Taky si dovolím přispět svou troškou do mlýna:

Nejhorší asi je, když se s potížemi plynoucími z Parkinsonovy choroby nedokáže vyrovnat zdravý partner. Možná asi ze sobeckosti nebo netrpělivosti. Byl jsem svědkem, jak v hypermarketu nakupoval starší pár - zachovalá, životem neopotřebovaná stará dáma, evidentně za mlada štíhlá, vysoká, obletovaná a na rukou nošená krasavice, spolu s nenápadným pánem dohasínajícího sportovního vzhledu, co v drobných krůčcích za sebou tahal levou nohu. Paní mu poručila "Vem deset rohlíků, ale ne tvrdý, jako minule. Já mezitím dojdu pro chleba." Když od pána odcházela, zkontrolovala, jak on pomalu a s třesoucíma se rukama opatrně zkouší a nabírá jede rohlík po druhém, a na celé okolí si hlasitě ulevila: "Bóže, to je život, mám s dědkem furt jenom samý problémy." Vůbec se mi to od ní nelíbilo.

Druhý postřeh mám z loňského podzimu na Tenerife. Celý hotel byl plný anglických důchodců, skoro každý s méně pohyblivou jednou nohou a třesoucíma se rukama, po snídani se ládovali stejným typem prášků, někteří měli na předloktí či jinde několikacentimetrový kovový nebo možná jen plastový kruhový terčík, asi to bylo na připojení nějaké hadičky, možná té dopaminové pumpy, což ještě neznám... Zřejmě nějaká anglická zdravotní pojišťovna si zařídila s hotelem vhodným jak k lenošení na lehátkách na sluníčku, tak i k procházkám po dlouhé pobřežní promenádě, smlouvu na nějaké lepší ceny a posílá tam s nějakou mírnou finanční spoluúčastí "své ovečky", aby tam nabraly zásobu sil před anglicky sychravou zimou (podobně jako Rusové si jezdí na pár týdnů prohřát kosti k teplým mořím, než se pak vydají na delší dobu do studené Sibiře). Mírné a stabilní teplo a sluníčko jihu kanárského ostrova Tenerife asi "parkinsoňákům" zmírňuje ty nepříznivé příznaky. Svědčilo by o tom i to abnormálně velké množství elektrických jedno- či dvouosobových pronajímatelných elektrických vozítek, kličkujících na té asfaltové cestě podél pobřeží...

Moje maminka má tuto chorobu a mnoho let trvalo, než ji doktor rozpoznal. Nyní je na vše pozdě a přitom stačilo zvolit ihned správnou léčbu a nemoc zpomalit. Nestalo se tak. Sama se už nenají, neoblékne... Také jsem o chorobě chtěla napsat, ale zatím vše sama musím vstřebat a je to těžké a to nejhorší nás ještě čeká.

Přeju hodně sil

Jsou v životě situace, které člověka přimějí některé vztahy přehodnotit. Není důležité mít spousty přátel ,stačí jich jen pár, ale zato dobrých. A to máte.

Hudba je krásná a operu mám ráda. Vaše články si vždy s chutí přečtu. Váš koníček je přínosem a obohacením zde na blogu.

Pište prosím dál

Trochu mi to připomnělo návod:

"Jak naštvat člověka s rakovinou – 6 zaručených způsobů"

https://protisedi.cz/jak-nasrat-cloveka-s-rakovino.../

Netrpím obsesí operou, ale stále častěji si záznam operního představení pustím na Artu. Vaše články věnující se opeře si se zájmem čtu. Pište dál.

Nemáte to jednoduché. Vaši obsesi operou s chutí zneužívám. Co víc říct? Jedině že Vám držím palce.

Vašek

Pane autore, moje nejčestnější slovo: Velice ráda čtu Vaše příspěvky jak o osobnostech tak i o hudbě, operách a jejich historii. Není jména, aby mi nic neříkalo, někdy málo někdy více ale vždycky se něčemu od Vás přiučím. I když se někdy vůbec neozvu a někdy jenom jedním slovem, zpravidla "vynikající". Jsem Vám velice vděčna a přála bych si, abyste takhle pokračoval i nadále. Skutečnost, že většině občanů tato kultura nic neříká je sice pravda, ale tuto bych velkoryse ignorovala.

To za prvé. Za druhé se snažím již skoro půl noci přemýšlet, kde jsem teprve před pár týdny četla, že na Vaši chorobu byl objeven nový lék, sice ne zázrak ale zřejmě velice dobrý. Snad jste informován.

Osobně Vám přeji nejen vše dobré, ale také abyste dokázal, se Vaším koníčkem odvrátit od negativního a obrátit k vynikajícím a krásným věcem tohoto života. Jsme si rovni, všichni máme jen jeden. Srdečně zdraví Hana z Brna

Lék? nevěřím, bude to výkřik nějaké výzkumné skupiny, bez klinických testů. Na trhu to bude za 20 let a to už mi bude jedno

Rodiče postižených dětí se setkávají s podobnými reakcemi.

Když je dítě na vozíčku, často má okolí pocit, že musí být postižené i mentálně a podle toho s ním mluví.

Svalová atrofie -To pro vás musí být strašné, čekat kdy syn zemře.

Autismus - nevychované dítě a neschopní rodiče, kteří by mu měli dát pár facek, to je ta volná výchova...

Šla jsem s dcerou že ZUŠ, hrála na klavír a na tubu. Navíc měla dobrý den i ve škole (chodila do normální ZŠ, s asistentem). Potkaly jsme ženu z protějšího domu a ta mi řekla, že takovéhle děti by se radši neměly narodit, že z toho života stejně nic nemají.

Jediné, co se dá dělat, je, nechat takové lidi jít svou cestou a žít si svůj život. Máte přátele, kterým na Vás záleží, už i tady máte fanklub a operu si díky Vám poslechlo víc lidí. S reakcemi cizích lidí moc nenaděláme, to platí i pro zdravé.

P.S. napište sem "Pojďte někdo na kafe" a předávkujeme Vás kofeinem

No, pokud si někdo z Vaši choroby dělá legraci, netřeba jej již dále potkávat, není důvod s ním jakkoli komunikovat.

Nejspíše ale žijeme na jiné planetě, neboť z profesních důvodů znám řadu jedinců s touto nemocí a ani jeden si na podobné jednání okolí nestěžoval. Spíše se snahou jemu pomoci, což jde jen velmi omezeně, pokud není správně nastavena terapie.

V mojí rodině dva příbuzní Parkinsonovu nemoc měli, plus kamarádka a všichni měli zkušenosti s podobným chováním.