Jehova, Bůh, Alláh, Buddha, Višnu, Šiva... co kdybych vám řekla, že nikdo z nich není? A co víc - co kdybych vám řekla, že božský je každý z vás? Že jsme ve vesmíru a vesmírem jsme. Že my sami ho tvoříme takový, jaký je.
Článek na tohle téma jsem chtěla napsat už dlouho. Impuls k tomu mi dal článek, který se zde na blogu objevil a měl naprosto skvělý titulek, ač pojednával o něčem jiném než jsem zamýšlela já.
"Co kdyby Bůh nenáviděl náboženství?"
A tak se ptám, co kdyby byla víra jenom výmyslem člověka, prostředkem manipulace a komerce?
Náboženské války tu byly a budou. Ve snaze přesvědčit druhé, že zrovna ta moje víra je lepší, že ten můj Bůh je opravdový Bůh. Nepřijde vám to směsné? Vést boje za něco tak abstraktního, za něco, co vlastně neexistuje. Za smyšlenku lidí, kteří chtěli ovládnout masy a za ovečky, co jejich názory bezmyšlenkovitě následují, v některých případech až fanaticky. Kdyby byl Bůh, opravdu by to tak chtěl?
Já neříkám nevěřte. Vlastně sama hluboce věřím. V sebe a v to, že to "NĚCO" je, existuje. Jen pro "TO" nepotřebuji žádné pojmenování. Jen "TOMU" nemusím dávat žádné dary ani obětiny. A pro ty, co ano, co potřebují škatulku jména v našem jazyce - říkejme tomu třeba vesmír. Pro více zasvěcené třeba Kryon.
Já neříkám, že se nedějí zázraky. Dějí a potvrzuje se mi to každým dnem. Neplní nám je ale Bůh, ani nikdo jiný. Plníme si je sami. Máme možnost si tyto zázraky sami přitáhnout svým myšlením. Nezní to obrovsky svobodně? Ano, zní, ale problém je v tom, že svobodní lidé nejsou manipulovatelní.
Dokonce nezpochybňuji ani existenci Ježíše Krista. Existenci jeho učedníků. Nebo existenci Buddhy. Věřím, že zde byli a byli to velmi duchovně založení lidé. Duchovně od slova duše. A co je to duše? Duše jsem já, bez ohledu na to, v jakém těle se právě nacházím. Byli to lidé, kteří leccos pochopili a kteří se snažili to předat dál. Lidé, kteří si nepřáli být uctívaní. Lidé, kteří nechtěli nosit dary. Lidé, kteří chtěli, aby toto "tajemství" poznali všichni.
Jenže pak tu byli také lidé, kteří byli obchodníci. Lidé, kteří právě v tom nalezli potenciál, jak ovládnout masy. Jak dojít bohatství a moci. A lidé, kteří věděli, že toto "tajemství" můžou využít ve svůj prospěch. Tajemství, které by změnilo životy nám všem. Tajemství, které se nesmí dostat ven.
Jenže tu byly taky války a beznaděj. A jak víme, topící se stébla chytá. Takže když přišlo křesťanství a roztáhlo svá ochranná křídla, lidé šli. Neměli sílu přemýšlet, zda je to dobře. Potřebovali cítit, že na to nejsou sami. A myšlenkoví vůdci formovali a přidávali tak, aby jim to šlo hezky na lopatu. A tak byla původně dobrá myšlenka přeměněna v něco, za co se dnes a znovu vedou války. A my teď na pokraji jedné takové stojíme. O to hůř, že vlastní blbostí...
