Seznamkový harcovník: Zpověď veterána online randění

Seznámil jsem již relativně dávno a snad definitivně, ale při procházení starých textů jsem zde nalezl takový podivuhodný rozbor.

Býval jsem seznamkovým harcovníkem, někdo by možná řekl i seznamkovým profesionálem. A co že to znamená? To vysvětlím později. Na seznamkách se opravdu seznámit dá – znám pár lidí, kterým se to podařilo. Ale je to složité, náročné a často frustrující. Moje cesta seznamkami začala na přelomu let 1995 a 1996.

Když internet teprve začínal

První seznamovací inzerát jsem odpovídal na „Biziho seznamce“. Byla to jednoduchá aplikace na vysokoškolském serveru, kterou jsem otevíral přes UNIXový textový prohlížeč „Lynx“. Žádné obrázky, jen čistý text. A víte co? Nevadilo to. Tehdy internet vlastnilo jen pár lidí – většinou studenti, úředníci nebo lidé z firem.

Vzpomínám si na prohlížeče jako Mosaic a Netscape. Mosaic byl můj favorit, ale nezvládal rámečky, což Netscape uměl, a nakonec vyhrál. Pak přišel Internet Explorer a všechny převálcoval – škoda Netscape.

Fotky? Neměli jsme. Posílání fotek e-mailem nebo MMS bylo sci-fi. Dopisování trvalo týdny, což mělo své kouzlo. Když si dnes představím, že bych něco podobného zkoušel přes Tinder, asi by mě rozbolela hlava. Ale tehdy jsem byl považován za odborníka – jeden z mála, kdo dokázal nakonfigurovat připojení na Windows 3.1, což vyžadovalo bojovat s programem „Trumpet Winsock“.

Seznamování v devadesátkách vs. dnes

Tehdy bylo lidí na seznamkách málo, ale pravděpodobnost úspěchu nebyla o moc vyšší než dnes. Důvod je jednoduchý: úspěšnost seznamování závisí hlavně na tom, kdo jste, jaký jste a co hledáte.

Jste vyrovnaný, úspěšný a sebevědomý? Pravděpodobně hledáte románek nebo zábavu. Pokud máte problémy se seznamováním v běžném životě, online svět je nevyřeší – jen ty problémy přenese na klávesnici.

Na seznamkách dnes najdete mnohem víc lidí, ale zároveň mnohem víc komplikací. Od lovců kreditů přes profesionální lháře až po ženy, které vás vidí jen jako sponzora. Na druhé straně existují i opravdoví lidé hledající vztah. Bohužel je to jako hledat jehlu v kupce sena.

Typologie seznamkových profesionálů

Za roky seznamkování jsem potkal spoustu zajímavých typů lidí. Tady jsou některé z nich:

1. Zklamaní romantici: Právě se rozešli a hledají někoho, komu by si mohli vybrečet na rameni. Na vážný vztah ale nejsou připraveni.
2. Seznamkoví profesionálové: Lidé, kteří jsou na seznamkách roky. Mají různé důvody – strach ze závazku, špatné zkušenosti nebo nejistoty. Patříval jsem sem i já. Proč jim seznámení nejde? Mají prostě nějaký problém a ten na seznamce nezmizí.
3. Nerealističtí idealisté: Hledají partnera s naprosto konkrétními zájmy. Pamatuju si třeba dívku, která hledala národopisného nadšence. Viz následující rozhovor na 1. schůzce: „Ahoj, já jsem Jirka. Ahoj, já jsem Dana. Prosím Tě, zajímá Tě národopis? Národopis? To jako skanzeny? Promiň, skanzeny mě opravdu neoslovují. Tak to nevadí, těšilo mě. Ahoj!!!!!!“ Skončila po deseti letech a hodně snížených nárocích svatbou s mým známým.
4. Lovkyně zážitků: Některé ženy hledají spíš příležitostné dobrodružství nebo únik ze svých problémů. Nejde jim o vás, ale o to, co jim nabídnete – večeře, dárky nebo aspoň pozornost.
5. Chronické lhářky, které vykládají Ezopovy bajky o dětech s leukémií, o jachtě na Majorce a takové věci. Nebo vás potenciální partnerka krmí problémy s anorexií, kterou provozuje zřejmě jako koníčka. Tohle je jeden z nejhorších typů. Podmnožinou v této skupině jsou zlatokopky a skryté prostitutky. Zajímá je, co zaplatíte, zda se dá u vás bydlet. Bývá to někdy velmi dobře ukryto. O to horší je pak vystřízlivění.
6. Úplně nejhorší jsou bláznivé harpyje, kterým třeba někdo ublížil. Ony lžou sobě, svému okolí a šíří neuvěřitelný jed do okolí.

Osobní zkušenosti: Smutné, veselé i absurdní

Seznamování přináší příběhy, které si pamatujete celý život. Třeba holku na kolečkových bruslích, za kterou jsem běžel 15 kilometrů, zatímco ona si bruslila. Když jsme dorazili ke mně, svlékla se a místo sprchy mi nabídla svůj „sportovní parfém“ propocené spodní prádlo a uválenou kůži. Byla venku z bytu rychleji, než se řekne sex. Divil jsem se tomu asi více než ona.

Pak jsou tu momenty „fotkové zabíjačky“ – posílání fotek před schůzkou. Moje fotka často komunikaci ukončila, což bylo možná lepší, než abych se dozvěděl, že fotka protějšku byla stará 15 let nebo z ateliéru.

Nejhorší zážitek? Naletěl jsem ženě, která v zásadě neexistovala. Vše, co mi řekla, byla lež. Bylo to jako milovat stín. Použila mě jako zbraň proti někomu jinému. Byla to prostě harpyje.

Co jsem si z toho vzal?

Dnes už na seznamkách nejsem. Uvědomil jsem si, že hledat vztah z nouze je chyba. Pokud nemá být jiskra, magie a skutečný zájem, nemá to cenu. Ano, jsem skeptický a možná i trochu zahořklý. Ale také jsem si uvědomil, že i když mě seznamování stálo hodně nervů, přineslo mi spoustu zkušeností – a především kamarádky, na které nedám dopustit.

A dnes mám stálou známost, tu jsem ale na seznamce nepotkal.