Myanmar země smutných Buddhů

Je jen málo zemí na světe,zahaleno tajemstvím a mystikou. Barma čili Myanmar je místem, kde spousta pravidel neplatí a náš svět je pouze imaginárním pojmem kdesi daleko. Asie je zde taková jaká byla před 50 ti lety. Navštívit tuto zemi znamená zapomenout na vše, na co jste zvyklí v Thajsku nebo na Srí Lance.

Smutný Buddha

Jednoduché spojení do této země je přes Mnichov ze společností Thai airways  nebo z některého jiného evropského letiště.

Během letu si rychle zvyknete na luxus Thajských aerolinií. Půvabné letušky patří v servisu k nejlepším na světě a během 12 hodin do Bangkoku potažmo do Yangoonu dokáží několikrát prostřít a sklidit. Jejich úsměv a pohoda na vás dýchne hned po nástupu do letadla.

Myslím ,že personálu třeba našich Travel servis by takováto stáž jen prospěla.

Rozdíl mezi Thajskem a Myanmarem člověk vidí už z okénka letadla. Bangkok plný neonů a světel po vstupu do Myanmarského vzdušného prostoru vystřídá naprostá a neprostupná tma. Nikde ani světýlko občas jen nějaký oheň. V Yangoonu problikává jen přistávací dráha jinak tma . Věřím, že zde jsou i situace kdy se přistává pomocí zapálených ohňů s chlapíkem, který navádí letadlo loučemi.

Člověk si rychle zvykne na to, že turistů je v Barmě jako šafránu. Jakákoli alespoň trochu organizovaná skupina dostane přiděleného průvodce, který poměrně rychle vyřídí odbavení a v podstatě s vámi bude sdílet skoro všechen  čas v Barmě strávený.

Základní věci, na které je potřeba si po přistání zvyknout.

Nefungují mobily nikomu a žádný operátor. Průvodce bravurně využívá situace a nabízí místní kartu zdejšího operátora za 25 USD za 10 min volání. Lze se s ní dovolat pouze na pevnou linku systémem náhody.

Následují další pro průvodce  naprosto neřešitelná přání.

Turista: Lze si někde vyzvednout peníze z bankomatu?

Průvodce: Ne v Barmě nejsou bankomaty

Turista:V které bance si můžeme vyměnit peníze?

Průvodce: V žádné stát nic nekupuje tudíž dollary nepotřebuje a ani je nechce

Turista:  Lze se připojit na hotelu na net?

Průvodce: Někdy ano záleží na štěstí

Turista:Lze nyní v osm večer vyrazit někam do města na pivo?

Průvodce: Ne  hromadná doprava neexistuje, taxíky nejezdí a všude je zavřeno

Turista: je pravda, že v březnu zde vybuchla bomba a zabila nějaké lidi?

Průvodce: Ne oslavoval se Barmský  konec roku a byla to jen zábavná pyrotechnika

.Nutno podotknout, že v Yangoonu je bezpečno i v těch nejzapadlejších uličkách.Vysoké tresty za jakékoli poškození turisty a buddhismus činní pro turistu tuto zemi jako jednu z nejbezpečnějších .Taxík vás odveze v podstatě za pár kyatů ( čti čatů) kamkoliv a ztratit se nemůžete protože hotelů kde spí cizinci je tak málo ,že v  všichni ví kde nocujete.Základní angličtinou v důsledku britské okupace mluví skoro všichni .

Stejně jako v jakémkoli Asijském městě zde žije čínská čtvrť, která všude na světě v jakémkoli režimu funguje do noci, a hlady tu nikdy nebudete. Pivo pořídíte za dollar zrovna tak lahev poměrně dobré barmské whisky. Zavírá se, když začnou s okolních domů lít splašky na ulici, potkani se přestanou bát a běhají mezi lidmi jak potulní psy. Na štěstí dříve jak v půlnoci se toto neděje.

Pravidlo, které platí všude v Asii jídlo na ulici je nejlepší nejčerstvější a nejlevnější v Yangoonu platí obzvláště ačkoli průvodce vám bude tvrdit že zde to tak není.

Kupodivu zbídačená a izolovaná země, je plná památek velice milých a příjemných lidí. Být v Yangoonu nenavštívit Shwedagon Pagodu vyzdobenou 60 tunami zlata je jako v Paříži nenavštívit Eifellovku. Na náměstíčku lze vyměnit u pouličních směnárníků eura ,libry nebo dolary.Všichni mluví anglicky jsou v pohodě a nedovolí si vás okrást.

Trošku jiný svět vám Barma nabídne směrem na sever do Mandalay. Už jen letecká doprava je zážitkem. Místní Air Bagan ( nejlepší letecká spol. v Barmě)je schopna výletníky z Yangoonu dopravit za cca 2 hodiny. Letiště pro vnitrostátní přelety připomíná vesnické nádražíčko. Ve vitrínách duty free shopu, která, spíše připomínají  terária se prohání pavouci. Všude prach a pavučiny.

Jakékoli ubytování v Barmě od 4 hvězdičkového hotelu po jednoduché hotýlky nabídne poměrně kvalitní zázemí v ceně pár dolarů.Kdekoli v Barmě kam vás junta pustí nebudete mít problém s ubytováním, výměnou peněz nebo s jídlem.Oficiální kurz je cca 1 USD 4 Kyaty ,ale banka vám peníze nevymění protože žádné nemá.

U pouličních směnárníků vyměníte za dolar  1000 kyatů a ceny tomu zhruba odpovídají. Pivo 1000 Kyatů, lahev whisky 1000 Kyatů , smažené nudle 2000 Kyatů apod.

Čím víc na sever Myanmaru je obyvatelstvo mnohem odvážnější a někde poměrně otevřeně mluví o poměrech v zemi. U Beins Bridge největším teakovém mostě na světě není, problém potkat partičku mladých lidí kteří prodávají cokoli a poměrně dobrou angličtinou si dovedou postěžovat.

Vztah obyvatel k režimu lze lehce popsat příběhem s Baganu. Místní buddhistické  památky které se rozprostírají na několika desítkách kilometrech čtverečních nechala místní vláda vyklidit (oficiálně kvůli poškozování obyvatelstvem)a město přestěhovala o 20 km dál . Na celé vystěhování měli obyvatelé 7 dní.

Pro zvýšení příjmu uprostřed Baganu nechala vláda postavit 20 metrovou rozhlednu, kde za vstup vybírá 10 USD. Všichni tuto aktivitu junty bojkotují a v podstatě krom oficiálních návštěv tato rozhledna chátrá.

Do památek v Baganu doporučuji chodit spíše odpoledne, protože přes noc se tam stahují hadi a místní mniši je vymetají dopoledne

Bagan je místem kde není problém potkat 3 metrovou kobru jak se plazí po ulici.

Trošku jiná Barma je zas o kousek na sever. Městečko Kalaw vás překvapí bravurní koloniální architekturou o cca 7 stupňů nižší teplotou vzduchu. V městečku je vojenská akademie a z vojáčků dýchá britský duch každým coulem.

V podstatě v Barmě je  poměrně hustá síť vysokých škol, kdy nejprestižnější jsou právě ty vojenské. Veškeré vysoké školy jsou situovány daleko za městem z důvodu častých nepokojů a demonstrací.

Ohněm těchto demonstrací jsou většinou studenti a buddhističtí mniši.

Spousty Barmánců sazí na vzdělání ačkoli úroveň školství je dost tristní. Jistou zárukou vzdělání jsou mniši, kteří učí v klášterech zadarmo a v podstatě kohokoli.

Všeobecný přehled mnichů orientace v zeměpise jim může průměrný Američan závidět. Mnich v zapadlé vísce v horách lehce našel na globusu Česko i Slovensko a něco málo o naší zemi i věděl.

Dalším světem ve světě je jezero Inle vysoko v horách. Tento svět si žije vlastním ,životem.Na jezeře se pěstuje zelenina loví ryby, pohřbívá.

Ještě nedávno místní pohřbívali tak, že prostě nebožtíka položili do plovoucích zahrad a počkali až zetlí. Hned vedle těchto pohřebišť sklízeli rajčata a papriky. Prý od 90 let na nařízení vlády se již takto nepohřbívá, i když kdo ví.

I zde se mísí místní kmeny od Karenů po Šany a další horské kmeny, které v podstatě Yangoonskou vládu neuznávají a Karenové jsou s nimi v otevřeném boji.

Myanmar v podstatě patří generálům a jejich příbuzným.V okolí Yangoonu nikdo, žádné ožehavé téma neotevře.

V okolí jezera Inle v Kalaw je vše jinak. Pokud se nepřipojíte v Yangoonu na net vždy za to může systém počítač cokoli jiného. Na severu pokud něco nefunguje, blokuje to vláda.

Od takovéhoto kyselého mručení až s touhou po odtržení Šanského státu od zbytku Barmy se lze setkat skoro všude.

Na všech cestách lze potkat  spousty kamionů s teakovým dřevem. Stromy, firma technika patří jednomu s generálů. Dřevo se těží na severu v nepřístupné oblasti pro turisty. Nikdo v podstatě neví co se v těchto oblastech děje.

Teakové dřevo, které se v Thajsku těžit nesmí, putuje hlavně do Thajska, Evropy a USA. Místní s tohoto obchodu nemají nic a za poražení teakového stromu bez povolení jsou vysoké tresty.

Doprava po Barmě i přes hustou síť silnic je zdlouhavá. 200km urazíte za šest až sedm hodin a řidič chladí stařičké autobusy při přehřívání prostě tak, že na jdoucí motor chrstne kýbl studené vody.

Kdo má odvahu, zkusí leteckou přepravu. V zemi funguje několik leteckých přepravců. Nejspolehlivější zřejmě Air Bagan milovník adrenalinu zkusí státní linky.

Letadla zde fungují jako autobusy a stane se, že poletíte li, s vládním činitelem a rozhodne se přistát v Neipyijto (hlavním městě) tak tam prostě letadlo  přistane.

Myanmar přes všechna úskalí je krásná země, kterou stojí za to navštívit. Člověk si uvědomí co je to vlastně problém. Nezapomenu na kluka, který byl s námi celý den (prodal jeden náramek)měl prázdniny a chtěl si jen povídat v angličtině. Když jsme zjistili, že nejedl, koupili jsme mu v restauraci talíř nudlí a místní kolu snědl toho trošičku a zbytek si nechal zabalit domů pro sourozence. Oči toho kluka vidím do dneška. I když byl chudý, choval se slušně, byl čistě oblečený a pokorný.

Ještě druhý den přišel jen poděkovat a zazpívat na cestu.

I takoví jsou lidi v Barmě trpělivý pokorný čekající na svou příležitost. Třeba brzo po letošních Listopadových volbách přijde.