Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe. Tak řekl Sri Chinmoy, když pochopil jeden z nejdůležitějších zákonů, který ve fyzice nenajdete. Zákon toho, že realita, kterou zažíváme, je jen odrazem a projekcí našich vlastních myšlenek.
Děsí Vás to? Mě už ne. Vlastně musím uznat, že ve chvíli, kdy jsem si připustila, že vše, co prožívám ve svém životě, dokonce i to, co mě dokáže děsně vyvést z míry, je pouhým odrazem mně, dost se životem bavím. Bavím sama sebe - tedy až ve chvíli, kdy to pochopím. A směju se svému já, které se snažilo bojovat s tím světem venku, protože si myslelo, že příčina jeho problémů tkví někde jinde než v něm samém.
A čím víc nad tím přemýšlím, tím více příkladů vidím i ve svém okolí. Nezeptali jste se někdy sami sebe, čím to je, že naprosto shodnou skutečnost interpretuje každý z nás naprosto jinak? Jak je možné, že jeden a ten samý prožitek v někom vyvolává pocity klidu a lásky a v druhém pocit negativity a rozhořčení?
Don Miguel Ruiz přinesl jednu významnou radu: Neberte si nic osobně. To, co ostatní říkají nebo dělají je odrazem jejich vlastní reality, toho, jak Vás vidí a nemá to nic společného s Vámi. Vaše realita nikdy nemůže být shodná s realitou někoho jiného. A proto, pokud Vás zranilo něco, co o Vás druhý řekl, nezranilo Vás ve skutečnosti jeho prohlášení, ale to, že jste jedu jeho slov dovolili proniknout do rány, kterou v sobě nosíte.
Zranili jste sami sebe. Otevřelo to něco, co si ve skutečnosti o sobě sami už dlouho myslíte, ale nechtěli jste si to připustit. Protože pokud by to tak nebylo, nikdy by Vás to nezranilo.
Ale platí to i přesně obráceně. To, co Vám na druhých nejvíce vadí, je ve skutečnosti něco, co Vám nevyhovuje na Vás samotných. Pokud máte potřebu druhé posuzovat a odsuzovat v určité oblasti, dost pravděpodobně je to téma, které sami nemáte vyřešené v pohledu k sobě. Pokud byste měli, ani by Vás to totiž nenapadlo řešit.
Zkuste si na to vzpomenout, až budete mít potřebu o někom prohlásit, že je blbec a nebo budete soudit jeho chování či myšlení. Zkuste si na to vzpomenout, až si budete klást otázku, proč je na Vás ta prodavačka tak nepříjemná, když jste jí nic neudělali. Zkuste se zamyslet nad tím, co Vám to má zrcadlit a zda se skutečně chováte ke všem tak, jak si zaslouží.
Protože většinou právě to, co nechceme slyšet od jiných, je to, co nejvíce potřebujeme, abychom si v danou chvíli něco uvědomili. Abychom to využili ke svému vlastnímu osobnímu růstu. Pak možná nejen odpustíte, ale dokonce poděkujete těm, o kterých jste si ještě donedávna mysleli, že Vám ubližují.
"Pokud nemáš odvahu poznat a mít rád sám sebe, tak to nemůžeš chtít po ostatních."
