Průvodce inteligentní ženy po umírněném islámu (úvod)

Možná že se titulek mého dnešního blogu bude sečtělejšímu čtenáři zdát povědomý. Ano, jedná se o parafrázi jména brožúrky v níž pověstný irský dramatik seznamoval své ctitelky prahnoucí po informacích o socialismu a kapitalismu.

Nikde jsem nečetl o pozadí tohoto malého dílečka  a tak vám mohu pouze prozradit, že šlo o George Bernarda Shawa, že byl přesvědčeným Fabiánským socialistou, a že mezi ženami v jeho životě byly politicky angažované dámy, které mu někdy lezly na nervy. Kdo Shawa má rád, a já určitě ano, cítí tu jeho geniální ironii v spřežení „průvodce“ s „inteligentní ženou“, do níž múžete třeba dosadit jeho Candidu, nebo Janu z Arku, nebo Annu Whitfieldovou, tedy inteligentní ženy, které by se jen tak nenechaly od George provádět po čemkoliv.

Moje ironie ovšem je zde trošičku jiná. Já se tochu – opravdu ne moc - obul do pana docenta Konvičky skrzevá jeho neregulérní postup ve věci demolice názorů pana Shanaáha. On na to neřekl přímo nic, jen pokračoval ve faulování dotyčného, publikací anonymního dopisu, ve kterém je pan Shanaáh obviňován z obviňování skupiny kolem pisatele  “šířením extremismu“ a „manipulací radikálními názory“  a dále již z nejasného spojení s následujícímy protesty proti diskutování islámu a „sílou sluníčkářské propagandy“ která se snažila diskusi znemožnit.  V logice dopisu nařčení rovná se důkazu o vině, a tudíž je-li pan Shanaáh nařčen a tím dokazatelně jedním z „novodobých cenzorů kritické diskuze“,  diskuse s dotyčným nebude. Šmitec. 

 Jestliže mě Konvička neoslovil přímo, pak několik jeho stoupenců tak učinilo, v diskusi k blogu. Diskuze byla bez problémů, tj. žádné mazání příspěvků, i když několik pisatelů dávalo zřetelně najevo, že jsem se dopustil přečinu v kritice lídra a že se jim to nelíbi, něco na způsob starého šlágru Oldřicha Nového.  

To mi samozřejmě nevadí. To jenom dále dokazuje něco, čeho jsem si na iDnes blogosféře už všiml, tedy, že v etosu článků jistých témat převažují názory silně emočně podbarvené, s jejichž míněním sice více méně souhlasím, ale k jejichž servírování mám výhrady. Nemám rád když se straší, nebo přehání, nebo kdy útlaky nejsou k realitě přiměřené, nebo když se na věc jde z titulu jasnovidectví.   Jde mi to ten známý problém obsahu a formy, o němž Konvička ví, že se proti němu cituje, protože to dělají kolegové ze školy. Bohužel, dále už si vědom není nebo nedbá, že když srovnává Shanaáha s nacistickými pohlaváry potvrzuje onen sarkastický Goodwinův zákon, který, ve volném překladu tvrdí, že  „V diskusi na jakékoliv politické téma, pravděpodobnost obvinění, že něco je v tématu spojeno, nebo někdo je v tématu spojen, s nacismem a Hitlerem úměrně stoupá, a dříve nebo později, je výskyt takového přirovnání nevyhnutelným“.  A protože, jak lze vyvodit z Matouše 10:25, (Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž jsou hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho?), žáci se po svých učitelích hodně opičí nejméně dva tisíce let, jisté nešvary lze od stoupenců Konvičky očekávat.   

Proto mě jaksi nepřekvapuje, když mi někdo opáčí, že diskutovat s umírněným islámem je pošetilé stejně  jako diskutovat se svědky Jehovovými. Jistě tuto formu argumentace znám: říká se jí v okolí říčky Rideau, kde bydlím, „straw man“.  Dovod „strašákem“ nastane když se nějaký bod sporu přirovnává falešnou paralelou k něčemu co je rozumně nesporné.  Svědci Jehovovi jsou apokalyptická sekta, podobně jako například „dvanáctníci“ v šiijské verzi islámu. Jistě, s lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že nebesa padají nebo, že Mahdí tady bude do příštího pátku, se diskutovat rozumně nedá. Není to vlastně ani třeba. To se dá dneska rozmluvit chemicky, prášky. Ale termín „umírněný islám“ náboženskou fanatiku vylučuje.  Politické debaty v bludném kruhu, kde závěr je obsažen v predikátu, by se v Česku měly vymýtit asi ze všeho nejdřív.    

Podobně je to se sebekájením výroky jako „umírněný islám je rozpor v termínech“.   Ipse dixit, konec diskuse v diskusi o potřebě diskuse. Mistr již odůvodnil neochotu diskutovat s někým kdo je nařčen (ergo ipso prokázán) jako padouch jenž se snaží sám otevřenou diskusi o islámu omezovat nebo dokonce znemožnit.  Proč by domácí jeho měli pochybovat?   

Inteligentní žena, jak si ji představuji já, by na to odpověděla asi ve smyslu, že pochyba je nutným předpokladem rozvahy, a že nevidí důvodu, proč bychom se o věci, kterou tady nechceme, nejprve nějaké ty základní věci neměly (my ženy) dovědět a vstřebat je. Abychom, tedy fakt, když s někým hovoříme, nevypadaly jako hloupé husy.  Týž typ ženy, ale o různých formách islámu a jejich diferenčním tlaku na své okolí již poučené, by jistě podotkl, že tyto pochyby jsou zde nutné zejména proto, že mnozí pánové jsou vedle jak ta jedle i v bodech naprosto základních.  

Psal jeden diskutér:  „Korán vyznávají všichni a neslyšel jsem, že by doznal revize. Žádný muslim otevřeně neřekne, že tento a tento verš, tedy Boží slovo, je špatný a neplatný. 

Když se ptáte muslimů v ČR jak se to má, mají šalamounskou odpověď: to platí jen v ideálním islámském státě. Sice se hlásí k zákonům ČR, ale současně mají ve stanovách žití podle islámských zásad. Pokrytectví prvního řádu". 

Zde se jedná o opravdu smutné nepochopení. Odepsal jsem: “Pane .., vy si pletete pojmy  "korán" a "šária". Šária je soubor morálních preceptů a právních norem, který je každý muslim povinen respektovat. Těch právních výkladů Koránu a hadisů na nichž šária stojí, je několik. Suniti mají pět právních škol. Ale šária sama o sobě nepředstavuje pro sekulární stát žádný problém. Mnoho židů žije podle halachy, a nikdy s tím nedělali nikomu potíže (tedy mimo Israel). Když chtěli nějakou radu nebo měli spor, rabín jim to vysvětlil a nebo je rozsoudil arbitráží. Když se rozsudek nelíbil, šlo se k civilnímu soudu státu.  S muslimy na Západě to bylo až do poslední generace lautr stejně. Žádný imám by si nedovolil přisvojovat  pravomoc státních orgánů hostitelských zemí a ani by o něco podobného neusiloval.  Ale o to samozřejmě jde dneska. Šária už pro mnohé není poradní hlas náboženské komunity ale právo na to být státem ve státě, pro který normy a jurisdikce země neplatí nebo platí za podmínek které oni si nadiktují. Takže jestli tenhle rozdíl v chápání šárii neznáte, a neumíte s muslimy v ČR mluvit tak, aby jste zjistil o co jim jde, pak samozřejmě nemůžete vědět jestli jsou pokrytečtí, či ne. Mluví z vás tedy jenom předsudky,    Mějte se pěkně.”

Odtud tedy moje nová osvětářská práce. Chtěl bych v tomto seriálku poukazovat na věci v islámu, o kterých se v Česku nehovoří, bud´ vůbec ne, nebo málo, ale které jsou pro pochopení víry nám cizí v mém pojetí naprosto nutné. Rozšířím ten adjektiv první osoby plurálu v předchozí větě takto: “nám, lidem s představou o sobě jako lidech kultivovaných, kteří chápou co to znamená a chovají se tak, aby si to o nich mysleli i jiní”.