„Přirozeností člověka je hledání radosti.“ (J.W.)

 Nu, a na závěr jednu ,,sladkobolnou“. Taky šrouby do hlavy? Ale to snad ani ne, že. Windffouss

P.S.: Co se těch brouků tejká, není někdy na škodu umět i naslouchat. Hlavně těm blízkejm duším. Někdy i těm, které to potřebují se o ně podělit. Ale nikdo na sebe nemůže vzít všechny hříchy ani bolesti světa. To asi opravdu dokázal jen ,,ten" jeden. Ale to byl syn Boží. Ač všichni jsme, bytˇ každý svým způsobem, také jeho děti. J.A.J.

     20.5. 16                      George Anthony