Střípky ze života kočičího člověka

Život s kočkou přináší mnoho radostí a také starostí. Člověk některé věci bere jako jisté, přitom vůbec jisté nejsou.

Střípky ze života kočičího člověka.

Říká se, že lidský páníček nadále není pánem svého domu, když si domů nastěhuje kočičí zvíře. Něco na tom asi bude. Já s však vždy snažil vytyčit mantinely a nedovolit kočičímu zvířeti absolutní nadvládu. Toto zadání je velmi těžké i když jsou kočičí motivace zdánlivě jednoduché.

Situace: na stole párek, káva a rohlík. Kočka je pod stolem, snaží se vyskočit na stůl a uchvátit párek. Já mám natažený prst a když se kočka pokusí skočit, dotknu se prstem jejího čumáku „nesmíš!“. Funguje to bezva, ale ony to zkusí znovu. Kdy? Asi tak za 10 s.

„Ale Jiří, správná kočka je vychovaná. Zkusí to jednou a opakovat se to prostě nebude?“

„Opravdu? Nevěřím vám to. Chci vidět takovou kočku!“

Pak jsou situace, které jsou na pováženou. Říkal jsem, že jsem kočku nikdy nezmydlil. Není to ale úplně pravda, po čumu textilií dostaly obě dvě kočky, které jsem měl.

Kačenka, to byla ta první, shodila ze skříně kytku. Lekl jsem se, byla to má smrt. Kočka dostala kulichem a byla uražená několik hodin. Já ale také. Opravdu jsem se lekl. Smířili jsme se u večeře.

Další podobnou příhodu spáchala Žofinka, když rozbila čínské porcelánové vajíčko, které mi kdysi dala matka. Bylo mi to moc líto. Řekl jsem Žofince, že ji nemám rád a že je „hnusná kočka“.

Nikdy bych nevěřil, jak bylo to ubohé zvíře nešťastné. Ležela pod pohovkou a vždy vystrčila čumák a koukala na mě. Měla nádherné jantarové oči a těmi studovala, zda se ještě zlobím. „Nemám tě rád, ošklivá kočka“. To si neumíte představit to kočičí ponížení. Asi po 40 minutách jsem se slitoval a povídám „Byla to jen neživá věc, tebe miluju, Žofíčku!“ Kočka nejdříve nesměle vystrčila nos a pak mi ladným obloukem přistála na klíně. V tu chvíli jsem věděl, co je vrcholem štěstí.

Několik dnů od této události jsem pak v posteli nacházel „zakousnuté“ motýlky z motorového kočičího točítka na motýlky.

A co mi teď zbylo? Ach, Žofíčku, proč jsi mi odešla? Miluju tě, víš to přeci?!! Co jsem udělal špatně?!! Všiml jsem si, že jsi trochu zhubla, ale myslel jsem jen, že to výkyv, na záchodku bylo vše OK. Co jsem jenom udělal špatně? Třeba to šlo zachránit.

Pak jsou situace, kdy vám je zle. Můžete se spolehnout, že to kočka pozná a pomůže vám. Pomůže vám už jen tím, že je. Ale ony mají šestý smysl a možná i sedmý a když v záchvatu blbé chandry, kdy máte pocit, že svět je opravdu hnusné místo pro život, ucítíte na ruce známé žďuchání čumákem a někdo se vám tlačí na klín a chce okamžitě hned teď na misku, pak i ta nejodpornější chandra ztrácí své kousavé ostří a tmavé obrysy nechutného světa jiskří statickou elektřinou kočičí srsti, svět má hned jinou barvu.

Mně je teď zle, mám upravené léky na Parkinsonovu nemoc a opravdu to bolí. Až vám někdo bude vykládat že Parkinson nebolí, nevěřte mu to. Je mi zle a kočka tu není. Ach jo!!!