Tak trochu neregulérní žebříček nejlepších filmů – 4. část

Další část mého tak trochu nekonečného seriálu o filmech. Já opravdu nevím, kolik to bude mít pokračování. Snad někdo najde inspiraci

Faunův Labyrint (Gulliermo del Toro, 2006) fantasy příběh na pozadí občanské války ve Španělsku. Po zhlednutí tohoto filmu mi nechutnala večeře. Je to opravdu deprese.

Buzíci (Betrand Blier, 1974) Bývala doby, kdy byl Gerard Depardieu můj oblíbený herec. A já stále doufám, že ho někdo vyměnil.

Prožít si své peklo (André Cayatte, 1977) na tohle se nezapomíná a nevolno je mi z toho ještě po letech. Anie Girardot a souboj s psychopatem, kterým je někdo nečekaný.

Afričan (Philippe do Broca, 1983) lehká a sympatická neútočná komedie s Catherine Deneuve a Philippem Noiretem

Něžné kuře (1978) a Ukradli torzo Jupitera (1980) režie v obou případech Philippe de Broca. Anie Girardot a Philippe Noiret ve dvojici něžných detektivních komedií, které na sebe trochu navazují.

Martyrs (Pascal Laugier, 2008) sice z toho dodnes zvracím, ale to nic nemění na tom, že mi to navždy utkvělo v paměti. Tohle je jeden z nejbrutálnějších filmů, které jsem kdy viděl. Nejde ani tak o tu krev na plátně, to jsou mnohem krvavější, ale je cítěná a nepřímá brutalita mimo plátno, na kterou nemá ani Srbski film, který je přepálený na kvadrát. Zíral jsem na to, zcela neschopen odvrátit zrak. Není to moc dobrý film, to ani náhodou, ale tohle si budete kruci pamatovat.

Horalka (Vittorio de Sica, 1960) Sophia Loren v hlavní roli oscarového filmu.

Sexmise (Juliusz Machulski, 1983) nestárnoucí alegorie na totalitní společnost

Vabank a Vabank II (Juliusz Machulski, 1981) podraz po Polsku.

Deja Vu (Juliusz Machulski, 1990) Jerzy Stuhr jako americký gangster v Rusku.

Ženy na pokraji nervového zhroucení (Pedro Almodovar, 1988) praštěná komedie v Almodovarově stylu. Já ale další filmy tohoto režiséra nebudu uvádět. Nemám ho rád.

Rivalové (Ron Howard, 2013), Niky Lauda jeho nehoda a život. Můj dětský idol.

Sladká Irma (Billy Wilder, 1963) Jack Lemmon a Shirley MacLaine v jedné story, jak se zamilovat do prostitutky

Byt (Billy Wilder, 1960) Hluboce lidská komedie o jednom šmajchl kabinetu Jack Lemmon a Shirley MacLaine

Frigo na Mašině (The General) (Buster Keaton, 1926) král kaskadérů Buster Keaton. Ten čeký název je fakt hrůza.

Konec srpna v hotelu Ozon (Jan Schmidt, 1966), česká málo známá postapokalyptická SciFi. Velmi znepokojivé. Pravda je, že to zestárlo, ale na kvalitě tomu stáří nic neuubralo.

Purpurová barva (Steven Spielberg, 1985) Velmi zvláštní příběh a relativně těžký film s Whoopi Goldberg v hlavní roli

San Francisco (W. S. Van Dyke, 1936) Clark Gable, Jeanette McDonald a jedno zemětřesení.

Jih Proti Severu, Gone with the wind (Victor Fleming, 1939) Clark Gable a Vivien Leigh v 4 hodinovém klasickém opusu.

Leopardí žena, Bringing up Baby (Howard Hawks, 1938) naprosto úletová komedie o jednom nešťastném paleontologovi, kterým je Cary Grant a ukrutně potrhlé ženštině, která se rozhodla, že ho dostane. Ještě když je ta ženština Catharine Hepburn, nemám, co bych k tomu dodal.

Excalibur (John Boorman, 1981) legenda o Artušovi, jeden ze zakladatelů Fantasy žánru.

Nevěrně tvá (Preston Sturges, 1948) a Nevěrně tvá (Howard Zeyff, 1984) filmy spojuje podobný nápad a námět, to je tak vše, co mají společného. Vysvětlovat to nechci. Sami si udělejte názor.

Čekej do tmy (Terence Young, 1967) Na tohle se nezapomíná. Souboj „slepé“ Audrey Hepburn s drogovou mafií. Málem jsem z toho porodil štěňátka

Mzda strachu (Henri-Georges Clouzot, 1953) a Mzda strachu (William Friedkin, 1977) Clouzota jsem už dříve uváděl, ale to nevadí. Filmy sdílejí stejný nápad, ale jsou velmi odlišné. U Friedkinovy verze si o mně moje kočičí zvíře myslelo, že jsem se zbláznil, jak jsem sykal napětím.

Pokračování bude