Retro film: Perličky na dně (1965)

   Pět různých příběhů, pět režisérů, pět podařených podívaných…

   Perličky na dně jsou zfilmované povídky Bohumila Hrabala. Nafilmováno jich bylo pět (kromě bonusových na nyní vydaném DVD), a za každou z nich stojí jiný režisér. Na svoji dobu dost originální dílo, ať už zpracováním, nebo výrazným rukopisem tehdy nové vlny mladých filmařů a režisérů, kteří dodnes zůstali jakýmsi tahounem české kinematografie. Perličky na dně jsou dnes vyhledávány především „artovými“ diváky, hlavně kvůli režisérům, a už tehdy na první pohled patrnými rozdíly mezi stylem jejich práce. Perličkami se táhne přitom na druhou stranu čitelný Hrabalův rukopis. Ať už jde o „pábitele“, nebo přemýšlení nahlas. Díla Bohumila Hrabala jsou podle mého názoru složitá a je těžké je převést do filmové řeči, a na to, že se jedná právě o tohoto autora a českou novou vlnu, dopadlo vše v celku dobře. Ale i přes spoustu kladů Perliček, se neubráníte občasnému zívnutí..

   Smrt pana Baltazara: V režii Jiřího Menzela ožívají závody motocyklů Velké ceny Brna i s proslulým Frantou Šťastným. Vše je točeno z pohledu diváků, je vidět, jak opravdoví fandové prožívají závody, jak se předhánějí, kdo toho víc zná a víc viděl. Povídka vcelku zajímavá, až na pár hluchých míst.

   Podvodníci: Režie Jan Němec. Nejkratší povídka (pouze deset minut) o dvou starých pánech. Tato povídka působí realisticky, přitom vykresluje příběh konce života - podle jejich aktérů - života výjimečného. Jde však o typické dva hrabalovské kecaly a jejich vzájemné trumfování, kdo dělal zajímavější a užitečnější práci.

   Dům radosti: Režie Evald Schorm. Rozhodně nejvtipnější a nejvíce vyčnívající povídka, jako jediná je také barevná. Dva pojišťováci se při nabídce svých služeb dostanou do obydlí šíleného malíře, který pro své umění doslova žije a se svoji maminkou plánují pomalovat celý dům a přenechat ho Národní galerii, předtím, než pojišťováci utečou, vyslechnou příhody z  „tažení“ malíře za zkulturnění kraje. Kvůli téhle povídce stojí za to si Perličky obstarat.

   Automat svět: Povídka pod taktovkou Věry Chytilové. Z Povídek rozhodně ta nejdynamičtější. Skvělý Vladimír Boudník a paní hostinská (oba hrající sami sebe). Od Boudníka se dokonce uvidíme názorně výrobu jeho uměleckých děl (podařená vsuvka). Během několika minut se do scénky zamotá vražda, nevěsta bez manžela, a kupodivu je vše dokonale přehledné. Další velmi podařená povídka.

   Romance: Jaromil Jireš. Koukatelná povídka, která plyne v příjemném snovém tempu. Jde o románek mladíka – gadži s cikánkou. Je to takové naivní a pěkné zároveň. Poslední povídka je zároveň nejčitelnější a ve svém ději nejvíce předvídatelná.

   Celkový dojem je vesměs pozitivní. Když si zvyknete na některé výstřednosti výše zmíněných režisérů, čeká vás dobrá podívaná.