Trochu mi to připomnělo Ericha Fromma s jeho "Umění milovat".Podle něho jde o umění vyznat se sám v sobě, protože když to neumíme, pak ani nepoznáme, jestli někoho milujeme nebo ne,  a podle toho zmatkujeme a trápíme se.

Co je to vlastně ta dokonalost?

Mnoho lidí ji pravděpdobně chápe jako superioritu (nebo min. nadprůměr) v určitých definovaných oblastech, které považují za "důležité". V životě jsem se setkal s lidmi, kteří:

- silně vynikali v jednom oboru

- byli nadprůměrní ve více oborech

- silně vynikali v širším spektru oborů (pár výjimek)

ale i s lidmi, kteří naopak nebyli inspirující vůbec v ničem.

Plně souhlasím v tom, že vztahu neprospívá "dušení láskou".

Myslím, že se i tomuhle člověk musí naučit. Každý zná - miluj bližního svého, ale na druhou podstatnou část se zapomíná - jako sebe samého... ta běžná interpretace - rozdat se - je škodlivá.. má se interperetovat i jinak - mít se rád -že to pocítí  naše okolí, o tom ani sporu...

Výstižná, racionální a zároveň velmi zdařilá filozofická úvaha. Skvělý článek - ode mne zasloužená karma 

Ano