Solomija Krušelnycká, ukrajinská legenda – lyrický soprán

Jistě se ptáte, kdo tohle je. To je ta, co zachránila operu Pucciniho Madama Butterfly a možná i Pucciniho kariéru.

Solomija Krušelnycká, (Solomiya Krushelnytska, Соломія Амвро́сіївна Крушельницька), ukrajinská legenda – lyrický soprán

23. září 1872 – 16. listopadu 1952

Dne 17. února 1904 měla v milánské La Scale premiéru opera G. Pucciniho „Madama Butterfly“. Premiéra skončila katastrofou a diváci premiéru vypískali.

Premiérovou Butterfly byla Rosina Storchio, Pinkertonem pak tenor Giovanni Zenatello. O důvodu neúspěchu se dodnes vedou spory. Důvodů bude myslím několik. Storchio v té době začala přibírat na váze, a to se s postavou 15leté Japonky asi úplně neslučovalo. Děj opery je navíc velmi statický a nic se tam neděje. Proto já osobně nedoporučuji operu začátečníkům. Pomalý děj je prostě poněkud nudí. Původní verze opery byla navíc dvouaktová a ten rozvleklý děj spolu se sepuku na konci milánské publikum prostě unavil.

Puccini byl poměrně zdeptaný. Na radu přátel operu přepracoval, rozdělil na tři dějství. Oslovil Solomiju Krušelnyckou a 28. května 1904 byla opera v divadle v Brescii uvedena znovu. Úspěch byl fenomenální a nastartoval tak cestu této opery mezi klasické kusy. Zásadní roli v tomto úspěchu sehrála ženská krása, jevištní zjev a charisma Solomije Krušelnycké. A zde bych si dovolil přidat jeden drb (berte to tedy s rezervou). Dlužno podotknout, že dle určitých svědectví byl Puccini z Krušelnycké malinko paf. Víme přeci, že se mu ženy líbily a že si před ním žádná sukně nebyla úplně jisté. Na Krušelnyckou si ale nepřišel. Ta mu sdělila svoje názory, jak a kde má co upravit. Puccini to prý tak udělal a nic více si nedovolil.

Solomija Krušelnycká se narodila 23. září 1872 ve vesnici Bielawińc v tehdejší Haliči. Tento region v té době patřil Rakousko Uhersku. Dnes bychom ho přiřadili Ukrajině. Nutno podotknout, že se v jiných zdrojích dají nalézt i jiné roky narození. V té době se zápisy do matrik zase tak moc neřešily.

Otcem Solomije byl řeckokatolický kněz Amvrosij Krušelnycký. Matka Solomije Teodora Maria Krušelnyká rozená Savchynská byla šlechtického původu.

Je zde legrační vsuvka, že kariéra hudebnice byla v té době považována za naprosto nevhodnou pro dceru kněze. Ale nakonec i otec Krušelnycký uznal hudební talent a dovolil jí studovat hudbu. Jako správný taťka jí na studium dal veškeré rodinné úspory.

Po skončení základního vzdělání studovala Solomije klasické gymnázium v Ternopilu. A zde také poprvé veřejně vystoupila na školním koncertě 2. srpna 1885.

Po složení závěrečných zkoušek nastoupila Solomije v roce 1891 na Lvovské konzervatoři, kde byl jejím vokálním koučem Waleri Wysocki.

15. dubna 1893 ztvárnila Solomija roli Leonory v Donizettiho opeře „La Favorita“. Byl to její operní debut a o něco později také v Mascagniho opeře „Cavalleria Rusticana“ jako Santuzza. Jistě jste zaregistrovali, že obě role jsou mezzosopránové.

Po několika dalších vystoupeních ve lvovské opeře, odcestovala Krušelnycká na radu vokální koučky a zpěvačky Gemmy Bellincioni do Itálie. Její rodiče si na cestu vzali cestu Solomije půjčku a mladá pěvkyně na podzim 1893 odcestovala do Milána, kde se učila zpěvu u Fausty Crespi. Na doporučení Crespi změnila Solomija hlasový obor z mezzosopránu na lyrický soprán s dramatickým přesahem. Myslím si, že by se to asi mohlo jmenovat „lirico-spinto“.

Následující tři roky studovala zpěv v Miláně, ale díky nedobré sociální situaci se stále musela vracet do lvovské opery, aby získala alespoň nějaké peníze.

Na konci roku 1896 se její kariéra začala pomalu rozjíždět a ona zaznamenala první výrazné mezinárodní úspěchy. V letech 1896 a 1904 zpívala v řadě různých divadel po celém světě. Zároveň však stále pracovala na svém vzdělání. Studiu věnovala typicky 6 – 8 hodin denně bez ohledu na den v týdnu, pak se věnovala četbě, navštěvovala památky a muzea. Získávala tak kulturní rozhled. Nemalé úsilí věnovala též studiu jazyků.

Roce 1902 po jejím představení v pařížské opeře Garnier, kde vystoupila v roli Elsy (Lohengrin, R. Wagner) byly kritiky tak pozitivní, až je to do určité míry legrační. Tisk hovoří od dobytí ba o pokoření města.

I v této době se neustále zajímala o dění na rodné Ukrajině.

Zmíněný úspěch s Butterfly znamenal pro její kariéru výraznou adrenalinovou injekci a začala být doopravdy slavná.

Jsou zde legendární představení v roli Salome Richarda Strausse (1906) pod Toscaniniho taktovkou, v rolích Brunhildy a Elsy ve Wagnerových kusech. Naprostou gloriolou jsou opředena její vystoupení v roli La Giocondy (A. Ponchielli) a mnoha dalších. Nahrávky bohužel nemáme. A když máme, poskytují pouze mlhavý odraz velké umělkyně. Co mám jsou vzpomínky účastníků v podobě zápisků a poznámek a pak také dobové recenze v novinách.

Během svojí kariéry ztvárnila Krušelnycká 63 rolí v několika různých jazycích,

Musíme dodat, že vzdor úspěchům na poli mezinárodní opery se Sololomeja vždy hlásila ke svému ukrajinskému původu a přibližovala svou vlast mezinárodnímu publiku – třeba tím, že do svého recitálu zařadila ukrajinskou lidovou píseň.

V roce 1910 se Krušelnycká provdala za starostu města Viareggio Augusta Riccioniho. Augosto byl starostou zvolen 2x. Se Solomejou žili až do Augustovy smrti. Solomeja Augusta považovala za svou životní lásku a po Augustově smrti se znovu neprovdala. Pár bohužel zůstal bezdětný.

V roce 1920, prakticky na vrcholu kariéry, oznámila Krušelnycká odchod ze světa opery, že se bude věnovat rodině.

Vystupovala pak příležitostně na různých koncertech a v recitálech.

V roce 1939 zemřel manžel Krušelnycké a přichází hororová část života této umělkyně. Kdy se její osud nešťastně zmítal mezi aktivitami Wehrmachtu, Rudé armády a posléze zločinného komunistického režimu. Její dům byl vyvlastněn, ona sama byla předmětem represe a útlaku.

Na konci života Krušelnycká uvázla za železnou oponou a nezbylo, než aby dávala lekce zpěvu na lvovské konzervatoři. Na úplném konci života byla zčásti rehabilitována a jmenována zasloužilou umělkyní Ukrajiny.

Zemřela polozapomenutá v roce 1952.

A nám zbyly jen mlhavé vzpomínky ve formě poznámek, novinových článků, recenzí a také mezigeneračně předávaných vyprávění na zašlou slávu této velké legendární umělkyně.

A pak také nějaké akustické nahrávky, které jsou však vzdálenou ozvěnou jejího umění.

Co vybrat jiného, než Madam Butterfly a árii Un bel di vedremo

Její jméno mizí v zapomnění pod příkrove, dějin. My ale nezapomeneme. Některé legendy nesmí zemřít

Zdroje

https://operaplus.cz/madame-butterfly-a-jeji-starsi-sestry/

https://en.wikipedia.org/wiki/Madama_Butterfly

https://en.wikipedia.org/wiki/Solomiya_Krushelnytska

https://odessa-journal.com/10-interesting-facts-about-solomiya-krushelnytska