Sumi Jo, jihokorejská sopránová bohyně koloratury.

Sumi Jo má jednu zásadní výhodu oproti jiným zpěvačkám minulosti, o kterých jsem zde psal, na její recitál můžeme kdykoli do divadla, až přijede.

Narodila se 22. listopadu 1962 jako Jo Su-gyeong v Jižní Koreji ve městě Changwon. V korejštině je vždy jeden problém, člověk nikdy neví, které jméno se, jak čte a co vlastně je příjmení a co křestní. Byla si toho dobře vědoma, proto si změnila v roce 1983 jméno na umělecký pseudonym Sumi Jo.

Ke zpěvu ji od raného věku vedla matka, která ji vedla velmi přísně. Malá Sumi se nejdříve učila na piano od 4 let. Matka jí nic neslevila a Sumi trávila studiem hudby desítky hodin týdně.

Od roku 1976 studovala Jo na Sun Hwa Arts School, obor piano a zpěv. Zmíněnou školu dokončila v roce 1980.

Od roku 1981 pokračovala Jo ve studiu zpěvu na Soulské národní univerzitě. Při závěrečných zkouškách a při výstupním recitálu v roce 1983 získala Jo plný počet bodů hodnotící komise.

Debutovala v lokálním Korejském rozhlase sérií koncertů a v roce 1983 vystoupila se Soulskou operou jako Zuzanka v Mozartově „Figarově svatbě“.

Dále ve studiu pokračovala v Itálii na Konzervatoři Santa Cecilia v Římě, kde ji mimo jiných vyučoval slavný italský tenorista Carlo Bergonzi.

Dále studovala zpěv u významné sopranistky Dame Elizabeth Schwarzkopf, což zlepšilo výrazně její vokální projev, dikci a frázování zpívaného textu.

V roce 1986 vyhrála hlavní cenu ve Veronské aréně.

V témže roce debutovala v Terstu v jako Gilda ve Verdiho opeře Rigoletto, kde oslnila místní publikum. Toto představení upoutalo pozornost stárnoucího velkého dirigenta Herberta von Karajana, který s ní navázal spolupráci a obsadil ji do plánované inscenace Verdiho „Maškarního plesu“ na festivalu v Salzburku v roce 1989. Karajan však zemřel a Jo nakonec v Salzburku nevystoupila. Můžeme ji však slyšet na Karajanově poslední nahrávce tohoto titulu, která byla tou dobou pořízena. Karajan měl problém nahrávku dokončit. Smrt byla blízko a on to věděl. Nahrávka je Karjanovou labutí písní a formálním rozloučením s publikem. Zde bych si dovolil osobní komentář: nahrávka je velmi dobrá, vzdor určité vokální únavě představitelky Amelie, Josephine Barstow. Barstow však stále dokáže vdechnout život zpívané postavě a její hlas dosahuje, vzdor určité ztrátě ohebnosti a výraznějšímu vibratu, dostatečných dramatických kvalit, které jsou nutné k uchopení role.

Páže Oskar kterého zpívá Sumi Jo, je ozdobou nahrávky.

V roce 1990 Sumi Jo debutovala v Chicagské lyrické opeře, a v roce 1993 v Metropolitní opeře v New Yorku.

V roce 1993 získala Sumi Jo cenu Grammy za nejlepší operní nahrávku Straussovy opery „Žena bez stínu“

V roce 2015 byla nominována na Oscara za interpretaci titulní písně ve filmu „Mládí“ režiséra Paola Sorrentina, ale nakonec ho nezískala. Z nepochopitelných důvodů píseň během oscarového ceremoniálu vůbec nezazněla. Udaný důvod byl nedostatek času. Spíše se ale jedná o nepochopitelnou podpásovou praktiku motivovanou politicky.

https://youtu.be/Y-pasbVPq7w

Za zmínku asi ještě stojí její dojemné vystoupení v roce 2006 v den, kdy jí zemřel otec, Toto vystoupení oslovilo posluchače po celém světě.

Tady se na to vystoupení můžeme podívat:

https://youtu.be/UGoXf09yfL8

Asi nemá smysl, abych opisoval z netu, kde všude vystupovala a kde zpívala. Je žádanou umělkyní a stále vystupuje po celém světě.

Sumi Jo je současnou přední umělkyní. Vzdor překonanému šedesátému roku věku, zůstává její hlas zářivý a lesklý i když se možná objevuje určitý sklon vibratu.

https://youtu.be/fvDqAA3zduE

Sumi Jo se nebojí crossoverových projektů, dokáže opustit hlavový rejstřík a zpívat jako populární zpěvačka.

Jako příklad jsem pro vás vybral opulární píseň „Besame Mucho“

https://youtu.be/eMC6htPu2RE

Její stříbřitý hlas snadno stoupá do koloraturních výšin a dokáže přiblížit toto umění běžnému publiku.

Kouzelná flétna „Die holle rache“

https://youtu.be/LY7xni90f5k