Kdo má návod na život?

My lidé jsme neradi souzeni a zároveň rádi vynášíme soudy. O tom, kdo nebo co je normální a co nebo kdo ne. O tom, jak by to mělo nebo nemělo být. Kde se to vzalo a kdo nám dal právo takto soudit?

Stále častěji a častěji se pozastavuji nad tím, kolik času lidé dokážou věnovat posuzování druhých. "Tak seš ty normální?". "Co to má proboha na sobě?". "Chovej se normálně!". "Tohle Vám přijde jako normální vztah?". A tak se také čím dál tím častěji ptám, kdo že to určil a kde je to dáno, co je nebo není normální. 

Ale na druhou stranu se nedivím. Protože jsme k tomu vedeni už od mládí. K tomu, že normální znamená být průměrný, průměrně dobrý. Jak projít normálně školským systémem? Pokud možno s dobrými známkami ze všech předmětů. Cokoliv jiného je špatně. 

Když nám něco výjimečně jde, super, ale my se teď musíme zaměřit hlavně na tu pětku z matematiky. Ta je důležitější, té je třeba věnovat pozornost. Už od mala nás učí zaměřovat se na to, co nám nejde, co musíme zlepšit, než na to, co nám jde lépe než druhým. Hlavně příliš nevybočovat z řady. Proces výchovy průměrného člověka byl započat.

A když pak hledáme návod na to, jak prožít šťastný život, více než uvnitř sebe hledáme ten návod zase okolo. U rodičů, společnosti, ostatních. Tak nás to přeci učili. Vystudovat co nejvíce škol, najít si dobré zaměstnání, partnera, vybudovat domov, mít děti a ty vychovat tak, aby byly "normální". Nic jiného není přípustné. Všechno ostatní je špatně. A kdokoliv to má jinak, pojďme si na něj ukázat. Není normální.

Tak on mohl jít na vysokou a radši jel cestovat po světě? Blázen. Jí je třicet a ještě není vdaná? Chudinka, já si celou dobu říkala, že asi nebude normální. Malování obrazů? Ale prosimtě, nebuď směšnej a běž dělat něco normálního, jako ostatní. Tak oni spolu pořád ještě nežijou? Tam je určitě něco špatně...

A tak možná celý život prožijeme v představě druhých, sice ne tak úplně šťastní, ale co je hlavní, "normální". A nebo to riskneme a žijeme podle sebe, bez ohledu na to, co si myslí ostatní. I s tím rizikem, že se staneme obsahem těchto soudů. Snad si jednoho dne všichni uvědomíme, že jediný správný návod na život můžeme naleznout pouze uvnitř sebe.