Budiž války požehnány

Už samotný nadpis je až nechutný, že. Ale! Chutˇ či nechutˇ. At´ budˇ jak budˇ, tam, či onde stále probíhají, i probíhaly. A zavírat před tím oči? Zdali?

Co vždy přinášely a přinášejí? Oběti! Lidské! Války nemají vítěze. ,,Jenom“oběti! Vždy! I mezi těmi, co je nejen prožili, ale i přežili! I jejich potomky. Po generace generací. A ,,jenom mimochodem“. Bez ohledu na oběti i pokrok. Ve všem, Včetně toho zabíjení.

Pamatuji, že asi v roce šedesátém šestém jsem četl ve ,,100+1“ zmínku/ článek o tom, co způsobí přechod z válečného hospodářství na hospodářství mírové. Údajně ,,propad“ všeho, A VE VŠEM! Asi tak o cca šestnáct, či kolik let. Kdo ví, že. Že by to zamezilo válkám, to jsem se však nikde nedočetl. Ani nevím, že by se kdoví kde přešlo na mírové hospodářství. Že se to leckde tvrdilo, to ovšem ano.

Ještě jednu svou vzpomínku přidám.Tehdy si na mě armáda znovu vzpomněla. A ,,pozvala“ si mě. Opět. Na cvičení. Komedie. Opepřená politrukem. Ten s až jasnou tváří ,,vysvětloval“, že jsou nutná jistá opatření, když imperiálisti rozmist´ují ,,Peršingy“. Po mém ,,angažovaném“ dotazu, zda lze definovat rozdíl, mezi obranným a útočným klackem, jej až chytil záchvat nepříčetnosti. Ostatní záložáci z toho měli také záchvat. Ovšem smíchu.

Války však NIKDY nebyly a nejsou k smíchu. A nebudou. Možná ,,jenom“ dál zdokonalí ten pokrok. Ve všem. Možná i až ke zničení jeho tvůrců. A pak se, možná, opět, kruhy ZLA uzavřou. J.A.J.