Suzanne Danco, skoro zapomenutý belgický sopránový zázrak

Světská sláva je opravdu něco jako bublina z bublifuku. Když skončí vaše kariéra a posléze váš život, bublina praskne a nic po ní nezbude.

Suzanne Danco

(22. ledna 1911 – 10. srpna 2000)

Přistoupíme k tomu originálně; poslechneme si ji zde v árii Mařenky ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Ta čeština je opravdu úžasná.

Suzanne se narodila v Bruselu. Jejím nativním jazykem byla francouzština, i když pocházela spíše z vlámské části města. O to je ta čeština v ukázce více překvapivá.

Hudbu začala studovat na královské konzervatoři v Bruselu, kde se nejprve věnovala hře na piano, posléze toto studium rozšířila o studium zpěvu.

V roce 1936 vyhrála Suzanne pěveckou soutěž ve Vídni, kde upoutala pozornost dirigenta Ericha Kleibera. Při vyslovení jména Kleiber většina posluchačů klasické hudby zpozorní. Ano, vskutku, Erich Kleiber je otcem velkého dirigenta Carlose Kleibera. Carlos Kleiber je znalci stavěn na vrchol dirigentského trůnu slávy, vedle těch největších jmen. Já bych si zde dovolil malinko provokativní poznámku, že to Carlos zdědil po tatínkovi. Erich Kleiber Suzanne doporučil na studium do Prahy, k pedagogovi jménem Fernando Carpi. Carpi byl ve své době velmi respektovaný tenorista a později ještě respektovanější učitel zpěvu. Tvrdý trénink, který u něj Suzanne absolvovala, přinesl ovoce a její pěvecká technika byl naprosto bezchybná.

Její debut v opeře proběhl v roce 1941 v Janově, kde vystoupila jako Fiordiligi v Mozartově opeře „Cosi Fan Tutte“. Její koncertní debut proběhl o rok dříve. Její kariéra rostla raketovou rychlostí a během let 40. a 50. vystupovala v celé Evropě v těch nejvýznamnějších operních domech. Nebála se moderního repertoáru a ráda vystupovala třeba ve Stravinského opeře „Oidipus Rex“ nebo „Peter Grimes“ Beniamina Brittena.

Charakter jejího hlasu ji předurčoval spíše do rolí lyrických. Její nahrávka Dona Giovanniho z roku 1955 pod vedením Josefa Kripse, kde ztvárnila roli Donny Anny je jako sen. Po jejím boku vystoupili: Cesare Siepi, Lisa Della Casa, Fernado Corena, Hilde Gűden, Anton Dermota a další. Tato dodnes nepřekonaná nahrávka je považována ze referenční verzi. Jedině snad stáří nahrávky a mírně omezená technická kvalita způsobují, že je Giuliniho verze stavěna na její úroveň, i když nejsem přesvědčen, že by to tak doopravdy bylo.

Danco upoutala pozornost dirigenta Ernesta Ansermeta, který s ní nahrál několik velmi pozoruhodných titulů, jako například „Šeherezádu“ Maurice Ravela.

Za významné jsou též považovány její nahrávky Bachových kantát.

Skvělá je též její verze Berliozových „Les Nuits d´Été“, které později tak skvěle uchopila Regine Crespin. Dle mého názoru, nelze rozhodnout, která z dam je lepší. Já bych to viděl na remízu.

Nemá asi smysl, abych vypisoval, kde všude vystoupila a uváděl seznam rolí. Kdo chce, jistě si to vyhledá.

Na konci 60. let začala Danco omezovat svá vystoupení.

Naposledy vystoupila v roce 1970 v Mahlerově IV. Symfonii.

Po odchodu do důchodu vyučovala zpěv na Accademia Chigiana v Sieně a později působila v Britten-Pears School ve Snape, kde poskytovala přísné, ale laskavé rady. Její společné kurzy se švýcarským tenoristou Huguesem Cuenodem byly zábavnými událostmi s nádhernými ukázkami dokonalého stylu.

Suzanne Danco zemřela ve věku 89 let ve své vile poblíž Florencie 10. srpna 2000.