V rámci naší Akademie štěstí učíme své žáky a posluchače umění „konání bez konání“, které vychází ze známého čínského wu wei. Jde o nejpřirozenější cestu k danému cíli, kdy sama cesta vás k němu dovede.
Poslední dobou jsem se s uměním wu wei (tedy spíše s jeno „ne-uměním“) setkal v procesu řízení. Protože mám možnost pracovat s mnoha manažery z různých firem a pozorovat jejich styl řízení, přicházím často do situací, kdy umění wu wei v řízení je dokonalým nástrojem pro jejich práci. Mnoho manažerů prošlo několika různými vzdělávacími kurzy řízení, učili se to na své škole apod. Existuje mnoho knih, metod a pravidel, jak řídit lidi, tým, jak být dobrým manažerem. Tito manažeři často ve své dobré víře, uplatňují tato pravidla a metody přesně tak, jak se je naučili. A co víc. Oni je uplatňují schválně takovým stylem, aby si každý mohl všimnout, že je uplatňují. Dávají svým kolegům (jiným manažerům) a svým podřízeným tyto metody na odiv. Jako by chtěli říct: „Dívejte se, jak znám tyto skvělé metody, jak je uplatňuji a jak jsem díky tomu skvělým a dobrým manažerem.“ V takové situaci tento manažer jasně „potrhuje“: já vás řídím a řídím vás takto. Z hlediska umění wu wei – konání nekonáním – tento manažer velmi výrazně KONÁ. Z pohledu firmy se to zdá být i správně. Byl přeci jako manažer najat, aby konal, aby řídil, a tak to dělá. V tu chvíli se z člověka/mamažera stává NÁSTROJ řízení. Jeho nadřízený si ho najal jako svůj nástroj na řízení lidí, kteří patří do jeho týmu. Pokud pracujete s energiemi Jin, Jang a pěti elementy (dřevo, oheň, země, kov a voda), pak víte, že „nástroj“ patří k energii Jinu a Kovu. Nástroj se řídí předem danými pravidly a podle nich koná. Energie Jin i energie Kovu jsou energie pasivní. Tj. tento nástroj pasivně vykonává to, co je mu určeno (pravidla = Kov). Ale protože ve všem musí být rovnováha, aby to dobře fungovalo a posouvalo se to dopředu, je zde důležitá i druhá složka, tedy energie Jangu a Dřeva nebo Ohně. Tyto energie umožňují aktivitu, pro-aktivitu a život dané akce jako takové. To ale prosté „konání“ neumožňuje. Proto se takový manažer dlouhodobě rychle vyčerpá a jeho schopnosti vedení lidí se sníží, až úplně vyprchají. V jednom krásném filmu o vinařích z Francie jsem slyšel krásnou větu od moudrého starého vinaře, který svému vnukovi říkal: „Když najdeš něco kvalitního, musíš se o to postarat a nechat to růst.“ Tato věta je krásným popisem toho, co wu wei – konání nekonáním – znamená. Máte využívat ty věci/lidi, které potřebujete, starat se o ně a nechat je sami konat/růst. Pokud jste tedy manažerem, máte mít v týmu kvalitní lidi pro danou funkci, máte se o ně starat, ale sami nijak nekonat. Máte se nechat vézt na vlně jejich umění, pro které jste si je najali. Nekonáte za ně. Nekonáte tím, že jim říkáte jak mají co dělat. Jen určíte cíl a necháte se na vlně jejich talentu k cíli dovézt. Vezete se svým nekonáním. Lidé ve vašem týmu pak vůbec nemají pocit, že je někdo vede, řídí. Jsou ve svém vlastním „flow“ a jdou kupředu k cíli. Pokud jste však velmi ambiciózní, sebestředný a na ego zaměřený manažer, pak vám tento způsob řízení nebude vyhovovat. Tento způsob řízení totiž manažere úplně staví do pozadí. Dokonce si jeho nadřízení mohou říct, že ho nepotřebují, vždyť on to vedení ani nevede. I podřízení mohou mít pocit, že jejich šéf nic nedělá. Ale zkuste ho vyměnit za jiného a bude trvat jen pár dnů, než si uvědomíte, jak důležitý tento „wu wei“ manažer byl. Samozřejmě jsou způsoby, jak i při tomto stylu řízení, být považován za nenahraditelného. Ale o tomto tématu až někdy jindy.
