Serjoža ví jak zachránit svět

Frau Merkel se nechala tento týden slyšet a odsoudila zesměšňování lidí, kteří se současným Ruskem chtějí vést dialog. Šlo tady o nálepku „Putinversteher“ (spisovně česky Putinův Frštéhr), kterou se v Německu

dnes častují lidé, kteří mají na politiku EU vůči Rusku trochu jiný názor než jeho vedoucí dámy, von der Leyenová a Kallasová, protože se mohou opřít o bližší znalosti záměrů kremelské Westpolitik. Merkelová se ohradila, že rozumět politice Kremlu neznamená s ní souhlasit. Proto odmítá nálepku jako nevhodnou. „Používá se jako způsob zarazit konverzaci, jak ukončit debatu“, pravila.

Vidíme tedy znatelný pokrok od signatářky Minských dohod, která po napadení Ukrajiny Ruskem prozradila (tak jako Porošenko předtím, a Hollande potom), že Minské dohody Kyjev vyplnit nehodlal, že to byl prostě jenom způsob jak posílit armádu Ukrajiny a Putina se fintou zbavit. Takže kancléřka dobře frštéhovala naštvaného Putina, když Zelenskému měsíc před invazí hrozil, „nráviťsja ně nráviťsja potěrpi moja krasavica“. Měla v tom podvodu prsty a teď – když se doufejme otevírá nová diplomatická kapitola v jednání s Rusy – cítí potřebu svůj hřích odčinit.

Samozřejmě, že Mutti Merkel má pravdu. Je třeba vrátit vztah Západu k Rusku do nějakých normálnějších, funkčních kolejí. První věci, které je v tomto kroku třeba rozumět je, že v každém sporu jsou dvě strany, tedy dva názory na věc, a že soustavnou démonizací jedné strany druhou lze věc vyřešit jen tehdy, má-li jedna démonizující strana prostředky a vůli tu nepřátelskou ďábelskou stvůru vojensky zničit. Ovšem, jde-li v dnešní době na východě Evropy v podstatě o spor dvou nukleárních velmocí o hranici jejich vlivu (a soudruzi, opravdu věřte, o nic jiného na Ukrajině nejde), pak ďábelskou stvůru lze sice zničit ale pouze za cenu zničení kapacity planety vydržovat tak nemožně přežraný a nenapravitelně zlotřilý druh dravé zvířeny jako jsme my.

Mezitím rusofóbní karavana Británie a Evropy jede dál. Jeden z nejznámějších britských konzervativních intelektuálů, Douglas Murray, psal před dvěma týdny, že Trumpovi MAGA republikáni se vydali na „zcestnou“ politiku vůči Rusku a neopomněl šlehnout po Putinovi jako únosci ukrajinských dětí. (Takto Kyjev nahlíží tři roky na Putinův dekret zajistit bezpečnost sirotků z válečných prostor přesunem do ruského vnitrozemí. Že existují případy, kde o některé z těchto dětí je zájem od ukrajinských příbuzných nijak neznamená, že děti byly odvlečeny ze zločinných pohnutek, jak věc naformuloval Mezinárodní trestní soud v Haagu na něčí žádost).

A jsme u Serjoži.

BBC udělala, (po dlouhé pomlce, jestli se nemýlím) intervjů s předním ruským politologem. Jednalo se o Sergěje Karaganova, který v Rusku patří do kruhu opravdu vlivných mediálních osobností. Dříve sloužil jako kremelský poradce za Jelcina i Putina, a dnes je vedoucím Výzkumného institutu na Vyšší škole ekonomiky v Moskvě. Serjoža je též vydavatelem časopisu Rusko ve světové politice.

Proč britská občanskoprávní televize vybrala právě jeho hádankou není. Nebylo to proto že on je mezi několika politickými komentátory na které byly na Západě uvaleny sankce.

Serjoža je skutečně unikátem. On byl první, kdo v Moskvě začal propagovat novou teorii podle které Moskva by měla přivést Západ k rozumu a navrátit tam lidský strach z konce světa provedením menšího útoku jadernou zbraní jako na jednoho ze spojenců. To, podle Karaganova by přivedlo vedoucí NATO a EU do reálného světa a k uvědomění, že jejich pohrdavé přehlížení možnosti nukleární války s Ruskem, je skutečně hrubá existenční chyba. (Bližší popis původního Karaganova nápadu a mého názoru na něj najdete na mém anglickém blogu, zde.)

Samozřejmě, že BBC, věrný pomocník britské politické elity nemohla odolat pokušení konfrontovat názory Serjožy jako výstavné květy současné zahraniční politiky Kremlu, a nukleární doktríny Putina. Klip na Youtube představil Karaganova jako „bývalého poradce Kremlu“. Steve Rosenberg, který s Karaganovem rozmlouval, se vůbec nijak nepokoušel oddělovat Serjožovy osobní názory, které jsou sice v Rusku bohužel vlivné ale zdaleka ne převažující, od politických postojů ruského prezidenta, jeho zahraniční politiky, a současné „nukleární doktríny“ Ruské federace. A Serjoža, který chce zachránit svět od sebe sama (jak tvrdil ve svém eseji s nápadem deeskalovat nebezpečí nukleární války eskalací na první použití jaderných zbraní), byl natolik potěšen myšlenkou, že je povolán mluvit za Rusko, že Rosenbergovi ochotně skákal na špek kdykoliv ho čipera z BBC vyzval. Takže naivní, Ruska neznalý, divák si z rozhovoru odnesl mylnou představu, že Rusko se chystá někde blízko poučovat Západ lekcí z Hirošimi.

Ve skutečnosti Vladimír Putin nebere Serjožu vážně, stejně jako většina komentátorů a profesionálních ladičů nálad v zemi (počínaje šéfredaktorem jeho vlastního časopisu, Fjodorem Lukjanovem). Loni v červnu na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě, kde Karaganov v plénu předsedal, se do něho Putin pustil a zesměšnil ho jako nepozorného žvanila. (Důkaz o tom je zde, ovšem nemohu zaručit, že si ho můžete v Česku přečíst. Horní politické patro se v mém rodném ďolíku možná stále bojí, aby se Putinovi frštéheři nějak rychle nenamnožili tím, že by se kolem Prahy podávalo jeho kafe bez filtru.)