Seznam významných operních sopranistek, 2. část

Dáme dalších 20 osobností. Musím říct, že je to opravdu docela pracné tohle vyrábět a vzhledem k malé čtenosti, to je docela frustrující. Snad to někdy někdo ocení.

21. Lily Pons (1898–1976)

Národnost:
Francouzská-americká

Repertoár:

• Francouzská opera: Delibes (Lakmé), Gounod (Faust)
• Italská opera: Donizetti (Lucia di Lammermoor), Verdi (Rigoletto)
• Mozart: (Kouzelná flétna)

Kariéra:

Lily Pons, vlastním jménem Alice Joséphine Pons, byla jednou z nejvýraznějších koloraturních sopranistek 20. století. Narodila se ve francouzském městečku Draguignan a původně se věnovala hře na klavír. Teprve později začala studovat zpěv na Pařížské konzervatoři.

Její operní debut přišel v roce 1928 jako Lakmé v opeře Léo Delibese. Tato role, vyžadující brilantní techniku, flexibilitu a čisté vysoké tóny, se stala její signaturní rolí. V roce 1931 debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku jako Lucia v Lucii di Lammermoor, což odstartovalo její dlouhou a zářnou kariéru v USA.

Pons si rychle získala publikum díky svému křišťálově čistému hlasu, výjimečné technice a půvabnému jevištnímu vystupování. Její vysoké tóny, včetně legendárních vysokých Es a F, byly naprosto bezpečné a jasné. Měla také skvělý smysl pro styl a eleganci, což ji katapultovalo mezi operní „princezny“ své doby.

Nezapomenutelné role:

• Lakmé (Lakmé – Delibes)
• Lucia (Lucia di Lammermoor – Donizetti)
• Gilda (Rigoletto – Verdi)
• Královna noci (Kouzelná flétna – Mozart)

Její interpretace role Lakmé, zejména slavné „Árie s koloraturními běhy“ známé jako „Bell Song“, je dodnes považována za jedno z vrcholných provedení této náročné role.

Ukázka:

„Bell Song“ z Delibesovy Lakmé – Lily Pons – Bell Song
Tato nahrávka zachycuje její neuvěřitelnou technickou brilanci, lehkost v koloraturách a schopnost držet vysoké tóny s naprostou jistotou.

Zajímavosti:

• Film a televize: Lily Pons byla také populární filmovou hvězdou 30. a 40. let, objevila se v několika hollywoodských muzikálech, například ve filmu „I Dream Too Much“ (1935).
• Inspirace: Měla velký vliv na populární kulturu své doby a byla považována za symbol elegance a půvabu.
• Dlouhá kariéra: Působila v Metropolitní opeře více než 30 sezón a stala se jednou z nejoblíbenějších pěvkyň této scény.
• Zvířecí milovnice: Byla známá svou láskou k papouškům a pejskům, kteří ji často doprovázeli.

Odkaz:

Lily Pons byla skutečnou „princeznou Zpěvankou“ operního Olympu, která kombinovala vokální brilanci s šarmem a elegancí. Její nahrávky, zejména francouzského repertoáru, jsou dodnes vyhledávány milovníky opery. Ačkoliv její jméno může dnes znít méně často než jména jejích současnic, její odkaz je pevně zakotven v historii opery jako symbol dokonalé koloraturní techniky a půvabu.

22. Amelita Galli-Curci (1882–1963)

Národnost:
Italská

Repertoár:

• Belcanto: Donizetti (Lucia di Lammermoor, La Fille du régiment)
• Francouzská opera: Delibes (Lakmé), Gounod (Faust)
• Mozart: (Kouzelná flétna)
• Verdi: (Rigoletto)

Kariéra:

Amelita Galli-Curci byla jednou z prvních skutečných „legend nahrávané hudby“ a patří k nejslavnějším koloraturním sopranistkám první poloviny 20. století. Narodila se v Miláně a původně se věnovala hře na klavír. Zpěv začala studovat relativně pozdě a nikdy neměla formální vokální vzdělání. Přesto její přirozený talent a výjimečný hudební cit vedly k fenomenální kariéře.

Debutovala v roce 1906 jako Gilda v Rigolettu a rychle si získala pozornost díky svému jasnému, zvonivému sopránu, technické brilanci a neuvěřitelné lehkosti v koloraturách. V roce 1916 debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku jako Gilda, což zahájilo její dlouhou a úspěšnou kariéru v USA.

Její nahrávky byly nesmírně populární a přispěly k tomu, že se stala mezinárodní hvězdou. Byla jednou z prvních pěvkyň, které dokázaly využít tehdejší nahrávací technologie k šíření svého umění po celém světě.

Nezapomenutelné role:

• Lucia (Lucia di Lammermoor – Donizetti)
• Lakmé (Lakmé – Delibes)
• Gilda (Rigoletto – Verdi)
• Královna noci (Kouzelná flétna – Mozart)
• Norina (Don Pasquale – Donizetti)

Její interpretace role Lucie z Lammermooru a Lakmé patří mezi nejlepší svého druhu. Překvapivě zvládala složité koloratury s lehkostí, přirozeností a jedinečnou elegancí.

Ukázka:

Griegova Solveižina píseň https://youtu.be/fa9jtd6XWYM

Tato nahrávka je příkladem její neuvěřitelné technické dokonalosti a schopnosti vykouzlit jemné a brilantní koloratury. Její hlas je průzračný, lehký a plný jiskřivého lesku.

Zajímavosti:

• Samouk: Navzdory nedostatku formálního vokálního vzdělání byla uznávána za svou dokonalou techniku a dechovou kontrolu.
• Operace štítné žlázy: V roce 1935 podstoupila operaci, která negativně ovlivnila její hlas, a to vedlo k ukončení její kariéry.
• Inspirace: Její kariéra inspirovala mnoho budoucích koloraturních sopranistek, včetně Lily Pons a Maria Callas.
• Nahrávací legenda: Byla jednou z prvních zpěvaček, jejichž hlas byl zachycen v nahrávkách na gramofonové desky, což jí zajistilo nesmrtelnost i po skončení kariéry.

Odkaz:

Amelita Galli-Curci byla skutečnou průkopnicí nahrávané hudby, která dokázala přenést kouzlo svého hlasu k posluchačům po celém světě. Její nahrávky, i přes technická omezení své doby, dodnes uchvacují svou průzračností, elegancí a dokonalou koloraturou. Její umění je nadčasové, a byla-li ve své době legendou, dnes je vzácným klenotem historie opery, který si zaslouží být objevován znovu a znovu.

Nyní zvolíme někoho, na koho se dá večer zajít do divadla:

24. Nadine Sierra (nar. 1988)

Národnost:
Americká

Repertoár:

• Mozart: (Figarova svatba – Zuzanka, Don Giovanni – Donna Anna)
• Verdi: (Rigoletto – Gilda)
• Donizetti: (Lucia di Lammermoor – Lucia)
• Puccini: (La Bohème – Musetta)

Kariéra:

Nadine Sierra je jednou z nejvýraznějších mladých sopranistek současnosti. Narodila se ve Fort Lauderdale na Floridě a už od útlého věku projevovala mimořádný hudební talent. Ve svých 15 letech debutovala jako Zuzanka v Mozartově Figarově svatbě. Studovala na prestižní Mannes School of Music v New Yorku a brzy začala sbírat ocenění, jako například vítězství v soutěžích Metropolitan Opera National Council Auditions a Richard Tucker Award.

Její kariéra se rychle rozvinula a Sierra vystupovala na nejvýznamnějších světových operních scénách, včetně Metropolitní opery v New Yorku, La Scaly, Vídeňské státní opery a Pařížské opery. Její čistý, flexibilní soprán a scénický půvab jí vynesly uznání kritiků i publika.

Nezapomenutelné role:

• Gilda (Rigoletto – Verdi)
• Lucia (Lucia di Lammermoor – Donizetti)
• Zuzanka (Figarova svatba – Mozart)
• Manon (Manon – Massenet)

Nadine Sierra je známá svou schopností propojit technickou preciznost s hlubokým emocionálním prožitkem. Její interpretace Gildy v Rigolettu je obdivována pro svou lehkost, přesnost v koloraturách a jemný lyrický výraz.

Zajímavosti:

• Inspirace: V dětství ji inspirovaly nahrávky Maria Callas a její první zkušenost s operou byla Pucciniho La Bohème.
• Moderní diva: Sierra se aktivně snaží popularizovat operu mezi mladší generací prostřednictvím sociálních médií a rozhovorů.
• Spolupráce: Pracovala s dirigenty jako Riccardo Muti, Yannick Nézet-Séguin a Zubin Mehta.

Ukázka:

Charles Gounod „Romeo a Julie“ https://youtu.be/hFUOmbaR-ns

Tato árie ukazuje její technickou brilanci, krásný legato zpěv a schopnost jemného výrazu. No řekněte, že není k zulíbání. Navíc se na ni vcelku dobře kouká. To je ale jen poznámka na okraj.

Odkaz:

Nadine Sierra je jednou z předních sopranistek své generace, která si získala svět díky svému šarmu, hlasové flexibilitě a hlubokému uměleckému cítění. Její kariéra je důkazem, že opera může i dnes oslovovat nové publikum a zůstávat živým a aktuálním uměním.

25. Sondra Radvanovsky

je americko-kanadská sopranistka, která se narodila 11. dubna 1969 v Berwynu, Illinois, USA.

Její otec pocházel z Česka a matka z Dánska. Radvanovsky je považována za jednu z předních interpretek oper Giuseppe Verdiho a specialistku na bel canto a verismo. Její repertoár zahrnuje role jako Norma, Tosca, Leonora v „Il trovatore“ a titulní role v opeře „Rusalka“.

Vzdělání získala na University of Southern California a University of California v Los Angeles. Svou profesionální kariéru zahájila v 90. letech a od té doby vystupovala na předních operních scénách po celém světě, včetně Metropolitní opery v New Yorku, Royal Opera House v Londýně a La Scaly v Miláně.

V roce 2016 získala kanadské občanství. V roce 2022 debutovala v titulní roli opery „Medea“ v Metropolitní opeře, což bylo součástí série Met Live in HD, která byla přenášena do kin po celém světě.

V sezóně 2023/2024 vystupovala v operách jako „La forza del destino“ v Royal Opera House v Londýně, „Turandot“ v Pařížské opeře a „Aida“ v Deutsche Oper Berlin.

Radvanovsky je také známá svými recitály a koncerty po celém světě, včetně vystoupení v Barceloně, Aix-en-Provence a na festivalu v Andoře.

Její diskografie zahrnuje alba jako „Verdi Arias“ a „The Three Queens“, které obsahuje árie z oper Gaetana Donizettiho.

Pro ukázku jejího umění si můžete poslechnout árii „Vissi d’arte“ z opery „Tosca“ od Giacoma Pucciniho

Zdroj je zde Sondra Radvanovsky

27. Raina Kabaivanska

Raina Kabaivanska (*15. prosince 1934, Burgas) je bulharská operní pěvkyně, která se proslavila jako jedna z předních sopranistek své generace, zejména v dílech Verdiho a Pucciniho.

Život a kariéra:

· Studium: Vystudovala zpěv a klavír na Státní konzervatoři v Sofii. V roce 1958 odešla do Itálie, kde pokračovala ve studiu u Zity Fumagalli Riva.

· Debut: Svůj operní debut absolvovala v roce 1957 v Národní opeře v Sofii jako Taťána v Čajkovského opeře „Evžen Oněgin“.

· Mezinárodní kariéra: V roce 1961 debutovala v milánské La Scale jako Agnese v Belliniho opeře „Beatrice di Tenda“. Následovaly debuty v Royal Opera House v Londýně (1962) jako Desdemona ve Verdiho „Othellovi“ a v Metropolitní opeře v New Yorku (1962) jako Nedda v Leoncavallových „Komediantech“.

· Repertoár: Kabaivanska ztvárnila širokou škálu rolí, včetně Violetty ve „La traviatě“, Leonory v „Trubadúrovi“ a Toscy ve stejnojmenné opeře. Její interpretace postav jako Cio-Cio San v „Madam Butterfly“ a Manon Lescaut byly vysoce ceněny.

Ocenění a uznání:

· Během své kariéry obdržela řadu mezinárodních ocenění, včetně cen Bellini (1965), Puccini (1978) a Monteverdi (1980).

· V roce 2000 jí byl udělen Řád zásluh o Italskou republiku.

Pedagogická činnost:

Po ukončení aktivní pěvecké kariéry se věnovala pedagogické činnosti. Působí jako profesorka na Accademia Musicale Chigiana v Sieně, na Institutu Vecchi-Tonelli v Modeně a na Nové bulharské univerzitě v Sofii.

Aktuální informace:

V prosinci 2024 oslavila Raina Kabaivanska své 90. narozeniny. Při této příležitosti se konal galakoncert v Teatro Comunale v Modeně, kde vystoupili její bývalí studenti, nyní úspěšní operní pěvci.

Raina Kabaivanska zůstává ikonou operního světa, jejíž umělecký odkaz a pedagogická činnost ovlivňují nové generace pěvců.

Pro ukázku jejího mistrovství můžete zhlédnout její interpretaci „Ave Maria“ z Verdiho opery „Otello“

Jedna z mých velkých lásek

27. Ghena Dimitrova (6. května 1941 – 11. června 2005)

byla bulharská operní sopranistka proslulá svým mimořádně silným a rozsáhlým hlasem, který ji předurčil k dramatickým rolím, jako byla titulní postava v Pucciniho opeře „Turandot“.

Narodila se ve vesnici Beglezh poblíž Plevenu. Svou pěveckou kariéru zahájila ve školním sboru, kde její výrazný hlas upoutal pozornost a vedl k přijetí na Sofijskou konzervatoř, kde studovala pod vedením profesora Christo Brambarova v letech 1959 až 1964. Zajímavostí je, že zpočátku byla klasifikována jako mezzosopranistka, ale ve druhém ročníku byla přehodnocena na sopranistku.

Její profesionální debut přišel v roce 1967, kdy po odstoupení několika sopranistek převzala roli Abigaille ve Verdiho opeře „Nabucco“ v Bulharské národní opeře. Tato role se stala jejím průlomem a otevřela jí dveře k mezinárodní kariéře.

V roce 1975 debutovala v Itálii jako Turandot v Trevisu, což vedlo k jejímu slavnému vystoupení v La Scale v roce 1983 po boku Plácida Dominga v inscenaci Franca Zeffirelliho. Tato role se stala její signaturní a přinesla jí uznání na světových operních scénách, včetně Metropolitní opery v New Yorku, kde debutovala v roce 1987.

Dimitrova byla také známá svým ztvárněním dalších náročných rolí, jako byla Abigaille v „Nabuccu“ a Lady Macbeth ve Verdiho „Macbethovi“. Její hlas byl často popisován jako kombinace oceli a zlata, schopný překonat i ty nejnáročnější orchestrální pasáže.

Ghena Dimitrova

Po ukončení aktivní pěvecké kariéry v roce 2001 se věnovala výuce mladých zpěváků a vedla mistrovské kurzy v různých městech. Zemřela 11. června 2005 v Miláně ve věku 64 let.

Její odkaz žije dál prostřednictvím četných nahrávek a vzpomínek na její nezapomenutelná vystoupení, která zanechala hluboký dojem v operním světě.

Pro ukázku jejího mistrovství si můžete poslechnout árii „Ritorna vincitor“ z Verdiho opery „Aida“ v jejím podání:

Já to tady zarazím, je to douhé jako Lovosice, ale nejmenoval jsem opravdu velké dámy.

28. Dorothy Kirsten (1910–1992)

Dorothy Kirsten, americká sopranistka, byla jednou z nejvýraznějších umělkyň Metropolitní opery ve 40. až 60. letech 20. století. Její kariéra trvala téměř tři desetiletí a zanechala nesmazatelnou stopu v americké operní historii.

Začátky kariéry

Dorothy Kirsten se narodila 6. července 1910 v Montclair, New Jersey. Hudební vzdělání získala na Juilliard School v New Yorku. Její první kroky k opernímu vrcholu vedly přes rozhlasové vystoupení a soukromé studium v Evropě. V roce 1939 debutovala v operní společnosti v Chicagu v roli Paminu z Kouzelné flétny.

Vrcholná éra

V roce 1945 debutovala v Metropolitní opeře jako Mimi v Pucciniho Bohémě. Kirsten se rychle etablovala jako významná interpretka Pucciniho rolí. Její hlavní role zahrnovaly Manon Lescaut, Madam Butterfly, Toscu a Liu z Turandot. Vedle Pucciniho excelovala i v rolích z oper Gounoda, Masseneta a Verdiho.

Její hlas byl výrazný svou lyrickou čistotou, technickou jistotou a schopností vyjádřit hluboké emoce. Kirsten měla úzkou spolupráci s dirigenty jako Erich Leinsdorf, Fritz Reiner a Arturo Toscanini.

Spolupráce s hvězdami

Dorothy Kirsten vystupovala po boku takových legend, jako byli tenoři Jussi Björling, Richard Tucker a Franco Corelli. Její jevištní projev byl oceňován pro svou noblesu a profesionalitu. Kromě opery se objevila i v několika filmech a televizních programech, což její popularitu rozšířilo za hranice operního světa.

Pozdní kariéra a odkaz

Dorothy Kirsten se rozloučila s Metropolitní operou v roce 1979, ale ještě několik let pokračovala ve vystupování na koncertech. Zemřela 18. února 1992 v Los Angeles. Její odkaz žije díky nahrávkám a vzpomínkám jejích fanoušků.

Vybrané nahrávky

· Puccini: La Bohème – s Jussi Björlingem

· Puccini: Madama Butterfly – s Richardem Tuckerem

· Gounod: Faust – s Cesarem Siepim

Dorothy Kirsten byla výjimečná umělkyně, jejíž hlas a umění si dodnes udržují zasloužené místo v operní historii.

Ukázka – O soave Fanciulla s Francem Corellim

29. Geraldine Farrar
Americká sopranistka (1882–1967)

Geraldine Farrar se narodila 28. února 1882 v Melrose ve státě Massachusetts. Již od mládí byla považována za mimořádně talentovanou zpěvačku. V hudbě se vzdělávala nejprve v Bostonu a poté v Berlíně, kde studovala u Lilli Lehmann. Ve dvaceti letech debutovala v berlínské Státní opeře jako Margareta ve Faustovi od Charlese Gounoda.

Farrar byla známá nejen svým půvabem a hlasem plným lyrického citu, ale také svým dramatickým talentem a schopností vcítit se do různorodých rolí. Mezi její nejslavnější role patřila Carmen ve stejnojmenné opeře Georgese Bizeta, Tosca Giacoma Pucciniho a Madama Butterfly, také od Pucciniho. Její interpretace Cio-Cio-San v Madama Butterfly byla zvláště ceněna pro svou jemnost a hloubku emocí.

V letech 1906-1922 působila v Metropolitní opeře v New Yorku, kde byla oblíbenkyní publika. Vynikala nejen na operní scéně, ale stala se také hvězdou němého filmu. Její spolupráce s režisérem Cecilem B. DeMillem ji přivedla k rolím ve filmech jako Carmen (1915) a Joan the Woman (1916), kde její dramatické schopnosti plně vynikly.

Geraldine Farrar byla známá svou nezávislostí a charismatem. Její fanoušci, kteří si říkali „Gerry-flappers“, sledovali její kariéru s nadšením a oddaností. Mezi jejími obdivovateli byl i tenor Enrico Caruso, s nímž vystupovala v několika nezapomenutelných představeních.

Geraldine Farrar ukončila svou operní kariéru v roce 1922. Zemřela 11. března 1967 ve věku 85 let. Její hlas a umění zůstávají zachovány na nahrávkách, které dodnes inspirují milovníky opery po celém světě.

Vybrané role:

• Margareta (Faust – Gounod)
• Cio-Cio-San (Madama Butterfly – Puccini)
• Tosca (Tosca – Puccini)
• Carmen (Carmen – Bizet)

Vybrané nahrávky:

• „Habanera“ z opery Carmen
• „Un bel dì vedremo“ z opery Madama Butterfly

Farrar byla žena, která si dokázala podmanit operní i filmový svět. Její odkaz spočívá nejen v jejích uměleckých výkonech, ale také v její schopnosti překonávat hranice mezi žánry a epochami.

Ukázka je problém, je to moc staré

30. Gabriela Beňačková

(narozena 25. března 1947 v Bratislavě)

je slovenská sopranistka, jejíž krásný, lyrický hlas a hluboké interpretační cítění ji řadí mezi čelní osobnosti operního světa 20. století. Zvláště se proslavila interpretacemi českého repertoáru, ale prosadila se i v italských a francouzských operách.

Život a kariéra

Beňačková vystudovala bratislavskou Vysokou školu múzických umění, kde její talent vedla Helena Březinová. Debutovala v roce 1970 v Slovenském národním divadle rolí Jenůfy v Janáčkově Její pastorkyni. Tento debut odstartoval její dlouhou a úspěšnou kariéru, která ji zavedla na přední operní scény světa.

Role, které ji definují

· Mařenka (Prodaná nevěsta, Bedřich Smetana) – Její interpretace Mařenky se stala vzorem lyrické české sopranistky. Beňačková přinášela do role mladistvou energii, výrazový přívět a zpěv plný přirozeného vědomí o kráse melodie.

· Rusalka (Rusalka, Antonín Dvořák) – Její podání Rusalky, především slavnou árii „Měsíčku na nebi hlubokém“, si pamatuje každý, kdo její hlas slyšel. Přímočary, upřímný a hluboce vroucí projev, který ukazuje Rusalku v její plné melancholii a zranitelnosti.

· Desdemona (Otello, Giuseppe Verdi) – Dokázala, že má schopnosti i pro italský repertoár. Její Desdemona zaujala čistotou linie zpěvu a výrazovou jemností, která z postavy udělala tragický symbol nevinnosti.

· Jenůfa (Její pastorkyňa, Leoš Janáček) – V jedé z nejnáročnějších rolí pro sopranistku Beňačková předvedla dramatickou hloubku a schopnost naprostého ponoření do role.

Mezinárodní úspěchy

Gabriela Beňačková vystupovala v Metropolitní opeře v New Yorku, Bayerische Staatsoper v Mnichově, na Salcburských slavnostech i na dalších prestižních scénách. Její spolupráce s dirigenty jako byli Herbert von Karajan, Leonard Bernstein nebo James Levine potvrzuje její postavení mezi elitou.

Umění překlenout žánry

Vedle opery se Beňačková věnovala také koncertnímu repertoáru. Její interpretace písní Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera výrazně obohatily její hudební profil.

ukázka

31. Claudia Muzio (1889–1936)

Národnost: Italská
Hlasový obor: Sopranistka
Přezdívka: „La Divina Claudia“

Životopis:
Claudia Muzio se narodila 7. února 1889 v Pávii do hudebně orientované rodiny. Její otec Carlo Muzio byl významný jevištní manažer, který se podílel na produkci v několika slavných divadlech, včetně milánské La Scaly a londýnské Covent Garden. Díky tomu Claudia vyrůstala obklopena operním světem, což formovalo její budoucí kariéru.

Studovala zpěv v Turíně a Miláně, kde se zdokonalovala pod vedením uznávané sopranistky Evaristy Minghini-Cattaneo. Svůj debut si odbyla v roce 1910 v Teatro dal Verme v Miláně jako Manon Lescaut v Pucciniho opeře.

Kariéra:
Její hvězda rychle stoupala. V roce 1911 debutovala v londýnské Covent Garden jako Desdemona ve Verdiho Otellovi. V roce 1916 poprvé vystoupila v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zpívala roli Tosky – jednu z jejích nejslavnějších rolí.

Claudia Muzio excelovala zejména v italském repertoáru, jejímu hlasu výjimečně seděly role z oper Verdiho, Pucciniho a Mascagniho. Byla známá svou jedinečnou schopností vyjádřit hluboké emoce a její pěvecký projev byl plný něhy, vášně a melancholie. Její interpretace rolí jako Violetta v La traviatě nebo Adriana Lecouvreur od Ciley se staly legendárními.

Hlas a styl:
Muzio byla známá svým lyricko-dramatickým sopránem, který měl zvláštní, emotivně nabitou kvalitu. Její hlas byl měkký, barevný a nesmírně výrazný. Dokázala dokonale kombinovat technickou preciznost s dramatickým výrazem. Její schopnost vyjádřit bolest a tragédii byla nezapomenutelná, což jí vyneslo přezdívku „La Divina Claudia“.

Nahrávky:
Navzdory omezené technice nahrávání v její době zanechala Claudia Muzio několik výjimečných nahrávek, které dodnes inspirují milovníky opery. Mezi její nejznámější patří árie z La traviaty, Tosky, Adriany Lecouvreur a Madama Butterfly.

Osobní život a smrt:
Claudia Muzio měla komplikovaný osobní život, který byl plný zklamání a tragédií. Zemřela předčasně 24. května 1936 v Římě ve věku pouhých 47 let. Její smrt byla velkou ztrátou pro svět opery, ale její odkaz a umění žije dál.

Odkaz:
Claudia Muzio je dodnes považována za jednu z nejsilnějších emotivních interpretek své doby. Její umění ovlivnilo mnoho následujících generací sopranistek, včetně slavné Marii Callas, která Claudii Muzio obdivovala pro její jedinečný dramatický talent.

Ukázka z Toscy. Na rok 1935 to zní naprosto úžasně

32. Milada Šubrtová (1924–2011)

Národnost: Česká
Hlasový obor: Sopranistka

Život a kariéra

Milada Šubrtová se narodila 24. května 1924 v Lenešicích u Loun. Patřila k nejvýznamnějším českým sopranistkám druhé poloviny 20. století a její kariéra je nerozlučně spjata s Národním divadlem v Praze.

Studovala na Pražské konzervatoři u Zdeňka Knittla a později u Jarmily Vavrdové. Na jevišti Národního divadla debutovala v roce 1946 jako Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě. Tato role se stala její životní kreací a ztvárnila ji více než 600krát. Šubrtová byla známá nejen precizní technikou, ale i svou schopností ztvárnit emocionální hloubku postavy.

Repertoár

Její repertoár byl široký, ale její doménou byly role v českých operách. Kromě Mařenky excelovala jako Libuše (Libuše), Krasava (Libuše), Jenůfa (Její pastorkyňa), Milada (Dalibor) a Rusalka (Rusalka). Její čistý, lyrický soprán byl ideální pro role plné citu a lyrismu, přesto dokázala dodat svým interpretacím dramatičnost a vášeň.

Šubrtová se však neomezovala pouze na český repertoár. Vynikla i v operách Mozarta, Verdiho a Pucciniho. Její zasněná Mimi v Bohémě či křehká Gilda v Rigolettovi patřily k vrcholům jejího umění.

Nahrávky a ocenění

Šubrtová se stala hlasem české opery nejen na domácích scénách, ale i prostřednictvím řady vynikajících nahrávek. Její interpretace Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě pod taktovkou Zdeňka Chalabaly zůstává dodnes referenční. Nahrála také role Libuše a Rusalky, které se řadí k nejlepším záznamům českého repertoáru.

Za svou kariéru obdržela řadu ocenění, včetně titulu Zasloužilá umělkyně a Národní umělkyně.

Osobní život

Milada Šubrtová byla známá svou skromností a oddaností hudbě. Přestože její hvězda zářila na mnoha mezinárodních scénách, zůstala věrná české opeře a Národnímu divadlu. Zemřela 1. srpna 2011 v Praze ve věku 87 let.

Odkaz

Milada Šubrtová byla pravou pokračovatelkou české operní tradice a její hlas zůstává nesmrtelným symbolem lyrického sopránu. Dodnes inspiruje mladé pěvkyně a její nahrávky připomínají zlatou éru české opery.

33. Naděžda Kniplová (18. dubna 1932 – 14. ledna 2020)

Národnost: Česká
Hlasový obor: Sopranistka
Významná role: Kostelnička (Její pastorkyňa), Libuše (Libuše), Isolda (Tristan a Isolda)

Život a kariéra
Naděžda Kniplová se narodila 18. dubna 1932 v Ostravě. Hudební nadání projevovala již od dětství a po studiích na pražské konzervatoři a Akademii múzických umění se rychle etablovala jako jedna z nejvýznamnějších českých sopranistek 20. století. Její mohutný dramatický soprán, dokonale ovládnutá technika a mimořádný cit pro interpretaci jí umožnily excelovat nejen v českém repertoáru, ale i v náročných wagnerovských rolích.

Vrcholné role a úspěchy
Kniplová byla nepostradatelnou součástí Národního divadla v Praze, kde ztvárnila mnoho ikonických rolí. Její Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni je dodnes považována za jednu z nejpůsobivějších interpretací této postavy. Další legendární rolí byla Libuše v Smetanově stejnojmenné opeře, kde dokázala spojit autoritativní majestátnost s emocionální hloubkou. Její Isolda v Tristanovi a Isoldě Richarda Wagnera ohromovala jak publikum, tak kritiku.

Kniplová spolupracovala s řadou významných dirigentů, jako byli Václav Neumann, Karel Ančerl nebo Zdeněk Košler. Hostovala také na významných světových operních scénách, včetně Bayreuthských slavností, kde její interpretace wagnerovských partů získala mezinárodní uznání.

Umělecký odkaz
Naděžda Kniplová byla nejen vynikající pěvkyní, ale také inspirativní pedagožkou. Po ukončení aktivní pěvecké kariéry vyučovala na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze a ovlivnila řadu mladých talentů. Její přínos české i světové opeře je nesmazatelný – zanechala po sobě nespočet nahrávek a vzpomínek na nezapomenutelná představení.

Památka
Zemřela 14. ledna 2020, ale její hlas a umění zůstávají živé v srdcích milovníků opery. Naděžda Kniplová byla umělkyní, která dokázala do svých rolí vložit nejen technickou dokonalost, ale i nezměrnou vášeň a dramatický výraz.

34. Jarmila Novotná (1907–1994)

Národnost: Česká
Hlasové obor: Sopran
Èinnost: Operní a filmová zpěvačka, herečka

Jarmila Novotná se narodila 23. září 1907 v Praze a stala se jednou z nejvýznamnějších českých sopranistek 20. století. Její kariéra se rozprostírala napříč největšími operními domy světa a její hlas a umění obdivovali posluchači od Evropy po Spojené státy.

Novotná studovala zpěv v Praze pod vedením Emmy Destinnové a debutovala v roce 1925 v roli Violetty ve Verdiho La traviatě v Brně. Její úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a brzy byla angažována do pražského Národního divadla.

Po úspěšnéch vystoupeních v Berlíně a Vídni byla v roce 1935 pozvána do Metropolitní opery v New Yorku, kde se rychle stala oblíbenkyní publika. Její úpěchy v rolích jako Mimi v Pucciniho Bohémě, Manon v Massenetově Manon, Oktavián v Straussově Růžové kavalírovi a Cherubín v Mozartově Figarově svatbě patříly k vrcholům její kariéry. Její interpretace byla oceňována pro eleganci, vění v detail a hluboký hudební cit.

Během druhé světové války vystupovala v zahraničí a stala se symbolem české kultury a odporu proti nacismu. Její vlastenecké cítění se projevilo nejen v umění, ale i v osobní angažovanosti. Kromě opery si Novotná zahrála i ve filmech, přičemž její herecký talent zářil v snímcích jako Skalní plemeno (1938) a Dívka v modrém (1939).

Po válce se vrátila do Evropy, ale kvůli politické situaci v tehdejší ČSR se rozhodla zůstat v USA. V roce 1956 ukončila svou aktivní kariéru a věnovala se pedagogické činnosti.

Jarmila Novotná zemřela 9. února 1994 v New Yorku. Její odkaz žije díky nahrávkám, které zachycují nejen krásu jejího hlasu, ale i ducha doby, kterému dodávala úlitu a eleganci.

Zajímavost: Jarmila Novotná byla známá svou spoluprácí s významnými dirigenty, jako byli Arturo Toscanini a Bruno Walter. Její portrét je zobrazen v mnoha publikacích mapujících zlatou éru opery.

Vybráné nahrávky:

• Puccini: Bohéma (Mimi)
• Mozart: Figarova svatba (Cherubín)
• Strauss: Růžový kavalír (Oktavián)

35. Teresa Stratas,

narozená 26. května 1938 v Torontu jako Anastasia Stratakis, je známá kanadsko-americká operní sopranistka řeckého původu. Je proslulá svým přesvědčivým jevištním projevem a výjimečným pěveckým uměním.

Raný život a kariéra: Stratasová začala svou hudební dráhu ve 13 letech, kdy vystupovala v rozhlase s řeckými popovými písněmi. Vystudovala Královskou hudební konzervatoř v Torontu, kde studovala pod vedením Irene Jessnerové. Ve dvaceti letech debutovala jako Mimì v Bohémě na operním festivalu v Torontu. V roce 1959 spoluvyhrála konkurz Národní rady Metropolitní opery, což vedlo k jejímu debutu v Metropolitní opeře v roli Poussette v Manon.

Významné výkony: v roce 2012 vystoupila v opeře Mona v Praze: Stratasová během své kariéry vystupovala v předních operních domech po celém světě, včetně Bolšoj opery, Vídeňské státní opery a La Scaly. Její repertoár zahrnoval role jako Zerlina v Donu Giovannim, Despina v Così fan tutte a titulní role v Salome a Lulu. Obzvláště uznávaná je její role Violetty ve Verdiho La traviatě, kterou ztvárnila ve filmové adaptaci Franca Zeffirelliho z roku 1983.

Ocenění a uznání: Stratasová získala řadu ocenění, mj:

• Grammy: Nejlepší operní nahrávka a nejlepší album klasické hudby za Lulu Albana Berga (1981); Nejlepší operní nahrávka za Verdiho La traviatu (1984).
• Drama Desk Award: (1987): vynikající herečka v muzikálu za Rags (1987).
• Důstojník Řádu Kanady: Jmenována v roce 1972 za přínos opeře.
• Cena generálního guvernéra za scénické umění: za celoživotní umělecké dílo (2000).

Humanitární činnost: Kromě hudebních úspěchů je Stratasová známá i díky svým humanitárním aktivitám. V 80. letech 20. století spolupracovala s Matkou Terezou v Kalkatě, kde pomáhala v sirotčincích a domovech pro umírající. V 90. letech se věnovala péči o nemocné a umírající sirotky v rumunských nemocnicích.

Pozdější život: V polovině 90. let odešla Stratasová do důchodu. V roce 2008 se vzácně objevila na veřejnosti během rozhovoru pro Metropolitní operní spolek. Podle posledních dostupných informací žije na Floridě.

Chcete-li ocenit její umění, můžete si vychutnat toto představení „Youkali“ od Kurta Weilla:

36. Luisa Terazzini (1874–1940)

Luisa Terazzini byla významná italská sopranistka, jejíž kariéra zazářila v prvních dekádách 20. století. Narodila se v roce 1874 v Itálii a její talent brzy zaujal hudební kritiky i publikum. Proslavila se zejména díky svému čistému, jasnému hlasu, brilantní technice a mimořádné schopnosti vcítit se do dramatických rolí.

Její doménou byla především díla Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho, kde dokázala skloubit technickou virtuozitu s hlubokým emocionálním výrazem. Vynikala v rolích jako Violetta (La traviata), Mimi (La bohème) nebo Liu (Turandot). Její interpretace byla často oslavována pro jemný lyrismus a dramatickou přesvědčivost.

Terazzini vystupovala na prestižních operních scénách, včetně La Scaly v Miláně a Metropolitní opery v New Yorku. Spolupracovala s významnými dirigenty své doby a sdílela pódium s tehdejšími operními hvězdami. Její hlas byl zachycen i na několika raných nahrávkách, které dodnes svědčí o její mimořádné technice a hudebním citu.

Navzdory svému úspěchu zůstala Terazzini relativně skromnou osobností, která se soustředila na dokonalost svého umění spíše než na osobní slávu. Po ukončení kariéry se stáhla do ústraní a věnovala se výuce mladých pěvců. Zemřela v roce 1940, ale její odkaz žije díky jejím nahrávkám a vzpomínkám těch, kteří měli tu čest slyšet její jedinečný hlas naživo.

37. Renata Scotto

(24. února 1934, Savona, Itálie)

Renata Scotto patří k významným italským sopranistkám druhé poloviny 20. století a je známá svou všestranností, dramatickým projevem a skvělou technikou. Její kariéra zahrnovala více než čtyři desítky let a zahrnovala vystoupení ve všech předních světových operních domech.

Umělecký růst

Scotto debutovala ve svých devatenácti letech v roce 1952 v Savoně jako Violetta v La traviatě. Její talent rychle zaujal pozornost, a již v roce 1953 vystoupila v milánské La Scale v opeře La Wally pod vedením dirigenta Antonina Votta. Zlomovým okamžikem v její kariéře bylo vystoupení v roce 1957 na festivalu v Edinburghu, kde nahradila Mariu Callas v roli Amina v Belliniho Náměsíčné. Tento úspěch z ní udělal mezinárodní hvězdu.

Repertoár a role

Scotto se proslavila zejména v italském repertoáru, především ve Verdiho, Pucciniho a belcantových operách. Její výkony v rolích jako:

• Cio-Cio-San (Madama Butterfly)
• Violetta (La traviata)
• Lucia (Lucia di Lammermoor)
• Mimi (La bohème)
• Norma (Norma)

jsou ceněny pro kombinaci hlasové techniky, emocionální hloubky a dramatického výrazu. Scotto byla známá tím, že své role hluboce studovala a vnášela do nich nový dramatický rozměr.

Styl a hlas

Renata Scotto měla lyrický soprán s výraznými dramatickými schopnostmi, který jí umožňoval interpretovat širokou škálu repertoáru. Kritici oceňovali nejen její technickou brilantnost, ale i její hereckou inteligenci a schopnost vystihnout psychologickou podstatu svých postav. Nebála se experimentovat a hledat nové interpretace tradičních rolí.

Spolupráce a nahrávky

Během své kariéry spolupracovala s významnými dirigenty, jako byli Herbert von Karajan, Leonard Bernstein, Carlos Kleiber a Claudio Abbado. Její diskografie je rozsáhlá a zahrnuje mnohé slavné nahrávky oper, které jsou dodnes ceněny milovníky opery.

Pozdní kariéra a pedagogická činnost

Po ukončení pěvecké kariéry se Scotto věnovala režii a pedagogické činnosti. Vedla mistrovské kurzy a předávala své zkušenosti mladým pěvcům po celém světě.

Odkaz

Renata Scotto zůstává ikonou operního světa, ceněná pro svou oddanost umění, neúnavnou pracovitost a nekompromisní přístup k interpretaci. Její přínos opernímu umění je nepopiratelný a její nahrávky nadále inspirují nové generace pěvců a posluchačů.

38. Ileana Cotrubaș

(9. června 1939, Galați, Rumunsko)

Ileana Cotrubaș je rumunská lyrická sopranistka, známá svou muzikálností, technickou precizností a mimořádným hereckým projevem. Její kariéra trvala od 60. do 80. let 20. století a zahrnovala vystoupení v nejprestižnějších operních domech světa. Cotrubaș se specializovala na role vyžadující hluboké emocionální ztvárnění, přičemž její interpretace byly ceněny pro citlivost a autenticitu.

Umělecké začátky

Narodila se do hudebně založené rodiny a už od dětství projevovala výjimečný talent. Studovala zpěv na konzervatoři v Bukurešti a v roce 1964 vyhrála několik mezinárodních pěveckých soutěží. Její profesionální debut se uskutečnil v roce 1964 v Bukurešti v roli Yniold v Pelléas et Mélisande Clauda Debussyho.

Mezinárodní kariéra

Její průlom přišel v roce 1969, kdy debutovala v La traviatě ve Vídni jako Violetta. Tento výkon odstartoval její mezinárodní kariéru. Cotrubaș rychle začala vystupovat v nejvýznamnějších operních domech, jako jsou:

• Vídeňská státní opera
• Royal Opera House (Covent Garden)
• Metropolitní opera v New Yorku
• La Scala v Miláně

Významné role

Ileana Cotrubaș byla známá svou schopností vdechnout postavám život díky kombinaci hlasového umění a hlubokého emocionálního prožitku. Mezi její ikonické role patří:

• Violetta (La traviata – Verdi)
• Mimi (La bohème – Puccini)
• Gilda (Rigoletto – Verdi)
• Susanna (Figarova svatba – Mozart)
• Pamina (Kouzelná flétna – Mozart)
• Manon (Manon – Massenet)

Její Violetta byla často považována za jednu z nejcitlivějších a nejdojemnějších interpretací této role vůbec.

Styl a hlas

Cotrubaș měla čistý, lyrický soprán s jasnou dikcí a výjimečným citem pro hudební frázi. Její herecký talent ji odlišoval od mnoha jiných sopranistek – dokázala přesvědčivě ztvárnit jak jemné lyrické party, tak emocionálně vypjaté scény. Vynikala schopností vystihnout psychologickou hloubku postav, což z ní činilo oblíbenou umělkyni režisérů a dirigentů.

Spolupráce a nahrávky

Během své kariéry spolupracovala s legendárními dirigenty, jako byli Carlos Kleiber, Herbert von Karajan, Georg Solti, Colin Davis a James Levine. Její nahrávky jsou dodnes ceněny pro svou hudební a dramatickou přesnost. Mezi její významné nahrávky patří:

• La traviata (pod taktovkou Carlose Kleibera)
• La bohème (s dirigentem Georgem Soltim)
• Figarova svatba (s dirigentem Georgem Soltim)

Pozdní kariéra a odkaz

Po odchodu z aktivní pěvecké kariéry v 90. letech se Cotrubaș věnovala pedagogické činnosti. Vedla mistrovské kurzy a vyučovala mladé pěvce, kterým předávala své bohaté zkušenosti a smysl pro dramatickou pravdivost. Její odkaz spočívá v jejím jedinečném propojení hudební a dramatické interpretace, které zanechalo trvalý dojem na operní svět.

39. Dame Kiri Te Kanawa (vlastním jménem Claire Mary Teresa Rawstron) (narozená 6. března 1944, Gisborne, Nový Zéland)

Dame Kiri Te Kanawa je slavná novozélandská sopranistka maorského původu, známá svým sametovým hlasem, kultivovaným tónem a širokým repertoárem. Její elegantní vystupování a charismatická osobnost z ní udělaly jednu z největších operních hvězd konce 20. století.

Umělecké začátky

Kiri Te Kanawa byla adoptována jako dítě a vyrůstala ve městě Gisborne na Novém Zélandu. Již v raném věku projevovala hudební talent a původně se věnovala jazzu a populární hudbě. Později se začala zaměřovat na klasický zpěv a studovala na Royal College of Music v Londýně pod vedením významného pedagoga Vera Rózsy.

Průlomová kariéra

Její mezinárodní kariéra odstartovala v roce 1971, kdy debutovala v Royal Opera House v Londýně jako hraběnka Almaviva ve Figarově svatbě Wolfganga Amadea Mozarta. Její výkon okamžitě upoutal pozornost publika a kritiků a etabloval ji jako jednu z předních mozartovských sopranistek své generace.

Významné role

Kiri Te Kanawa byla známá svými lyrickými rolemi, které vyžadovaly hlas plný elegance a kultivovanosti. Mezi její nejslavnější role patří:

• Hraběnka Almaviva (Figarova svatba – Mozart)
• Donna Elvira (Don Giovanni – Mozart)
• Fiordiligi (Così fan tutte – Mozart)
• Desdemona (Otello – Verdi)
• Mimi (La bohème – Puccini)
• Marschallin (Růžový kavalír – Strauss)

Její interpretace Marschallin byla považována za jednu z nejlepších své doby díky její schopnosti propojit hlasovou krásu s hlubokým dramatickým citem.

Nezapomenutelný hlas

Kiri Te Kanawa měla lyrický soprán s mimořádně krásným, sametově hebkým tónem a perfektní frázováním. Její hlas se vyznačoval klidem, ladností a schopností vystihnout jemné emoce.

Královská vystoupení a události

Jedním z jejích nejslavnějších veřejných vystoupení bylo provedení Händelovy Let the Bright Seraphim během svatby prince Charlese a princezny Diany v roce 1981, které sledovaly miliony lidí po celém světě.

Nahrávky a spolupráce

Během své kariéry spolupracovala s významnými dirigenty jako Georg Solti, Herbert von Karajan, James Levine, Colin Davis a Carlos Kleiber. Její diskografie zahrnuje rozsáhlé operní a koncertní nahrávky, stejně jako alba písní a oratorií.

Pozdní kariéra a ocenění

Kiri Te Kanawa se stáhla z aktivního vystupování v roce 2017. Během své kariéry získala řadu ocenění, včetně titulu Dame Commander of the Order of the British Empire (DBE) v roce 1982 za své zásluhy o hudbu. Založila Nadaci Kiri Te Kanawa na podporu mladých talentovaných zpěváků.

Odkaz

Dame Kiri Te Kanawa zůstává ikonou operního světa díky své nádherné hlasové technice a kultivovanému vystupování. Její interpretace mozartovského a romantického repertoáru inspirovaly generace posluchačů a mladých pěvců.

40. Dame Elisabeth Schwarzkopf

(9. prosince 1915, Jarotschin, Německo – 3. srpna 2006, Schruns, Rakousko)

Dame Elisabeth Schwarzkopf byla německá sopranistka, jedna z nejvýznamnějších pěvkyň 20. století, známá svou mimořádně kultivovanou technikou, inteligentní interpretací a nezaměnitelnou hudební elegancí. Proslavila se především jako interpretka oper W. A. Mozarta, R. Strausse a jako nepřekonatelná pěvkyně písňového repertoáru.

Umělecké začátky

Schwarzkopf se narodila v tehdejším Německu (dnes polský Jarocin). Od raného věku se věnovala hudbě a studovala zpěv na Vysoké hudební škole v Berlíně. Její debut přišel v roce 1938 v Deutsche Oper Berlin, kde ztvárnila roli Druhé dámy v Mozartově Kouzelná flétna.

Kariéra a repertoár

V poválečných letech se její kariéra rychle rozvíjela, když začala spolupracovat s Herbertem von Karajanem a dalšími předními dirigenty. Byla známá zejména pro role v operách Mozarta a Richarda Strausse. Mezi její ikonické role patří:

• Hraběnka Almaviva (Figarova svatba – Mozart)
• Donna Elvira (Don Giovanni – Mozart)
• Marschallin (Růžový kavalír – R. Strauss)
• Ariadna (Ariadna na Naxu – R. Strauss)
• Fiordiligi (Così fan tutte – Mozart)

Schwarzkopf se proslavila také interpretací děl německých romantických skladatelů, jako byli Johannes Brahms, Richard Strauss, Hugo Wolf a Franz Schubert. Její nahrávky Straussových orchestrálních písní, především Čtyři poslední písně, jsou považovány za vrchol jejího umění.

Styl a hlas

Elisabeth Schwarzkopf měla lyrický soprán s jasnou, zvonivou barvou a dokonalou kontrolou frázování. Její pěvecký projev se vyznačoval mimořádnou elegancí, precizním výrazem a citlivostí pro text. Byla známá svým analytickým přístupem k hudbě a schopností vtisknout interpretaci hluboký emocionální a intelektuální rozměr.

Nahrávky a spolupráce

Během své kariéry spolupracovala s předními dirigenty, jako byli:

• Herbert von Karajan
• Otto Klemperer
• Georg Solti
• Wilhelm Furtwängler
• Karl Böhm

Její diskografie zahrnuje ikonické nahrávky operních rolí i písní. Mezi nejvýznamnější patří nahrávky:

• Růžový kavalír pod vedením Karla Böhma
• Figarova svatba s Herbertem von Karajanem
• Straussovy Čtyři poslední písně s Georgem Szellem

Pozdní kariéra a ocenění

Po ukončení pěvecké kariéry v 70. letech se Schwarzkopf věnovala pedagogické činnosti a pořádala mistrovské kurzy po celém světě. V roce 1992 byla povýšena do šlechtického stavu a získala titul Dame Commander of the Order of the British Empire (DBE).

Kontroverze

Schwarzkopfova kariéra nebyla bez kontroverzí. V poválečných letech byla kritizována za své členství v NSDAP během nacistického režimu. Sama se k této kapitole svého života vyjadřovala zdrženlivě a soustředila se především na svou uměleckou činnost.

Odkaz

Dame Elisabeth Schwarzkopf zanechala nesmazatelnou stopu v dějinách opery a písňové interpretace. Její hlas a jedinečná schopnost hudebního vyjádření nadále inspirují generace pěvců a posluchačů. Její nahrávky zůstávají vzorem stylové interpretace a umělecké dokonalosti.

Je stylové zakončit tento díl manželkou Waltera Leggea, která si zadala s nacismem tak moc. Ale jisté je, že byla úžasná.

Všiměte si pána u piana, to je univerzální doprovázeč a moderátor Gerald Moore