Jeden svět 2009: Ohlédnutí

    Tak jaký byl? Především u diváků to vyhrály Zapomenuté transporty do Polska!

  Pardon, ale musel jsem to napsat jako první, poslední tři dny se o prvenství totiž pral Barmský VJ a již zmíněné Zapomenuté transporty. Lukáš Přibyl, režisér série Zapomenutých transportů, měl nelehkou roli, kdy po pátrání a šátrání v archivech dal dohromady unikátní sérii dokumentů Zapomenutých transportů do Polska, Estonska, Lotyšska a Běloruska. Transporty do Polska jsou jeho snímkem nejnovějším, věnují se méně známým nacistickým koncentračním, pracovním a vyhlazovacím táborům v Polsku a zachycují všechny možné podoby holocaustu ve vyprávění a osudech účastníků...

  Je docela zajímavé, že na Jednom světě byly zastoupeny tři z těchto dokumentů (Bělorusko, Estonsko, Polsko) a Polsko vyhrálo, ale např. na CSFD je Polsko hodnoceno jako nejhorší z celé série...

  Takže to byla Cena diváků. V Hlavní soutěži vyhrál Pod úrovní moře (včera se promítal jako vítězný, spolu s Gyumri a Zahnat ďábla do pekla), cenu za režii dostal dokument Gyumri,  studentská porota vybrala Barmského VJ (ten dostal i zvláštní cenu Poroty Václava Havla), cenu Českého rozhlasu dostal film Cocais, město znovustvořené, vedle toho se rozdávaly i další  ceny a ocenění...

  Kdyby byla cena Jirky Macka, tak tu by jistojistě dostal film Lži od Jonase Odella, génia animace a experimentální audiovizuální tvorby. Ve třinácti minutách totiž dokázal říct tolik informací o životě a vztazích - nejenom slovem, ale i skvělým vizuálním pojetím. Jde přitom o tři kraťounké příběhy, spíš povídky, v nichž se vše točí kolem lhaní - takových jakoby „osudových" lží.

  Není také od věci, že tento snímek byl loni oceněn jako nejlepší švédský krátký film a účastnil se řady různých festivalů včetně Benátek a Sundance.

  Celkově byl Jeden svět úspěšný (neberte to jako trapnou agitku nebo článek na objednávku:), kinosály byly až na některé výjimky plné a lidé diskutovali a dokonce jsem nezažil žádnou trapnou pauzu v rozhovorech s pozvanými hosty, byly početné doprovodné akce, v Langhansu vedle toho byly k vidění výstavy fotek, v Lucerně dobrý festivalový servis. Týmy dobrovolníků odvedly dobrou práci pro Jeden svět  a pro Člověka v tísni, který měl také na festivalu významné zastoupení.

  Každý rok se na festival moc těším, protože poznáte situace a takové příběhy lidí, aniž byste museli hltat National Geografic a kanál Discovery, a pak nakonec zjistíte, že se přece jenom nemáte tak špatně, že sice je tu dost věcí nesmyslných, ale vedle toho existuje spousta celosvětových problémů, o kterých by jste se neměli možnost dozvědět...

  Možná by bylo fajn, kdyby se pro změnu na titulní stránku novin také někdy dostala informace o Barmě s represivním režimem nebo o Lukašenkově diktatuře v Bělorusku, co se dá dělat s genocidou a hladomory ve válčící Africe, a ne stále nějaké odposlechy a mezi- a  vnitro-různopartajní půtky a směšné kotrmelce pro třicet korun českých, za něž jsou lidé ochotni se třeba i zaprodat, či duševní výlevy našich celebritek, pravidelně zaplňujících noviny „napříč politickým spektrem"...

  Zbývá dodat, že festival ještě stále putuje celou ČR a ve formě „Ozvěn" se objeví i v některých zahraničních městech...