Oživme slávu pěveckých hvězd minulosti – 2. část

Člověk by skoro řekl, že dnes uvádím taková jména, že nikdo z nich žádné oživení slávy nepotřebuje. Ale i kdyby nepotřeboval, je určitě dobré si jejich umění připomenout.

Piero Cappuccilli (9. listopadu 1926 – 12. června 2005), baryton

Někdy mám pocit, že svět na tyto velké umělce zapomíná, a to mě frustruje. Piero Cappuccilli byl jedním z nejvýznamnějších verdiovských barytonů 20. století. Svou kariéru zahájil v La Scale v roce 1955 a rychle si získal mezinárodní uznání. Mimo svou pěveckou kariéru byl známý tím, že po představení rád chodil na pizzu s diváky. Jeho vášní bylo také volné potápění, což možná vysvětluje jeho fenomenální dechovou kapacitu.
G. Verdi: Don Carlo – Markýz Rodrigo Posa, „Per me giunto“ – hlas tak medový, že by se dal mazat na lívance.

Ezio Flagello (28. ledna 1939 – 3. března 2009), bas

Debutoval v roce 1955 a stal se výraznou postavou napříč operními žánry. Jeho hluboký a výjimečný bas ho přivedl k dramatickým rolím, ačkoliv by ho díky jeho vzhledu mnozí zařadili spíše do Buffo repertoáru. Flagello měl dokonce cameo v pokračování Coppolova Kmotr II., což jeho kariéře dodalo další lesk. Aktivní byl do roku 1987 a jeho nahrávky jsou dnes cenné mezi operními nadšenci.
G. Verdi: I Vespri Siciliani – „O tu Palermo“

Jerome Hines (8. listopadu 1921 – 4. února 2002), bas

Dvoumetrový bas s impozantní jevištní přítomností. Vpříštím životě chci vypadat jako Jerome Hines. Původně vystudovaný chemik a matematik, který se nakonec vydal na dráhu operního pěvce. Hines byl nejen zpěvákem, ale i skladatelem – napsal operu o životě Ježíše, ve které účinkoval do pokročilého věku. Jeho přátelství s Francem Corellim bylo legendární, stejně jako jejich žertíky – například soutěž ve výšce podpatků, která skončila zásahy vedení a pokutami.
G. Verdi: Macbeth – Bancova árie, „Z nebe padá temný stín“
C. Gounod: Faust – finále s Phyllis Curtin (Markéta), Nicolaiem Geddou (Faust) a Jeromem Hinesem (Mefisto)

Victoria de los Ángeles (1. listopadu 1923 – 15. ledna 2005), soprán

Jedna z nejvýznamnějších sopranistek druhé poloviny 20. století. V nekrologu The Times byla označena za jednu z „nejlepších zpěvaček své doby“. Elizabeth Forbesová ji popsala jako majitelku „čistě krásného hlasu, jaký nelze překonat“. V roce 2007 byla ve žebříčku BBC Music Magazine uvedena jako třetí největší sopranistka všech dob, hned za Marií Callasovou a Joan Sutherlandovou.
Její jméno nese hudební škola v Sant Cugat del Vallès, kde je uchován její první klavír Steck z roku 1913. Několik dalších obcí v Katalánsku a Španělsku je po ní pojmenováno. Na její počest byla v roce 2007 založena nadace Fundació Victoria de los Ángeles.
G. Puccini: La Bohème – „O soave fanciulla“ (s Brianem Sullivanem)
C. Gounod: Faust – Cluytensova nahrávka s Nicolaiem Geddou, Borisem Christoffem a Victorií de los Ángeles – nepřekonatelná součást evropského kulturního dědictví. A my si poslechneme finále opery