Armistice

Toto slovo si do svého deníku zapsal můj otec. 7.5.1945. A k němu ještě „day off!“ Ač konec ještě až tak zcela nebyl. A také jak kde.Ač de jure být měl. V Evropě. Od 8.5.1945.

Armistice = klid zbraní. Zastavení válečných operací. Všech! Tehdy poté v přímé návaznosti následovala bezpodmínečná kapitulace. Rozhodně to však nebyl ,,zázračný knoflík“, který by vše, co se do tohoto data dělo, ,,vynuloval“. TO PROSTĚ Z PAMĚTÍ TĚCH, KTEŘÍ TU DOBU DO TOHOTO DATA ŽILI, A PŘEŽILI, PROSTĚ NEŠLO. Poznamenalo to i následující generace. V mnohém i dodnes! Je dosti až tragikomické, jak kde kdo kde co dnes vykládá. Ba i zneužívá. Ovšem ani výklady typu ,,co sme si, to sme si, a dnes zas až kamarádi“, jsou také poněkud prostoduché. A z historie se zas kde kým jenom účelově vyzobává, co se zas komu hodí. A kolik lidí tomu až podlehne. Nenávist zase živí jenom nenávist, a trivialita mnohých v tom nejednou až hraje prim. A je nemálo takových, kteří se tím i živí. Také nic nového, že.

P.S.: Jen krátce jsem leccos vyjádřil. Nečekám zázraky že se to bude každému líbit. Ale ani nepovedu ,,polemiku“ s těmi, kteří si přisadí ,,to svoje“. Proč také. Je to podstatě bezpředmětné. Jen dám odkaz na jeden ze svých blogů. Tento: Rytíři nebes – konec války za ,,berany“ Dakoty

8. května 2015 (Zdroj: https://blog.idnes.cz/jiroudek/rytiri-nebes-konec-valky-za-berany-dakoty.Bg15051156)