Utajované kanadské žertíky s imigrací

Syn mého kamaráda rodáka se usadil v Praze před čtyřmi lety. Na nedávné návštěvě u rodičů v tady Ottawě se mi svěřil, že se v Praze cítí víc doma, protože je tam těch bledých jako je on v poměru daleko víc než kde jinde na Západě.

Jistě, nejen v Ottawě a Torontu, ale také v Londýně, Paříži, Amsterdamu, Bruselu jsou bílí už v menšině, která se dále jaksi zcvrkává. Je to v důsledku dvou věcí: malé domácí porodnosti a veliké imigrace ze zemí, které odcházející vrchmí diplomat EU Josep Burrell nazval povšechně „džunglí“.

Zcela určitě také, všímat se takových maličkostí jakou jsou drastické změny v demografii a kulturních zvyklostí ve svém bezprostředním okolí okamžitě zařazuje člověka mezi omezence, kteří patří do škatulky s nálepkou „krajně pravicoví nativisti“. A tady je Kanada mezi ostatními metropolemi Západu dosti jako výjimkou. Vysvětlím.

Náborové plakáty místního gymnázia. Čtvrť je převážně anglicky mlvící. (vlastní foto)

Totiž taklhe: podle kanadských médií, vyjma National Post, založeného Conradem Blackem, a známých „poděsů“ kolem Ezry Levanta v Albertě, není žádný kanadský žurnalista, který by připustil zrůdnou rasistickou pohádku o „výměně obyvatelstva“, kterou naše oči vidí závratným tempem měnit všechno kolem co známe a všechno co na tou znalostí spoléháme. Mezi politiky jakbysmet. Jediný krajně krajně krajně pravicový předák Kanadské strany lidu (People’s Party of Canada) Maxime Bernier má k tomuto tématu co říci bez ostychu. Ale jeho partaj má jen podporu asi tak 1.5% voličů a je daleko I za Zelenými, vedených v zemi drškující notorickou alkoholičkou.

Není zde ani známka velkých politických hnutí v odporu k masové emigraci kolem vůdčích osobností jakými jsou Trump, Orbán, Farage, Le Pen, Wenders, Gauland nebo Sarrazin. Trudeauv politický protějšek Pierre Poilievre, který ho zřejmě příštím rokem vystřídá jako ministerský předseda kolem imigrační politiky zatím chodí jako kolem horké kaše. Není se co divit. V mnoha klíčových volebních okrscích převažují imigrantské zájmy dále sem vozit příbuzné nebo klienty. Imigrace je obrovský byznys zejména v místní indické komunitě. Proto Poilievre chce pouze „přizpůsobit“ imigrační součty současným kanadským možnostem v bydlení, sociálním službách a poptávce na trhu práce. To poslední je skuečně drsný vtip. Vysvětlím.

Kanada během posledních dvou let dovezla milión imigrantů (s dočasnými pracovními vízy je to 1.2 miliónu). Vloni se celkový počet obyvatel poprvé přehoupl přes 40 milónů. Při tomto obrovském dovozu, který se stále ospravedlňuje nedostatkem pracovních sil, celková nezaměstnanost v minulém roce stoupla o skoro celé procento. Poilieverův drsný vtip je v tom, že „přizpůsobit“ imigrační hladinu trhu práce by ve skutečnosti znamenalo masové deportace imigrantů. Hledal jsem také statistiky veřejné podpory nových příchozích do Kanady, tzn. podpory ve federálním rozpočtu, provinčních a městských rozpočtech. Nenašel jsem. StatsCan (Kanadský federální statistický úřad) nic podobného zřejmě nedělá. Za to nám ale s radostí sdělí, že noví imigranti představují téměř čtvrtinu (!) obyvatelstva.

Podobný sociální experiment je bez precedentu. Ani „wir schaffen das“ Merkelové se nemůže Kanadě vyrovnat. Německo absorbovalo 1.5 miliónu ve dvou letech (2015-16) do celkového obyvatelstva cca 80 miliónů. Tichý přísun nového lidu za Trudeaua v minulých dvou letech (2022-23) byl 1.2 milónu do 40 miliónů. Procenty je to 1.8 versus 3 procenta obyvatel. Ale to není všechno. Za prvé, Německo má daleko hlubší a vydatnější sociání zabezpečení než Kanada. Za druhé, geograficky a rozvojově Kanada je daleko členitější než Německo, a rozvážet imigranty do víceméně stejně sociálně vybavených krajů není tudíž ve výhledu. Problémy s imigrací se koncentrují v několika velkoměstech, kde přítomnost nových potřeb má katastrofální následky na dostupnost bydlení, a sociálních služeb. Zdravotnictví se nestačí vyrovnat se s obrovským přívalem poptávky. Ceny nájemného rostou, jak se zde říká „raketově“. (K tomu je ale více důvodů, jak jsem jednou vysvětloval paní Šichtářové).

Ovšem imigrační politika koalice Liberálů a NDP (místní socialisti) pokračuje v tichosti dál. V žádném případě neuslyšíte ministerského předsedu nebo jeho zástupkyni ceknout o příčinách zoufalého nedostatku bydlení, jeho nesmyslné drahotě, a o ubohém stavu kdysi prvotřídní kanadské zdravotní péče. A když ceknou, tak jen dál opakují pitomé žertíky.