Prosíme přetočte

     VHS… Tyhle tři písmenka znamenají pro některé hodně. Někteří si nechtějí kupovat moderní DVD přehrávač, nebo si půjčovat ty placičky, které se hned poškrábají… A z tohohle vychází další film Michela Gondryho. Po jeho skvělých filmech ( Nauka o snech, Věčný svit neposkvrněné mysli) z posledních let, přichází komedie s nenáročným dějem, která dokáže zaručeně pobavit…

     V New Jersey, ale i možná v celé Americe je půjčovna VéHáeSek, “Be Kind Rewind“ , která dávno ztratila svůj lesk a čas jejího fungování se krátí, zákazníků je málo, a developerská společnost si začíná brousit zubu na starou budovu, kde půjčovna sídlí... Všichni v okolí totiž přesedlali na vlnu DVD která VHSky nemilosrdně drtí. Šéf videopůjčovny Fletcher ( Danny Glover) odjíždí na fiktivní sympozium o pianistovi Fatsu Wallerovi, aby ve skutečnosti „ poznal svého nepřítele“ a začne zjištovat prodejní praktiky DVD půjčoven. A proto také musí svěřit půjčovnu Mikeovi ( Des Mof), který má naneštěstí za kamaráda chodící pohromu Jerremyho (Jack Black). Ten má v plánu provést sabotáž na elektrárnu, vedle které bydlí a podle jeho mínění mu z ní měkne mozek. Místo toho sabotáž elektrárny dokonale zbabrá a sám sebe zmagnetizuje. Takže po příchodu do videopůjčovny smaže všechny pásky, a začínají se rozjíždět nejvtipnější pasáže z celého filmu. Ať už je to například improvizování archivního filmu za pomoci větráku a provázků posazených před kamerou, kde imitují rannou produkci černobílé éry, nebo točení vlastních „ošvédovaných“ verzí Křižovatek smrti nebo King Konga, či krotitele duchů („ Já budu Bill Muray, ty všichni ostatní“)… Prosíme přetočte je vydařenou šaškárnou, kde hopsají dva Ed Woodové a snaží se zakrýt svůj průšvih, budete jim to baštit až do konce, a právě konec filmu lehce upadá do klišovitých scén a sentimentu, což je možná trochu škoda.

Film má jednoduchou strukturu a režisér neřeší zápletku, ale spíš jednotlivé scény, které jsou prošpikované hereckou energií, humorem a desítkami odkazů. Prosíme přetočte sice občas klopýtne, ale až budete odcházet z kina (samozřejmě s úsměvem na tváři) budete mít chuť vzít kameru do ruku a natočit svoji vlastní coververzi Robocopa. Jestli se chcete v kině zasmát, zavzpomínat na starý filmy a mít fajn pocit při odchodu z kina, nesnažit se o uměleckou meditaci a hledání smyslu ve věcech, kde žádnej smysl není, tak si tenhle film nenechte ujít.