Osobní rozvoj přeje odvážným

Odvážným v tom smyslu, že mají odvahu potkat se sami se sebou. A i když to může na první pohled vypadat jako cesta, která život ulehčí, třeba už jen tím, že nás zbaví strachu, jedná se o cestu, která nemusí vždycky být lehká.

Pokud chcete něco dokázat, musíte něco obětovat. To platí v osobním rozvoji stejně jako v businessu. Nic není zadarmo. Problém je, že my lidé jsme někdy pohodlní a naše mysl tak trénovaná, že se nám často snaží namluvit, že tohle nám "stačí". Že tohle je ten konec cesty a chtít něco víc by byl vlastně rozmar. Mnoho z nás ale pociťuje ten šepot uvnitř, který nám říká, že by to možná přeci jen chtělo něco víc, že tohle ještě není všechno.

Alespoň u mě to tak bylo. Bylo to to, co mě přivedlo na cestu osobního rozvoje. Na cestu, která byla mnohdy příkrá, jindy zase přímá, která byla láskyplná, ale zároveň šokující. A která zdaleka není u konce. To, co mě na ní přivedlo byla touha zjistit, jak to je. A dovedla mě ke zjištění, že to vlastně nikdy nepochopím, ale jsem s tím daleko více v klidu. Jsem v klidu s tím, že ta cesta nikdy neskončí, ale je jen na mě, jak daleko se na ní dostanu. Na každém z nás. A že na jejím konci není pochopení toho všeho, ale především pochopení nás samých. 

Co je ale potřeba, je být na to připraven - alespoň v rámci možností. Být připraven na to, že se Vám dost možná změní vnímání světa, sebe i druhých. Že se Vám dost možná změní hodnoty, záliby, cíle, okruh blízkých i lidí, se kterými si budete rozumět. Že jich bude ubývat, ale zároveň se budou objevovat noví, do kterých byste to nikdy dřív vůbec neřekli. Že najednou budete mít touhu mluvit o věcech, o kterých jednoduše nemůžete mluvit jen tak s někým, protože to nejspíš nepochopí a že je to tak v pořádku. Že najednou budete ještě více milovat chvíle sami se sebou. Že zmizí strach a přijde klid...

A tak, pokud se ptáte, zda jste na to připraveni, zeptejte se sami sebe, protože tam jsou všechny odpovědi :)