Děkujeme za pochopení.
L54e81o25n65a 19B56l14a90h70o98v34á
S tím strachem to může fungovat i jinak. Před lety mě zaujaly zvláštní masky v eskymáckém muzeu v dánském Fjaltringu. Od majitele muzea jsem se dozvěděla, že masky Inuité používají ke strašení dětí, protože kdyby v nich nevypěstovali strach, nepřežily by, sežral by je první medvěd. On i ten strach k životu patří...
I45v63a48n90a 20J53i96r39m21á51ř55o48v54á
Souhlasím. Ale není strach jako strach. To, o čem mluvíte, bych nazvala spíše respektem, který by měl mít člověk nejen ke zvířatům, ale třeba také k horám, přírodě, Zemi jako takové... A sami jsme poslední dobou často svědky toho, jak to dopadá, když se k ní s respektem nepřistupuje...
O75l87g30a 33S48t87e61i29n75e28r85o51v22á
Svata pravda, takhle to funguje. At se to nekomu libi, nebo ne . Davam karmu. A kdyz nekdo rika: kdybych to byl byval.... tak je to zase jen o nem . Delame to, jak nejlepe umime, a kdyz mame zlost, ze to nedelame lepe, tak to zmenme!
J20a92k19u12b 91K33n86e23c69h15t28o53v13s31k18ý
Autorko, psala jste, že kdo zažje dětství ve strachu, tak bude úzkostný člověk. Ono to najisto platí i v opačném případě. Tedy když strach vůbec nezažijeme, ale nebudeme v sobě pěstovat sebedůvěru, budeme introvertní atd.
I92v19a19n97a 42J70i88r30m35á79ř51o81v47á
Je to samozřejmě platné na mnoho hledisek. Je důležité si uvědomit, že většina našeho chování je nápodoba a ty programy, které jsou nám v dětství předány, si pak mnohdy neseme celý život, nebo s nimi minimálně bojujeme...
R15o69m44a61n 49E97n43d14e30r19s
Opravdu to tak vypadá! V dětství a mládí mi přišlo, že všichni kolem mě mají debilní, přízemní zábavy a byl jsem otrávenej. Později jsem s tím přestal bojovat a nasadil veselejší projev, což mi bylo vnitřně bližší. Teď mám kolem sebe samé fajn lidi
I59v32a61n40a 16J81i12r79m45á66ř53o36v65á
S tím nelze než souhlasit :) Mám naprosto shodné pocity :)
P18e87t18r 50Š30i71n82d31e49l50á49ř
V tomhle máte Ivano velkou pravdu, ale nejednomu z nás (tedy včetně mně) by přitom stačilo se před třiceti, dvaceti, patnácti či deseti lety rozhodnout pro nějakého budoucího životního partnera jiného - a tím pádem by se naše životy ubíraly naprosto jiným směrem. Měli bychom jiné příbuzné, jezdili za nimi někam jinam než tam, za kterými jezdíme nyní a naše životy by vypadaly úplně jinak. Někdo svého dávného nesprávného životního rozhodnutí třeba dnes velmi lituje a naopak jiný by třeba vůbec neměnil.
I18v10a70n65a 14J15i87r13m72á10ř59o75v80á
Jak říkáte. Rodinné vazby jsou v tomto asi nejsložitější, protože nás "vážou" ze všech nejsilněji a zjištění, že jsou to možná právě ony, co nesměřují náš život tím nejlepším směrem, je pro mnohé těžký oříšek k rozlousknutí.
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1249x