Retro film: Romance pro křídlovku (1966)

   Romance je převod básně Františka Hrubína režisérem Otakarem Vávrou. Skvělý snímek o mládí, nešťastné lásce, loučení, vzpomínkách a o posledních dnech starého pána.

   Děj se odehrává o prázdninách roku 1930, dvacetiletý Vojta se vrátil ze studií do rodné vesničky a kromě starání se o dědečka po mozkové mrtvici vlastně nemá nic jiného na práci…

   Otec jako průvodčí je celý týden pryč a když do vsi přijedou kolotočáři, je to pro Vojtu akorát rozptýlení, kdyby ovšem jednou z nich nebyla krásná Terina…

   Začíná letní románek jako z filmu. Protože Terina jezdí z místa na místo, je Vojtovi jasné, že vztah nebude mít dlouhé trvání. Navrhne proto Terině společný útěk, ta souhlasí. Do cesty se jim ale vplete Viktor…

„Viktor. Nikdy nesundá čepici s hlavy, štítek je dlouhý, aby se neopovážilo slunce vykousnout stíny z divoké tváře.“

   Viktora si má Terina vzít, tak, jak mu to slíbil její otec, také kolotočář. Ale čerstvě zamilovaná Terina odmítá s Viktorem sdílet společnou maringotku, chystá se na útěk s Vojtou. Toho večera, kdy má dojít ke shledání a útěku dvou zamilovaných, ale Viktor pozná na změně chování Teriny, že se něco chystá, napadne proto Vojtu přímo u něj doma. Zatímco se Vojta sbírá z Viktorových ran, Terina mezitím čeká na předem smluveném místě, když ale Vojta během následujících chvil nedorazí. Pomalu to vzdává, a když se šourá do svého pojízdného domu, narazí na ni Viktor, který jde zrovna od Vojty. Zklamanou Terinu násilím odvleče do své maringotky. Mezitím zemřel Vojtův dědeček a proto Vojta, který cítí povinnost se o něho postarat i po smrti, nedorazí na smluvenou schůzku včas, přesto doufá, že tam Terina stále čeká, ale když ji nenajde, vzdává to i on…

   Následujícího rána Vojta náhodou spatří odjíždějící vozy s Terinou, Viktorem a celou rodinou a když chce po Terině vysvětlení, Viktor šlehne po nápadníkovi bičem, Terina nereaguje ani na Vojtu, a ani na Viktora.

  Následuje prolnutí do „přítomnosti“, kde vlastně celý děj jako vyprávění probíhal.

Dozvídáme se, že Terina zemřela na nemoc, ze které se ani nechtěla vyléčit, protože si svůj život po boku Viktora nedokázala představit. Vojtovi, teď už o několik desetiletí staršímu, to vše vypráví Viktor, který má, tak jako vždy, u sebe křídlovku, a oba dva své vzpomínky na Terinu.

„Velké věci si žádáš, ten dar je nad tvoje síly, Faëthone, tvůj chlapecký věk jej nemůže zmoci. Smrtelný jsi, však není smrtelné, čeho si přeješ

Terina. Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašlivé sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí mnoho. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsem se plaše dotkli jen jednou.“

   Mladý štáb pod Vávrovým vedením svěžím stylem předvedl skvělou podívanou plnou romantiky a dramatu. Film patří mezi Hanzlíkovy prvotiny, ale už tímto filmem se zapsal do filmové historie. V této době byla patrná „nová vlna“ mladých filmařů a filmy z těchto let patří mezi nejvýznamnější…