Stuart Burrows, tenor

Dne 29. 6. 2025 navždy opustil toto slzavé údolí výjimečný umělec a člověk, pan Stuart Burrows. Jeho profil mám rozepsaný několik měsíců, a to, že to budu dopisovat jako vzpomínku, to mě opravdu nenapadlo.

Stuart Burrows, tenor

7. 2. 1933 – 29. 6. 2025

Co bych asi tak zvolil jako ukázku? Goin´ Home

Je to malinko zákeřná volba

Pro většinu veřejnosti bude jméno Stuart Burrows možná neznámé. Přitom to byl jeden z nejintelektuálnějších a nejpřesněji technicky vybavených tenoristů své generace.
Neoslnil publikum mohutností hlasu či bravurními výškami, ani vypjatým pódiovým image. Jeho přístup byl skromný, držel se techniky a inteligence, což ocenili znalci i laická veřejnost.

Stuart se narodil 7. února 1933 ve vesnici Cilfynydd nedaleko Pontypriddu v jižním Walesu. Po školních studiích se stal učitelem. Konkrétně pracoval ve městě Bargoed a učil dřevařství. Zde bych si dovolil trochu nadsázky a konstatoval bych, že učitelský gen rozhodně nezapře. Jeho vystupování, kdy se sám uvádí, je serióznost sama.

Hudba ho bavila od dětství. Jako chlapec zpíval v kostele a účinkoval už kolem deseti let na veřejných slavnostech.

Souběžně s učitelstvím si udržoval i vášeň pro rugby, kdy dokonce obdržel nabídku k profesionálnímu angažmá ve fotbalové lize Leeds,ale rozhodl se pro zpěv.

Zlomem byla soutěž na Royal National Eisteddfod 1959, kde vyhrál prestižní ocenění. Následně se začal věnovat profesionálnímu hlasovému vzdělávání na Trinity College v Carmarthenu.

K zásadnímu posunu došlo v roce 1963, kdy debutoval jako Ismaele ve Verdiho Nabucco u Welsh National Opera ve Cardiffu a krátce poté zanechal učitelství a věnoval se kariéře pěvce.

V roce 1967 jej osobně pozval Igor Stravinskij ke zpěvu v Athénách (Athens Festival) v roli Oidipusa (Oedipus Rex). To odstartovalo jeho mezinárodní kariéru. Vystupoval na scénách Royal Opera House, Covent Garden, Metropolitní, La Scala, Vídeňské státní opery, festivalů v Aix‑en‑Provence, Orange a dalších.

V roce 1971 vystoupil v Metropolitní opeře v New Yorku jako Don Otavio v Mozartově opeře Don Giovanni. V MET poté vystupoval dalších 12 sezón.

V roce 1978 vystoupil v La Scale v Berliozově opeře Faustovo prokletí.

Zpíval s těmi nejlepšími dirigenty a orchestry po celém světě. A my to nebudeme opisovat.

Věnoval se často vystupování v televizi. Jeho, již zmíněné, recitálové pořady jsou určitě zábavné.

V roce 1971 zaskočil za Reného Kolla v Soltiho nahrávce Beethovenovy 9. symfonie.

S dirigentem Soltim posléze nahrál skvostnou verzi Mozartovy Kouzelné flétny (1978)

Zajímavá je též nahrávka Handelova Mesiáše pod vedením Karla Richtera (1973).

Ještě zmíníme Faustovo Prokletí z roku 1973 pod vedením dirigenta Ozawy.

Nahrávek jistě existuje mnoho, a není v našich silách je všechny uvádět.

Stuart Burrows byl nositelem mnoha vyznamenání, včetně čestného doktorátu z univerzity ve Walesu (1981)

A Řádu britského impéria (2007)

Psali mi jeho kolegové z divadla, že to byl velmi milý vtipný a úžasný pán.

A já tu dnes sedím a vím, že navždy odešel. Poslouchám tu jeho kultivovaný pěvecký projev a je mi to opravdu moc líto.