Letošní americké volby...sorry, jako

Ne, nebyl to J.B Pritzker, ani Mark Kelly, ani Pete Buttegieg (my goodness), ani ten falešně hlášený populární guvernér Pennsylvánie Josh Shapiro, který byl údajně podle videa z minulé soboty vybrán Kamalou Harris jako

jako její prezidentský zástupce.

Nakonec, volba Kamaly (nebo temných stínů v pozadí) padla na Tima Walze, náčelníka Minnesoty. Hmmm... Ve jmenném rejstříku a intelektuálním obzoru amerických voličů, je ale jméno Waltz (stejná fonetika) spíš povědomé jako kreslíř Tom, autor nesmírně populárních komiksů Teenage Mutant Ninja Turtles.

Ne, opravdu není to nějaká poťouchlá hyperbola na americkou politickou kultůru. Je to tak, že Inteligentní člověk, který vyrostl v Evropě okamžitě zaznamená dětinskost Američanů, která se tradičně promítá v mnoha směrech, nejen v tendenci zaměňovat komiksy a cirkusácké kousky za politickou dospělost, jež samozřejmě byla zakladateli Spojených Států brána jako výchozí samozřejmost pro systém jakým je demokratický proces. Ale, pro to, že se to často příliš nevedlo jsou nezvratitelné důkazy. Podívejte se například jakým způsobem byl dopravován do Bílého domu Dwight D. Eisenhower v roce 1952.

Též tradičně, jako několik věcí ve Spojených Státech prezidentská Volební komora (Electoral College) je podivným archaismem. One man one vote it ain’t. Váha voliče k delegátovi komory státu je proměnlivá. Nejvyšší poměr zaznamenává District of Columbia, a činí přes třikrát tolik co váha voliče v Texasu, Kalifornii nebo New Yorku. (Počítám s celkovým počtem obyvatelstva, ne počtem registrovaných voličů.) Vcelku to znamená, že americké prezidnetské volby nerozhoduje většina voličů ale víceméně nahodilá kalkulace na základě populace států podle pravidel zavedených před téměř dvě stě padesáti lety. Nedává smysl, i přes časté vášnivé obhajoby systému od zastánců prezidentů, kteří se do úřadu dostali přestože v hromadném součtu voličů propadli.

Nicméně, v porovnání s úpadkovým vývojem americké společnosti a jeho symptomy, archaická Volební komora je jaksi miniskulní problém současné americké demokracie.

Jeden z mých nejoblíbenějších amerických myslitelů, Christopher Lasch, mínil v knize „Vzpoura elit“ (1992), že na obou stranách politické škály panuje přesvědčení, že dialogy s oponujícími názory nejsou k ničemu. „Ideologové Levice i Pravice“, napsal, „namísto oslovit společenský a politický vývoj, který vždycky zpochybňoval tradiční licoměrné návyky, preferují vzájemé obviňování z fašismu a socialismu – a to v blízkosti zřejmého faktu, že ani socialismus ani fašismus nejsou nikde ve výhledu. Jejich představa o minulosti je stejně zkreslená jako jejich výhledy na budoucnost“. Lasch takto prorocky viděl politickou realitu Ameriky před třiceti lety, sotva sotva dva roky před tím než zemřel. Co by asi řekl Americe ve které o Bílý dům budou zápasitTrump a Harris? Nevím, ale evidentně vzpoura elit to dotáhla ještě daleko dál. Mitt Romney prohlásil v roce 2012, že 47 procent voličů kteří budou volit Obamu neplatí daně. Hillary Clinton nazvala voliče svého odpůrce v roce 2016, „košík ubožáků“ (Basket of Deplorables). Dnes, už jakýkoliv projev prezidentského kandidáta a joho přitakávačů se neobejde bez neustálého zlomyslného nálepkování, zesměšňování i drsných osobních urážek protivníka, a jeho stoupenců. Oslovit společenský a politický vývoj? Vysvětlit voličům v detailu vlastní ekonomický program, instrumenty které budou používany v řešení vnitropolitických problémů, nutnost zaujmout závazný postoj k obrovskému státnímu dluhu realistickou daňovou politikou, pragmatický model americké zahraniční politiky? Ani nápad, děti!

Totéž platí o mediální scéně. MAGA ses stala nadávkou a nosit červenou čepici s „Make America Great Again“ v mnoha místech je zdraví, někde i životu, nebezpečné. Dnes jsem si udělal malou statistiku ze zpravodajského agregátoru Yahoo!. V posledních deseti dnech jsem načetl 47 zpráv o Trumpovi a 31 o Harrisové. Z nich 47 Trumpových byly všechny bez výjimky (!) negativní. Harrisova měla 27 silně pozitivních nálezů a zbytek byly víceméně neutrální faktické, životopisné věci (např. školní léta strávená v Kanadě, vztahy s otcem atp.)

Na druhé straně politické propasti, Sean Hannity mluví o Harrisové jako marxistce, protože ona věří v nutnost konečné materiální rovnosti mezi lidmi, což Fox News komentátir dokládá Marxovým maximem, „Od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb“. Ovšem tohle Marxovo pořekadlo vůbec neříká, a Marx nikdy nemluvil o nutnosti dávat každému stejně. Hannity chce jen nálepkovat a v Americe samozřejmě Marx je arcizloduch, tudíž je-li Harris marxistka, pak je nepřítelem amerického lidu. Americký lid si přeje Trumpa, a jestli to početně nevyjde pak volby musely být ukradeny ďábelským přístroji z Madurovy Venezuely. Ovšem, za tuto lež musel Rupert Murdoch vyklopit tři čtvrtě miliardy dolarů a vyhodit Tuckera Carlsona, ač on to netvrdil.

Včera, s ohlášením Tima Walze se okamžitě rozpoutala na Fox News lavina pomluv a očerňování, v níž jeho opravdu pochybené postoje, které by člověk politického středu zásadně odmítal, se jaksi levně mísily s jeho působením v Číně jako učitel angličtiny. Večerní vedoucí trojka Murdochova zpravodajského kanálu (Ingram-Watters-Hannity), všichni s osmimístným ročním platem, se mohla přetrhnout nářkem a varovnými pokřiky, že Harris-Walz radikálně levicový volební lístek je urychlenou cestou k americké ekonomické ruině na kterou nejvíce doplatí pracující vrstvy které kdysi tvořily střední třídu. Samozřejmě, v této komedii, američtí boháči v Republikánské straně jsou přirozeně lidmi s nejvyspělejším sociálním cítěním. Samozřejmě také, že pravé barvy se ukážou okamžitě, kdy jim (těm velkým pracháčům) Demokrati zavedou nebo zvýší nějakou daň. Pak do jednoho budou naříkat, že na tyto daně nejvíce doplatí poplatníci zdola, jichž se nové daně netýkají. Na otázku jak budeTrump schopen spravovat gargantuánský suverénní dluh, ne-li daněmi u lidí, kterým to finančně nijak neublíží, se odpovídá uboze a dětinsky, že prosperita která příjde s Trumpem všechno vyřeší s nižšími daněmi.

U Demokratických boháčů, kteří ovládají s výjimkou Ruperta Murdocha všechna velká média, zájem o pracující vrstvy o které se strana kdysi opírala, je v dnešní skutečnosti nicotný. Samozřejmě, že v Kongresu i ještě více mezi voliči strany jsou lidé, kteří jsou na kordy s vedením legislativy, administrací a jejím temným zákulisím. Ovšem, ať Bernie Sanders, Elizabeth Warren, AOC a spol., dělají povyk jak chtějí, „moci které jsou“ si dělají po svém. Sem tam jim hodí nějakou ohlodanou kost (Např. Obamacare nebo nějakou malou miliardářskou daň) ale nějakou opravdovou perestrojku dělat nebudou. To by finanční sponzoři strany nedovolili. Jejich cíl je prostě zůstat u moci kde jsou, a kontrolovat to kde ještě nejsou (jako je třeba Nejvyšší soud, který jim zhatil plány zbavit se Trumpa soudními výstřelky). Jejich reakce na Trumpovu volbu Vice prezidenta bylo okamžité a nesmyslné hanbení, zrcadlově tak jak Fox dehonestuje oplátkou Walze. JD Vance ovšem není tak velký terč jako je Trump. Nikoho osobně nenapadá, žádné podvody nedělal, udělal se svou vlastní pílí, žije spořádaným manželským životem. Navíc, zcela jistě má pod čepicí daleko víc než kterýkoliv z těch třech jiných uchazečů o Bílý dům. Demokratická média ovšem vždycky něco najdou. Například, před třemi lety JD utrousil nějakou poznámku o bezdětných naštvaných ženách které žíjí s kočkama. Celý týden potom, Joy Behar (ano ta, která přiznala, že se radostí počůrala, když slyšela, že Trumpa v Manhattanu odsoudili) a její štěbetalky nemluvily o ničem jiném než Vanceově misogynii. Minulý týden nějaký internetový špýmař tvrdil, že Vance ve své knize Horalská elegie popisuje soulož s gaučem (nikoliv s argentinským kovbojem ale s pohovkou). Okamžitě se to rozlétlo po všech médiích a okamžitě si Vance vysloužil přízvisko „úchyla“ (“weirdo“). Samozřejmě, že šlo o normální klukovskou onanii, a i když se autor kachny opravil jede se s tím dál a dokonce i Tim Walz to považuje za informaci hodnou sprosté narážky.

Takže tu vznikají dvě otázky: 1) od koho je lepší nechat se letos oblbovat (na což já odpovídat nemusím, páč jsem Kanaďan), 2) a co mají nehorázné manipulace co dělat s volbami.