Zinka Milanov, soprán

Je to jako příval, je to jako orkán, je to vrchol krásy. Nic neletí prostorem hlediště divadla tak, jako hlas Zinky Milanov.

Zinka Kunc, která je známa jako Zinka Milanov (17. května 1906 – 30. května 1989) byla významná chorvatská sopranistka, která se proslavila svými vystoupeními v Metropolitní opeře v New Yorku.

Zinka byla považována za jednu z předních dramatických sopranistek své doby, známá svým bohatým, plným hlasem a mistrovskou interpretací hlavních rolí ve veristických a romantických operách.

Zinka je jedna z legend operního Olympu a každý by měl znát její jméno. Máte samozřejmě právo ji nesnášet. Zinka měla poměrně ostrý jazyk a nebála se někdy malinko podpásově trefit do svých pěveckých kolegyň. Její výroky o Marii Callas, o Leontyne Price a dalších jsou velmi ostré. Je však otázkou, zda je Zinka opravdu pronesla. Není nic rychlejšího než zákeřná pomluva a překroucený, nebo z kontextu vytržený výrok. Zabýval jsem se tím. Ty výroky zdaleka nejsou takové, jak se tvrdívá.

Zinka Milanov se narodila 17. května 1906 v Záhřebu, který byl tehdy součástí Rakousko-Uherska (dnešní Chorvatsko). Pocházela z hudební rodiny; její otec Vladimir Kunc byl vojenským kapelníkem a její matka Ivka Gorup byla klavíristka. Již od útlého věku projevovala hudební talent a začala studovat zpěv na Hudební akademii v Záhřebu pod vedením významných pedagogů, včetně slavné sopranistky Milky Trniny.

Zinka debutovala v roce 1927 ve Slovinské Opeře v Lublani.

V roce 1937 debutovala Zinka v Metropolitní opeře v New Yorku jako Leonora ve Verdiho opeře „Trubadúr“. Tento debut jí otevřel dveře k mezinárodní kariéře. Zinka tedy též působila v řadě dalších předních operních domů, jako Covent Garden, La Scala a další.

Po vypuknutí druhé světové války se rozhodla zůstat ve Spojených státech, kde pokračovala ve svém působení v Metropolitní opeře téměř třicet let. Její rozhodnutí emigrovat bylo ovlivněno jak profesními ambicemi, tak politickou situací v Evropě.

Zinka ukončila kariéru v roce 1966, tedy před téměř 60 lety. Její hlas přežil a tato umělkyně má co sdělit současnému posluchači.

Po odchodu do důchodu vyučovala zpěv a vokálně koučovala některé významné umělce a umělkyně. Zinčina „sekernická“ povaha myslím musela tyto lidi moc těšit. Poslat Annu Moffo do hájička na zelenou louku s nahrávkou „Carmen“, že se „tou kravinou Zinka nebude zabývat“, muselo u Anny vzbudit opravdové nadšení.

Zinka pořídila řadu skvělých nahrávek, které jsou považovány za klasické.

Jsou zde bohužel trochu protiběžné tendence. V pozdějším věku se Zinčin hlas zakalil a unavil a prostě to nebylo úplně ono. Tam, kde je Zinka úžasná a září jako kometa nahrávkou, je technická kvalita prostě o něco horší. Tam, kde je technická kvalita ranné stereo, které sice nemusí být úplně Hi-Fi, ale poskytuje komplexnější představu o Zinčině výkonu, bývá Zinka již unavená.

Nahrávky uvedeme tři.

Aida, pod vedením Jonela Perley byla nahrávka pořízena v roce 1957. Zinka byla již stopově unavená. Byla zde na prahu padesátky. Není to nijak zlé. Tato verze je určitě kandidát na královskou nahrávku. Celé obsazení je v podstatě sen. Jussi Bjorling jako Radames, Boris Christov jako Ramfis, Leonard Warren jako Amonasro, Fedora Barbieri jako Amneris a Zinka Milanov jako Aida. Lze si přát něco více? Lze! Lepší technickou stránku nahrávky.

Il Trovatore, Renato Cellini z roku 1952. To je prostě reference a já nemám v úmyslu to rozporovat. Jussi Bjorling jako Manrico, Fedora Barbieri jako Azucena a Leonard Warren jako hrabě Luna. Opět je zde problém s technickým stavem nahrávky. Ač Cellini škodolibě škrtl některé scény, ale je to prostě úžasné. Zinka je zde ještě svěží a úžasná.

Ve sbírce mám ještě La Giocondu, Un Ballo in Maschera a některé další, ale zatím jsem je neslyšel.

Zbývá tedy Leinsdorfova Tosca z roku 1957. Zde již existuje stereo verze. Obsazení je klasické, tedy Jussi Bjorling jako Cavaradossi a Leonard Warren jako Scarpia. Leinsdorf dává poměrně nevyrovnaná tempa a Zinka je zde prostě unavená. Není to úplně ono.

Zinka Milanov byla během svého života třikrát vdaná:

První manželství uzavřela s Krasem Štefanovićem, srbským bankéřem. Toto manželství však nebylo šťastné a skončilo rozvodem. Druhé manželství bylo s Predragem Milanovićem, srbským průmyslníkem. Právě z jeho příjmení si vytvořila svůj umělecký pseudonym „Milanov“. I toto manželství se po čase rozpadlo. Třetí a poslední manželství uzavřela s Ljubomirem Ilićem, srbským diplomatem a průmyslníkem. Toto manželství bylo stabilní a trvalo až do jeho smrti v roce 1965.

Drby vyprávějí o jejích milostných avantýrách a o pletkách s Maršálem Titem. Byla prostě jen člověk.

Zinka Milanov neměla žádné děti.

Zinka Milanov zemřela 30. 5. 1983 v New Yorku. Její úžasné umění bude žít navždy, tedy dokud bude existovat umění zpěvu. Je považována za jednu z největších sopranistek XX. století.

My se nyní na ni podíváme

Tosca, Vissi D´arte

https://youtu.be/lGEJ221owjM

Il Trovatore, Tacea la Notte Placida

https://youtu.be/lGEJ221owjM