Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
L35e15o89n11a 35B23l40a35h20o53v68á
S tím strachem to může fungovat i jinak. Před lety mě zaujaly zvláštní masky v eskymáckém muzeu v dánském Fjaltringu. Od majitele muzea jsem se dozvěděla, že masky Inuité používají ke strašení dětí, protože kdyby v nich nevypěstovali strach, nepřežily by, sežral by je první medvěd. On i ten strach k životu patří...
I29v90a63n29a 23J88i36r86m18á66ř17o98v75á
Souhlasím. Ale není strach jako strach. To, o čem mluvíte, bych nazvala spíše respektem, který by měl mít člověk nejen ke zvířatům, ale třeba také k horám, přírodě, Zemi jako takové... A sami jsme poslední dobou často svědky toho, jak to dopadá, když se k ní s respektem nepřistupuje...
O27l88g42a 26S40t18e26i80n26e51r29o70v79á
Svata pravda, takhle to funguje. At se to nekomu libi, nebo ne 
. Davam karmu. A kdyz nekdo rika: kdybych to byl byval.... tak je to zase jen o nem . Delame to, jak nejlepe umime, a kdyz mame zlost, ze to nedelame lepe, tak to zmenme!
J10a54k49u44b 63K79n13e29c73h62t22o98v38s87k92ý
Autorko, psala jste, že kdo zažje dětství ve strachu, tak bude úzkostný člověk. Ono to najisto platí i v opačném případě. Tedy když strach vůbec nezažijeme, ale nebudeme v sobě pěstovat sebedůvěru, budeme introvertní atd.
I34v34a56n28a 15J23i83r46m79á23ř93o11v36á
Je to samozřejmě platné na mnoho hledisek. Je důležité si uvědomit, že většina našeho chování je nápodoba a ty programy, které jsou nám v dětství předány, si pak mnohdy neseme celý život, nebo s nimi minimálně bojujeme...
R86o13m49a43n 57E43n88d80e46r73s
Opravdu to tak vypadá! V dětství a mládí mi přišlo, že všichni kolem mě mají debilní, přízemní zábavy a byl jsem otrávenej. Později jsem s tím přestal bojovat a nasadil veselejší projev, což mi bylo vnitřně bližší. Teď mám kolem sebe samé fajn lidi
I13v36a94n55a 52J35i30r27m12á30ř32o55v91á
S tím nelze než souhlasit :) Mám naprosto shodné pocity :)
P94e10t65r 65Š26i18n68d30e68l77á75ř
V tomhle máte Ivano velkou pravdu, ale nejednomu z nás (tedy včetně mně) by přitom stačilo se před třiceti, dvaceti, patnácti či deseti lety rozhodnout pro nějakého budoucího životního partnera jiného - a tím pádem by se naše životy ubíraly naprosto jiným směrem. Měli bychom jiné příbuzné, jezdili za nimi někam jinam než tam, za kterými jezdíme nyní a naše životy by vypadaly úplně jinak. Někdo svého dávného nesprávného životního rozhodnutí třeba dnes velmi lituje a naopak jiný by třeba vůbec neměnil. 
I41v69a23n78a 51J94i98r21m87á59ř53o91v20á
Jak říkáte. Rodinné vazby jsou v tomto asi nejsložitější, protože nás "vážou" ze všech nejsilněji a zjištění, že jsou to možná právě ony, co nesměřují náš život tím nejlepším směrem, je pro mnohé těžký oříšek k rozlousknutí.
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1251x
