Oživme slávu pěveckých hvězd minulosti, 1. část

Pojďme spolu vzdorovat běžícímu času a oživit zašlou slávu pěveckých hvězd minulosti. YT nám k tomu dává úžasné příležitosti.

Pod příkrovem času klokotá sláva zapadlých pěveckých hvězd. Jejich umění bylo stejně výjimečné jako u jiných umělců. Proč jejich sláva nepřežila do dnešních dnů? Může to být věc marketingová, že se z nějakého důvodu na ně nevyplatilo vsadit jako na reklamního koně. Tento aspekt se uplatňuje hlavně poslední dobou. Může za tím být nějaká osobní volba, že neměli rádi nahrávání, že preferovali jeviště a propagace je nezajímala. Nebo je prostě clona času příliš tlustá. Ruku na srce, popularitu dnes ztrácí vše, co se týká klasické hudby a opery. Ale ještě jsem tu také já a já jsem tu od toho, abych vám jména těch lidí připomněl. A také je to YouTube, které umožňuje zčásti sejmout prach historie z nápisů v síni slávy operního umění a ty lidi si poslechnout. Dnes to vezmeme jako seznam. K některým jménům se však třeba někdy vrátíme v samostatném medailonu.

A začneme ostře:

Anita Cerquetti (1931–2014) byla výjimečná italská sopranistka, jejíž kariéra byla krátká, ale zářivá. Narodila se 13. dubna 1931 v Montecosaru v Itálii a původně studovala hru na housle, než se začala věnovat zpěvu. Její operní debut proběhl v roce 1951, kdy zpívala roli Aidy v operním domě ve Spoletu. Její mimořádně plný a dramatický hlas ji rychle vynesl na vrchol operního světa.

Cerquetti se proslavila jako Verdiho sopranistka, zejména ve rolích Aidy a Abigaille (Nabucco), a v dramatických rolích Belliniho a Pucciniho repertoáru. Mimořádný úspěch zaznamenala také v Normě, kde byla porovnávána s Marií Callas a Renatou Tebaldi. Její podání těchto rolí se vyznačovalo intenzivní emocionalitou a skvělou technikou.

Kariéra Anity Cerquetti byla však krátká. V roce 1961, ve věku pouhých 30 let, se rozhodla stáhnout z operní scény kvůli zdravotním problémům a osobnímu vyčerpání. Přestože její nahrávky jsou omezené, zůstávají vysoce ceněné, a její hlas je stále obdivován jako jeden z nejkrásnějších v operní historii.

Byla trochu obézní a za jejím ústupem ze slávy byl nedostatek sebedůvěry a touha po rodině. My si ji nyní poslechneme.

Tosca

Surta la Notte. Ernani, Involvami.. dirigent Dmitrij Mitropoulos

La Vergine deglo Angeli, dirigent Nino Sanzogno

Deanna Durbin (1921–2013) byla kanadsko-americká herečka a zpěvačka, jejíž kariéra dosáhla vrcholu během zlaté éry Hollywoodu. Narodila se 4. prosince 1921 ve Winnipegu v Kanadě. Již jako teenagerka upoutala pozornost svým nádherným sopránem a stala se hvězdou filmového studia Universal Pictures.

Durbin debutovala v roce 1936 ve filmu Three Smart Girls, který měl obrovský úspěch a pomohl zachránit Universal před finančním krachem. Byla známá svým pozitivním, okouzlujícím vystupováním a melodickým hlasem, který vynikal jak v klasických áriích, tak v populárních písních. Mezi její nejznámější filmy patří One Hundred Men and a Girl (1937), It Started with Eve (1941) a Lady on a Train (1945).

Během své kariéry byla Deanna Durbin jednou z nejlépe placených hvězd Hollywoodu a získala Oscara za mladistvý přínos (Juvenile Award) v roce 1938. Přestože její popularita byla ohromná, v roce 1949, ve věku pouhých 27 let, se rozhodla ukončit svou kariéru a stáhla se z veřejného života. Odešla do Francie, kde žila v ústraní až do své smrti 30. dubna 2013.

Deanna Durbin zůstává ikonou své doby, známou pro svůj talent a přirozený šarm, který okouzlil miliony diváků po celém světě.

Šla z filmu do filmu. Její hlas byl velmi lyrický a velmi velmi krásný

Schubert, Ave Maria

W. A. Mozart, Alleluja. Dirigent za dirigentským pultem je sám Leopold Stokowski. Film, ze kerého je ukázka, jsem viděl. Je to naivní blbůstka. Ale byla vcelku kočenózní, nemyslíte?

Elena Souliotis (1943–2004) byla řecká sopranistka známá svým dramatickým hlasem a výraznými výkony. Narodila se 28. května 1943 v Athénách a studovala zpěv u Elviry de Hidalgo, která byla také učitelkou Marie Callas. Souliotis debutovala v roce 1964 v Neapoli jako Santuzza v Mascagniho Cavalleria rusticana. Rychle se stala hvězdou díky svému přirozeně bohatému hlasu a dramatickému projevu.

Elena Souliotis byla obdivována zejména v rolích Verdiho a Belliniho oper, přičemž její interpretace Normy a Lady Macbeth zůstávají legendární. Byla často porovnávána s Marií Callas, což přineslo velkou publicitu, ale i velký tlak. Její hlas měl neobyčejnou sílu a emoční náboj, ale také tendenci k přetěžování, což vedlo k jeho rychlému opotřebení.

Bohužel, její kariéra měla krátké trvání. Již na počátku 70. let se začaly objevovat problémy s hlasovou technikou, což ji přimělo stáhnout se z vrcholné operní scény. Přesto pokračovala v koncertní činnosti a výuce.

Elena Souliotis zemřela 4. prosince 2004 ve Florencii ve věku 61 let. I přes krátkou kariéru zůstává její odkaz významný díky její intenzivní interpretaci a charismatické přítomnosti na jevišti. Několik jejích nahrávek, včetně slavné Normy pod vedením Tulia Serafina, je stále vysoce ceněno. Někomu může připadat zařazení tohoto jména na list zapomenutých hvězd jako nesmysl. Kdo zná to jméno, ať se přihlásí. Říkalo se, že to bude druhá Callas, to se nestalo. Jak již bylo řečeno, nedostatek techniky a špatná volba rolí vedly k vokální únavě. Její pokus o návrat pak přerušila smrt. Bylo to ale zpívající tornádo.

Vstupní árie Lady Macbeth, dirigent Oliviero de Fabritiis, studiová nahrávka celého titulu byla nahrána o mnoho později a nemá smysl s tím ztrácet čas. Je to něco mezi polibkem Múzy a buldozerem.

Fiorenza Cossotto a Elena Souliotis, Mira, o Norma, čistá krystalická krása, teču z toho po koberci.

Cabaletta, Abigaille z Verdiho opery Nabucco

Leyla Gencer (1928–2008) La Diva Turca, byla turecká sopranistka, která se stala jednou z předních operních hvězd 20. století, zejména v oblasti bel canta. Nyní mám dojem, že to s tou zapadlostí přeháním. Všichni přeci znáte tureckou Divu, nebo ne? Narodila se 10. října 1928 v Istanbulu. Její otec byl turecký chemik a matka polská šlechtična. Hudbě se věnovala od raného věku a studovala zpěv v Istanbulu a Miláně.

Gencer debutovala v roce 1950 v Ankaře jako Santuzza v Mascagniho Cavalleria rusticana. Mezinárodní kariéru zahájila v Itálii, kde debutovala v roce 1957 na scéně La Scaly v Donizettiho opeře Anna Bolena. Byla považována za jednu z nejlepších interpretů oper Belliniho, Donizettiho a Verdiho, přičemž byla oceňována pro svůj dramatický výraz, bohatý hlas a dokonalou techniku.

Leyla Gencer se vyhýbala studiovým nahrávkám a většina jejího odkazu pochází z živých vystoupení. Získala obdiv pro své podání méně známých oper, které často pomáhala vracet do repertoáru, například Donizettiho Roberto Devereux, Maria Stuarda nebo Lucrezia Borgia.

Během své kariéry vystupovala na prestižních operních scénách po celém světě, včetně La Scaly, Covent Garden a San Carlo v Neapoli. Po odchodu z jeviště v roce 1985 se věnovala výuce a podporovala mladé pěvce. Leyla Gencer zemřela 10. května 2008 v Miláně.

Její přínos k renesanci bel canta a její jedinečný hlas zajistily její místo mezi nejvýznamnějšími sopranistkami své doby.

Leya Gencer, Tacea la Notte Placida, Il Trovatore

Leila Gencer jako Aida, O patria mia, Inu, bez chyby to určitě není, místy je to prostě falešně. Leyla ten večer zpívala ve stavu těžkého pohnutí, umřel jí táta a ona chtěla domů. Management divadla ji nepustil. Snad jí těch pár chybek odpustíte.

A skončíme nějakým klukem, co říkáte?

Pier Miranda Ferraro (1924–2008) byl italský tenorista, známý svým silným, dramatickým hlasem a širokým repertoárem, zejména v operách Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho. Narodil se 14. října 1924 v Altavilla Vicentina v Itálii. Hudební vzdělání získal na konzervatoři Giuseppe Verdiho v Miláně.

Ferraro debutoval v roce 1951 v Bari jako Pinkerton v Pucciniho Madama Butterfly. Brzy se stal vyhledávaným tenoristou na italských i mezinárodních scénách. Jeho hlas byl charakterizován jako mocný a jasný, s velkou expresivitou, což z něj činilo ideálního interpreta dramatických tenorových rolí.

Jeho kariéra zahrnovala vystoupení v nejvýznamnějších operních domech, včetně milánské La Scaly, Teatro dell’Opera v Římě a Metropolitní opery v New Yorku. Mezi jeho nejvýznamnější role patřili Radames (Aida), Cavaradossi (Tosca), Calaf (Turandot), a Otello, přičemž byl také vysoce ceněn v méně známých operách. Velmi úlovkoidní tenor, který neměl rád nahrávání.

Kromě svých divadelních vystoupení byl Pier Miranda Ferraro známý také svými koncertními výkony, ačkoliv jeho nahrávky jsou méně početné, než by odpovídalo jeho významu. Na jevišti se objevoval až do 70. let, poté se věnoval pedagogické činnosti.

Zemřel 18. ledna 2008 v Miláně. Pier Miranda Ferraro zůstává uznávaný pro svou technickou dovednost a dramatický přístup k interpretaci, což z něj činí jednoho z významných tenorů své generace.

Non Piangere Liu, Turandot

Flaviano Labò (1927–1991) byl italský tenorista, známý svým dramatickým a lyrickým hlasem. Narodil se 1. února 1927 v Borgonovo Val Tidone v Itálii. Po studiu zpěvu debutoval v roce 1954 v Miláně jako Cavaradossi v Pucciniho Tosce. Rychle si získal uznání díky své technické zdatnosti, přirozené muzikalitě a intenzivnímu výrazu.

Labò vystupoval na nejprestižnějších operních scénách světa, včetně milánské La Scaly, Metropolitní opery v New Yorku a Vídeňské státní opery. Jeho repertoár zahrnoval zejména díla Verdiho (Don Carlo, Aida, La forza del destino) a Pucciniho (Tosca, La Bohème), ale exceloval i v méně hraných operách.

Jeho hlas byl oceňován pro svou bohatou, plnou barvu a výbornou techniku, která mu umožňovala zvládat širokou škálu repertoáru. Ačkoliv jeho kariéra nebyla tak dlouhá jako u některých jeho vrstevníků, Labò zanechal významný odkaz díky svým výjimečným výkonům a několika nahrávkám.

Flaviano Labò zemřel 13. února 1991 při autonehodě. I po jeho smrti je jeho hlas obdivován a zůstává jedním z vysoce ceněných tenoristů své doby.

Nessun Dorma

E lucevan le stelle, Tosca