Premium

Získejte všechny články
jen za 49 Kč/měsíc

Operní tenoristé, 4. část

A další kapitola. Bohužel, jsem určitě na mnoho jmen zapomněl. Ještě to ale musím rozdělit. A protože je tu úmorné čtení, tak vám na konci prozradím svoje favority.

Stuart Burrows (narozen 7. února 1933 v Cilfynydd, Wales) je významný velšský tenorista, který patří mezi nejlepší lyrické tenory druhé poloviny 20. století. Za svou kariéru si získal mezinárodní uznání díky svému čistému, jasnému hlasu, vynikající technice a schopnosti dokonale interpretovat široký repertoár, od italských a francouzských oper po díla Mozarta.

Kariéra:

Burrows zahájil svou profesionální pěveckou kariéru ve 40. letech 20. století. Zpočátku zpíval ve sborech a menších rolích v Británii, ale jeho talent ho brzy katapultoval na mezinárodní operní scény. Během 60. a 70. let byl pravidelným hostem na významných operních scénách, včetně Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Metropolitní opery v New Yorku, Vídeňské státní opery, Pařížské opery a dalších světových domů.

Jednou z jeho nejznámějších a nejrespektovanějších rolí byl Tamino v Mozartově Kouzelná flétna. Díky svému výjimečnému frázování a intonaci se stal jedním z nejuznávanějších tenorů v této roli. Kromě Mozarta byl Burrows vynikajícím interpretem italského bel canta, zejména v operách Gaetana Donizettiho a Giuseppe Verdiho.

Repertoár:

Burrows byl známý svou všestranností a schopností zpívat v různých stylech a jazycích. Mezi jeho klíčové role patřily:

Tamino v Kouzelná flétna (Mozart)

Edgardo v Lucia di Lammermoor (Donizetti)

Rodolfo v La Bohème (Puccini)

Alfredo v La Traviata (Verdi)

Faust v oeře Faust (Gounod)

Ocenění a nahrávky:

Stuart Burrows obdržel mnoho prestižních ocenění za své vokální umění a vystupování po celém světě. Jeho nahrávky patří mezi velmi ceněné, zejména jeho interpretace Mozartových árií a italského bel canta. Byl často označován za jednoho z nejmuzikálnějších a nejdisciplinovanějších tenoristů své doby.

Burrows se kromě operní kariéry věnoval také koncertnímu zpěvu a byl oblíbeným interpretem písňového repertoáru, zejména děl Benjamina Brittena a Franze Schuberta.

Anatolij Solovjaněnko slavný ukrajinský tenorista, narozený 25. září 1932 v Doněcku (tehdy Stalino), Ukrajinská SSR. Byl považován za jednoho z nejlepších tenoristů své doby a stal se symbolem ukrajinského operního umění. Jeho hlas měl výjimečný lyrický tón a byl ceněn pro svou čistotu, kultivovanost a muzikálnost.

Solovjaněnko debutoval v roce 1963 na scéně Kyjevské národní opery, kde se rychle stal sólistou. Jeho kariéra ho přivedla na nejvýznamnější operní scény světa, včetně newyorské Metropolitní opery, kde byl prvním ukrajinským tenoristou, který tam vystupoval. Ztvárnil hlavní role v operách jako Tosca, Rigoletto, La Bohème a mnoho dalších.

Kromě svého operního působení byl také aktivní jako koncertní zpěvák a vystupoval po celém světě, propagující ukrajinskou lidovou hudbu. Byl velmi oceňován za své interpretace ukrajinských písní a ruského repertoáru. V roce 1980 získal titul „Národní umělec SSSR“.

Anatolij Solovjaněnko zemřel 29. července 1999 ve věku 66 let. Jeho hlas zůstává v paměti díky mnoha nahrávkám, které svědčí o jeho mimořádném talentu a odkazu pro ukrajinskou kulturu.

Carlo Cossutta (1932–2000) – Itálie
Repertoár:

Carlo Cossutta byl italský dramatický tenor, který získal uznání především v 70. a 80. letech díky svému mimořádně silnému hlasu a dramatickým výkonům v těžkém repertoáru. Ačkoliv nebyl tak mezinárodně proslulý jako někteří jeho současníci, byl velmi ceněn pro svůj výkon v některých z nejt잚ích tenorových rolí, zejména v italských operách.

Zde jsou klíčové body o Carlo Cossuttovi:

Dramatický tenor: Cossutta měl silný, plný a robustní hlas, který ho předurčoval k dramatickým tenorovým rolím. Jeho hlas měl sílu a rozsah, které mu umožnily excelovat v těžkých, náročných partech, kde bylo potřeba jak hlasové síly, tak emocionální hloubky.

Slavné role: Byl obzvláště známý pro své interpretace dramatických rolí, jako jsou Otello ve Verdiho Otellovi a Radames ve Verdiho Aidě. Obě tyto role vyžadují mimořádnou hlasovou kontrolu a schopnost přenést intenzivní dramatický náboj, což Cossutta zvládal s bravurou.

Verdiho repertoár: Verdiho opery byly středobodem Cossuttovy kariéry. Byl vysoce uznávaný pro své výkony v rolích, které vyžadovaly dramatickou sílu i lyrické pasáže. Jeho interpretace Otella patří mezi nejuznávanější, a i když nebyl tak široce známý jako některé jiné tenorové hvězdy, jeho přístup k roli byl oceňován pro svou intenzitu a autentičnost.

Mezinárodní kariéra: Cossutta vystupoval na mnoha předních operních scénách světa, včetně Metropolitní opery v New Yorku, La Scaly v Miláně a Vídeňské státní opery. Přestože nebyl největší hvězdou své generace, jeho talent ho přivedl na vrcholné operní scény a získal si respekt diváků i kritiků.

Technická zdatnost: Cossutta měl výjimečnou techniku, která mu umožňovala zvládnout náročné a dlouhé operní partie. Jeho hlas měl schopnost udržet si sílu i při extrémních emocionálních výstupech, což je klíčové pro dramatické role v italském repertoáru.

Vystoupení v Otellovi: Jeho ztvárnění Otella je jedním z jeho nejvýznamnějších příspěvků do operního světa. Tato role je jednou z nejnáročnějších v operním repertoáru pro dramatického tenora, a Cossutta ji interpretoval s velkou silou, což mu přineslo uznání od operních fanoušků po celém světě.

Carlo Cossutta byl ceněn pro svou dramatickou intenzitu a sílu, ale také pro svou schopnost vnést do rolí emocionální hloubku. Zatímco mnoho jiných tenoristů v té době přitahovalo pozornost díky svým „hvězdným“ osobnostem, Cossutta zůstával především oddaný svému řemeslu a operním rolím, které ztvárňoval s vášní a profesionalitou.

Ion Buzea (1934–) – Rumunsko
Repertoár: Rumunský tenor, který se proslavil v italském repertoáru, zejména v Pucciniho a Verdiho operách. je rumunský tenorista, který si během své kariéry získal uznání díky svému dramatickému hlasu a širokému repertoáru. Během své kariéry vystupoval v mnoha významných operních domech po celém světě, včetně Metropolitní opery v New Yorku a Vídeňské státní opery.

Buzea se proslavil hlavně v dramatických rolích, a to zejména ve Verdiho a Pucciniho operách, ale jeho hlas a styl mu umožňovaly excelovat i v dílech francouzského a ruského repertoáru. Byl ceněn pro svou schopnost sladit techniku s emocemi a vždy se snažil do každé role vložit silný dramatický prvek. Mezi jeho nejslavnější role patří Manrico v Trubadúrovi, Radames v Aidě a Cavaradossi v Tosce.

Paulos Raptis (1933 – 2021) je polsko-řecký tenorista, narozený 26. února 1935 v Řecku. Během občanské války v Řecku jeho rodina emigrovala do Polska, kde Raptis později studoval zpěv a stal se jedním z předních tenoristů své doby.

Raptis se specializoval na italský a francouzský operní repertoár a byl oceňován pro svůj lyrický a jasný hlas, který mu umožnil excelovat v řadě operních rolí, včetně těch ve Verdiho a Pucciniho operách. Byl pravidelným hostem na významných operních scénách v Polsku a v zahraničí, kde ztvárnil role jako Alfredo v La Traviatě nebo Faust v Faustovi Charlese Gounoda.

Jeho kariéra se neomezovala jen na operu; Raptis byl také známý pro své koncertní výkony a interpretace řecké a polské hudby. Díky svému hlasu a umělecké všestrannosti získal velkou popularitu nejen v Polsku, ale i v mezinárodním měřítku.

Paulos Raptis je považován za jednu z výjimečných osobností operního světa, které se podařilo propojit řeckou a polskou hudební tradici.

Peter Schreier (1935–2019) – Německo
Repertoár: Významný lyrický tenor, známý svými výkony v německém repertoáru, zejména v Mozartových operách. byl německý tenorista a dirigent, známý především svým interpretacím díla Wolfganga Amadea Mozarta, Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga van Beethovena. Narodil se v saském městě Meißen a svou kariéru začal jako chlapec v chlapeckém sboru Kreuzchor v Drážďanech. Schreier byl mimořádně všestranný umělec, který se dokázal uplatnit jak v opeře, tak v koncertním repertoáru, a to především v oratoriích a kantátách.

Schreier byl především lyrický tenor, jehož hlas byl charakterizován mimořádnou čistotou, precizností a výbornou deklamací. Jeho specializací byly role v operách Mozarta, zejména Tamino v Kouzelné flétně a Don Ottavio v Donu Giovannim. Byl také skvělým interpretem písní, zejména Schubertových a Schumannových písňových cyklů.

Jako dirigent se Schreier proslavil zejména prováděním Bachových děl, především Matoušových pašijí a Janových pašijí, kde často zastával dvojí roli – dirigoval a zároveň zpíval tenorové árie nebo part evangelisty.

Schreierova schopnost propojit dramatický výraz s precizní technikou ho učinila jedním z nejuznávanějších tenoristů své generace.

Luciano Pavarotti (1935–2007) – Itálie
Repertoár: Jeden z nejslavnějších tenorů všech dob, známý především pro Verdiho, Pucciniho a Donizettiho opery. Byl jedním z největších tenoristů 20. století, známý nejen díky svému hlasovému mistrovství, ale také pro svou popularitu napříč hudebními žánry a globální věhlas. Narodil se v italské Modeně a začínal svou kariéru v operních domech v Itálii, kde rychle získal uznání pro svou jedinečnou kombinaci síly, techniky a čisté, znělé výšky. Pavarotti se brzy stal ikonou operního světa díky svému nádhernému, přirozeně bohatému hlasu, který vynikal zejména v italském bel cantu repertoáru.

Jeho role v operách jako La Bohème, Turandot (kde exceloval v árii „Nessun dorma“), Rigoletto nebo L’elisir d’amore se staly legendárními. Pavarotti měl ohromující schopnost kombinovat krásu tónu s emocionální hloubkou a nezapomenutelnými výškami. Mnozí považují jeho hlas za ideální splynutí technické dokonalosti a přirozené muzikálnosti.

Jeho kariéra šla nad rámec klasické opery – Pavarotti se stal jedním z prvních operních pěvců, který dosáhl globálního superstardomu. Obrovský úspěch přinesla jeho spolupráce s dalšími slavnými tenory (Plácido Domingo a José Carreras) v projektu Tři tenoři, který zpřístupnil operu širšímu publiku.

Vasile Moldoveanu (1935–) – Rumunsko
Repertoár: Vasile Moldoveanu je rumunský tenor, který se proslavil především v italském a francouzském operním repertoáru. Jeho hlas vynikal v dramatických a lyrických rolích, jako jsou Cavaradossi v Tosce, Radames v Aidě a Don José v Carmen. Moldoveanu vystupoval na významných operních scénách po celém světě, včetně Metropolitní opery a Teatro alla Scala. Byl ceněn pro svůj silný a emotivní hlas, který mu umožnil excelovat v širokém spektru tenorových rolí. Moldoveanu patřil mezi přední tenoristy druhé poloviny 20. století a byl ceněn pro svůj dramatický talent a schopnost vtisknout postavám výraznou emocionální hloubku. Vystupoval na mnoha významných světových scénách, včetně Metropolitní opery v New Yorku, kde debutoval v roce 1979 v roli Don Alvara v Síle osudu.

Moldoveanu se proslavil zejména v repertoáru Verdiho a Pucciniho, kde jeho silný a dramatický tenor vynikal. Role jako Radames v Aidě, Calaf v Turandot, Manrico v Trubadúrovi nebo Cavaradossi v Tosce patřily mezi jeho nejvýznamnější a byly hojně oceňovány kritikou. Jeho interpretace byla vždy vysoce energická a plná vášní, což z něj činilo jednoho z nejvýraznějších tenorů své doby.

Přestože není tak široce známý jako někteří jeho současníci (např. Pavarotti nebo Domingo), Moldoveanu byl mezi operními znalci vysoce ceněn pro svou výraznou techniku a emocionální intenzitu.

Wieslaw Ochman (1937–) – Polsko
Repertoár: Polský tenor, proslulý svými výkony v polských i italských operách, zejména v bel canto repertoáru. je významný polský lyrický tenorista, který dosáhl mezinárodní slávy díky svému brilantnímu hlasu, všestrannosti a silné jevištní přítomnosti. Jeho kariéra začala v Polsku, ale velmi rychle se rozšířila na světové operní scény, včetně Metropolitní opery, Vídeňské státní opery, Covent Garden v Londýně a dalších prestižních operních domů.

Ochman se specializoval na široký repertoár, zahrnující jak italské, tak německé opery. Byl zvláště ceněn za své výkony v dílech Verdiho, Pucciniho, Mozarta a také v ruských operách. Mezi jeho nejvýznamnější role patří Jontek v Moniuszkově Halka, Lensky v Čajkovského Evženu Oněginovi, Don José v Bizetově Carmen a Alfred v Verdiho La traviatě. Ochman byl znám pro svůj jasný, čistý hlas, který byl ideální pro lyrický a bel canto repertoár, ale také pro svou schopnost zahrát dramatické postavy s velkou emocionální intenzitou.

Jeho charisma a schopnost hluboce se vcítit do postav ho učinily oblíbeným nejen u operního publika, ale také u kritiků. Kromě jeho operní kariéry se věnoval i koncertnímu zpěvu a byl uznávaný pro své interpretace písňového repertoáru, zejména polské písně.

Franco Bonisolli (1938–2003) – Itálie
Repertoár: Dramatický tenor, známý pro své role ve Verdiho a Pucciniho operách. Franco Bonisolli, známý jako Il Pazzo (“Blázen“), byl tenor s obrovským talentem, který bohužel nedokázal zkrotit svůj temperament. Kdyby se dokázal ovládat, mohl být na vrcholu, ale jeho nespoutaná povaha a konflikty s kolegy ho provázely celý život. Narodil se v roce 1938 v Roveretu, studoval zpěv u Alfreda Lattara a vítězství v soutěži ve Spoletu ho vyneslo na operní scény.

Debutoval jako Ruggiero v Pucciniho Vlaštovce a od roku 1968 zpíval ve Vídeňské státní opeře. Jeho tmavě zabarvený tenor byl zpočátku spíše lyrický, ale neustálou prací na sobě se přezpíval do dramatických rolí. V roce 1971 debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku a jeho zajímavá barva hlasu mu přinesla popularitu. Spolupracoval s Mstislavem Rostropovičem na Tosce a podílel se na oživení zapomenutých titulů, jako je Rossiniho Obležení Corinthu.

Jeho bouřlivá povaha se však stávala stále problematičtější. Legendární je incident, kdy při zkoušce na Trubadúra házel dřevěným mečem po Herbertu von Karajanovi a byl nahrazen Plácidem Domingem. Konfliktů bylo nepočítaně.

Bonisolli měl sklon k extrémům – jak v umění, tak v osobním životě. Postupně si odcizil kolegy i dirigenty, a proto dostal přezdívku Il Pazzo. Později jeho rodina uvedla, že jeho chování mohly způsobit mozkové léze. I přes jeho nedostatky zůstává jeho hlas obdivován.

Gianfranco Cecchele (1938–2018) – Itálie
Repertoár: Gianfranco Cecchele byl italský dramatický tenor, známý pro své silné a emocionálně nabité výkony v italských operách, zejména v dílech Verdiho a Pucciniho. Mezi jeho nejznámější role patřili Radames v Aidě, Otello a Calaf v Turandot. Ceccheleho hlas vynikal svou sílou a hrdinským charakterem, což mu zajistilo místo mezi předními tenory své doby. Vystupoval v mnoha prestižních operních domech po celém světě, včetně Teatro alla Scala a Metropolitní opery. italský tenor, který se proslavil svým silným dramatickým hlasem a precizní technikou. Narodil se v Gallierě Veneta a svou kariéru zahájil v roce 1964 vítězstvím v pěvecké soutěži v La Scale. Cecchele rychle získal mezinárodní uznání a stal se vyhledávaným představitelem italského repertoáru, zejména v dílech Verdiho a Pucciniho.

Jeho hlas byl charakterizován jako plný, srdnatý a s velkým dramatickým rozsahem. Mezi jeho nejslavnější role patřili Radames v Aidě, Cavaradossi v Tosce, Calaf v Turandot a Manrico v Trubadúrovi. Ceccheleho silné emoce a dramatický výraz mu získaly publikum po celém světě, přičemž vystupoval v předních operních domech včetně Metropolitní opery, Vídeňské státní opery a Covent Garden.

Mnozí ho srovnávali s dalšími italskými tenory jeho doby, jako byli Franco Corelli a Mario del Monaco, se kterými sdílel nejen repertoár, ale i dramatický styl zpěvu. Cecchele byl znám také svou vytrvalostí a schopností zvládat i ty nejnáročnější role až do pozdního věku.

Veriano Luchetti (1939–2012) – Itálie
Repertoár: Veriano Luchetti byl italský dramatický tenor, který se specializoval na opery Verdiho a Pucciniho. Jeho nejslavnější role zahrnovaly Radames v Aidě, Otello a Manrico v Trubadúrovi. Luchetti měl mocný hlas, který mu umožnil zazářit v dramatických rolích, a byl oceňován pro svou emocionální hloubku a výrazové schopnosti. Vystupoval na významných operních scénách, včetně La Scaly a Metropolitní opery, a zanechal po sobě významnou stopu v italské operní tradici. italský tenorista, který se proslavil svou čistou technikou a mimořádně krásným hlasem, zejména v italském operním repertoáru. Luchetti, rodák z Říma, debutoval v 60. letech a rychle se zařadil mezi přední italské tenory své generace.

Luchettiho hlas byl považován za lyrický a lehce dramatický, což ho činilo ideálním interpretem v operách Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho. Jeho nejslavnější role zahrnovaly Radama v Aidě, Riccarda v Maškarním plese a Cavaradossiho v Tosce. Luchetti byl často srovnáván s tenory jako Carlo Bergonzi, díky jeho eleganci a citu pro frázi. I když nedosáhl globální hvězdnosti jako někteří jeho současníci, ti, kteří ho slyšeli, oceňovali jeho krásný, jasný tón a schopnost hluboce se vcítit do postav.

Kromě toho byl Luchetti známý svou klidnou, skromnou povahou, což kontrastovalo s bouřlivými osobnostmi jiných tenorů. Během své kariéry vystupoval na předních světových scénách, včetně La Scaly a Metropolitní opery.

Vladimir Atlantov (1939–) – Rusko
Repertoár: Ruský dramatický tenor, známý svými výkony v operách Musorgského a Čajkovského, ale také ve Verdiho dílech. Tento ruský Corelli, který se proslavil především svými silnými, emocionálně nabitými výkony a mimořádnou technikou. Atlantov, rodák z Leningradu (dnešního Petrohradu), pochází z hudební rodiny a studoval na Leningradské konzervatoři. Po vítězství v několika pěveckých soutěžích se stal předním sólistou Mariinského divadla (tehdy Kirovova opery).

Atlantov byl především dramatický tenor, jehož hlas byl známý pro svou obrovskou sílu, intenzitu a temnou, mužnou barvu. Patřil mezi nejvýznamnější interprety rolí jako Otello ve Verdiho stejnojmenné opeře, Radames v Aidě, Herman v Pikové dámě a Canio v Komediantech. Atlantov vynikal zejména v ruském repertoáru, ale jeho interpretace italských oper, zejména Verdiho, byla mezinárodně vysoce ceněna. Jeho Otello byl považován za jednoho z nejlepších, přičemž jeho výkony v této roli byly nezapomenutelné díky jejich emocionální hloubce a silné dramaticky mužné přítomnosti.

Atlantov se objevil na mnoha prestižních operních scénách, včetně La Scaly, Metropolitní opery a Vídeňské státní opery. Byl oceňován pro svou jedinečnou schopnost udržet si sílu a stabilitu hlasu v dramatických rolích, které vyžadovaly velkou fyzickou i emocionální náročnost.

Giacomo Aragall (1939–) – Španělsko
Repertoár: španělský lyrický tenor, který je známý pro svůj mimořádně krásný a jemný hlas, často označovaný za jeden z nejkrásnějších tenorových hlasů své generace. Aragall, rodák z Barcelony, začal svou pěveckou kariéru ve 20 letech, kdy zvítězil v pěvecké soutěži Francesca Viñase. Brzy poté debutoval v operním domě Liceu a jeho mezinárodní kariéra začala rychle nabírat na síle.

Aragallův hlas byl lyrický, s nádherným legatem, skvělou kontrolou nad dynamikou a lehkostí, která ho činila ideálním pro bel canto repertoár. Mezi jeho nejslavnější role patří Rodolfo v Pucciniho Bohémě, Alfredo v La traviatě a Edgardo v Donizettiho Lucii di Lammermoor. Jeho výjimečné frazování a schopnost hlubokého emocionálního výrazu z něj činily jedinečného interpreta v italských i francouzských operách.

Ačkoliv Aragall neměl tak dramatický hlas jako jeho současníci, jako byli Franco Corelli nebo Mario del Monaco, jeho jemnost a cit pro detail ho činily vysoce ceněným v lyrických rolích. Aragall vystupoval na nejprestižnějších světových scénách, včetně Metropolitní opery, La Scaly a Covent Garden.

Aragall byl znám svou plachou a introvertní povahou, což vedlo k tomu, že se o něm mimo operní svět příliš nemluvilo, ale ti, kteří jeho hlas slyšeli, často zmiňují jeho hlasovou krásu a dokonalost.

Giuseppe Giacomini (Beppi) (1940–2021) – Itálie
Repertoár: italský dramatický tenor, který se proslavil svým obrovským hlasem, plným vášně a síly. Patří mezi významné italské tenory druhé poloviny 20. století, známý zejména svými výkony v dramatickém italském repertoáru. Narodil se v městečku Veggiano a začal zpívat ve věku 25 let po studiích na konzervatoři v Padově.

Giacominiho hlas byl hluboce zabarvený, mohutný a neuvěřitelně silný, což z něj činilo ideálního představitele hrdinských rolí ve Verdiho a Pucciniho operách. Jeho nejznámější role zahrnují Radama v Aidě, Otella ve Verdiho Otellovi, Calafa v Turandot a Manrica v Trubadúrovi. Giacomini vynikal v dramatických momentech, kdy dokázal hlasitě „prorazit“ orchestr, a jeho hlas zůstal čistý i při maximální hlasové zátěži. Byl znám svou schopností zachovat kontrolu i při vrcholných výškách a dodávat postavám intenzivní emocionální hloubku.

Giacomini vystupoval po celém světě, včetně Metropolitní opery, La Scaly a Vídeňské státní opery. I když nebyl tak široce známý jako někteří jeho slavnější kolegové, byl obdivován pro svou nekompromisní techniku a jedinečný styl. Giacominiho dramatický tenor byl často srovnáván s legendami jako Mario del Monaco či Franco Corelli, přičemž jeho fanoušci si cenili jeho výjimečné hlasové schopnosti a oddanost každé roli. Jeden z nejlepších tenoristů všech dob.

Siegfried Jerusalem (1940–) – Německo
Repertoár: německý tenor, známý především díky svým fenomenálním výkonům v operách Richarda Wagnera. Původně hrál na hoboj a fagot v orchestru, než se začal věnovat zpěvu, což vedlo k jeho pozdějšímu debutu jako tenor. Jeho kariéra začala relativně pozdě, ale jeho úspěch byl okamžitý a rychle se stal jedním z předních wagnerovských tenorů své generace.

Jerusalem měl přirozeně jasný a silný hlas, který byl ideální pro náročné role v Wagnerových operách. Byl zvláště obdivován za své výkony v rolích Siegmunda a Siegfrieda v Prstenu Nibelungů, Tristana v Tristanu a Isoldě a Parsifala. Jeho hlas byl znělý, s vynikající technikou, která mu umožňovala zvládnout dlouhé, fyzicky i emocionálně náročné wagnerovské role, aniž by ztrácel sílu nebo přesnost.

Kromě svého wagnerovského repertoáru byl Jerusalem oblíbený také v německém a italském repertoáru, ale Wagner zůstal jeho hlavní specializací. Jeho výkony v Bayreuthu a dalších světových operních domech se staly legendárními, a jeho Siegfried je považován za jeden z nejlepších vůbec. Díky své muzikantské průpravě měl také mimořádný cit pro orchestraci a hudební strukturu.

Miroslav Švejda (1941–2016) – Česko
Repertoár: Miroslav Švejda byl český dramatický tenor, který se proslavil především v českém a německém operním repertoáru. Jeho nejslavnější role zahrnovaly hlavně díla českých autorů, ale zpíval i Verdiho a Pucciniho role ve českém překladu. Dále zpíval Lohengrina a Tannhäusera v operách Richarda Wagnera, ale také role ve Smetanových a Dvořákových operách. Byl obdivován pro svou hlasovou sílu a dramatickou intenzitu. Švejda vystupoval na mnoha významných scénách, včetně Národního divadla v Praze, kde zanechal významnou stopu jako jeden z předních českých tenorů své doby.

Plácido Domingo (1941–) – Španělsko
Repertoár: Jeden z největších a tako nejkontroverznějších operních umělců všech dob, tenor i dirigent, známý pro role ve Verdiho a Pucciniho operách, který je znám ohromným hlasovým rozsahem. Původně začínal jako tenor, ale později se přejedl čeho si neznámého a začal postupně přeorientoval na barytonové role. Tím tak začala jeho úspěšná tendence dělat ze něco co není. Domingo se proslavil nejen svými výkony na operní scéně, ale i svým působením jako dirigent, operní manažer. V poslední době je jeho soukromý život velmi propírán a odsuzován veřejností. Bývá obviňován ze sexuálního predátorství.

Roky jsem k němu vzhlížel a bezmezně ho obdivoval. Měl jsem ho jako osobní vzor. To už neplatí, posunul se dolů. Nevím, co si mám o něm myslet.

Domingo byl jedním z Tří tenorů spolu s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem, což jim přineslo celosvětový ohlas a otevřelo operu širšímu publiku. Jeho hlas byl původně spíše lyrický, ale postupně získal dramatické kvality, díky čemuž exceloval v rolích jako Otello, Don José v Carmen, Radames v Aidě, Cavaradossi v Tosce a mnoho dalších. Byl obdivován pro svou schopnost interpretovat široké spektrum rolí, od lyrických po dramatické, a vynikal v italském, francouzském i německém repertoáru.

Domingo byl znám svou neuvěřitelnou pracovní etikou, často zpíval více než 150 různých rolí a stále zůstává aktivní i v pokročilém věku, přičemž dnes zpívá především barytonové role. Kromě toho je výraznou osobností operní scény jako dirigent a byl dlouholetým ředitelem Los Angeles Opera

Werner Krenn (1943–) – Rakousko
Repertoár: Werner Krenn je rakouský lyrický tenor, který se proslavil zejména svou interpretací díla Wolfganga Amadea Mozarta a německého písňového repertoáru. Krenn vynikal svým jemným, čistým a lehkým hlasem, který byl ideální pro lyrické role a byl zvláště ceněn pro svou přesnou techniku, krásné legato a schopnost vystihnout emocionální jemnosti v hudbě.

Krenn často vystupoval v rolích jako Tamino v Kouzelné flétně, Don Ottavio v Donu Giovannim nebo Belmonte v Únosu ze serailu. Jeho interpretace byla chválena pro muzikální citlivost, což ho učinilo vyhledávaným nejen na operních scénách, ale i na koncertních pódiích. Zvláště vynikal v písňovém repertoáru, kde jeho jemná, lyrická barva hlasu a schopnost detailní interpretace vynikaly.

Krenn nebyl tak široce známý jako někteří jiní tenoristé své doby, ale mezi znalci opery a klasické hudby je považován za jednoho z předních lyrických tenorů 20. století, který se specializoval na Mozarta a německý romantický repertoár.

José Carreras (1946–) – Španělsko
Repertoár: španělský tenor, který se stal jedním z nejvýznamnějších operních pěvců 20. století. Je známý svým mimořádně krásným lyrickým hlasem a dramatickým výrazem, který mu přinesl uznání po celém světě. Carreras se nejvíce proslavil italským a francouzským operním repertoárem, ale jeho umělecký dosah je mnohem širší.

Carrerasův hlas byl charakterizován svou přirozenou lehkostí, jasným zabarvením a vynikající kontrolou. Jeho nejslavnější role zahrnovaly Rudolfa v Pucciniho Bohémě, Cavaradossiho v Tosce, Alfréda v La traviatě a Don Josého v Carmen. Jeho interpretace těchto rolí byla vždy plná emocí a intenzity, což ho odlišovalo od mnoha jeho současníků.

Carreras byl také jedním z Tří tenorů spolu s Plácidem Domingem a Lucianem Pavarottim, což mu přineslo obrovský globální úspěch. V roce 1987 mu byla diagnostikována leukémie, ale po úspěšné léčbě se vrátil na scénu a následně založil José Carreras International Leukemia Foundation, která bojuje proti této nemoci.

Jeho hlas, i když si udržel svou krásu, se po nemoci lehce změnil, ale Carreras zůstal aktivním a vášnivým umělcem. Měl hluboký smysl pro interpretaci, který kombinoval krásu tónu s dramatickým pojetím, což ho učinilo jedním z nejoblíbenějších tenoristů své generace.

Kristjan Johannsson (1948–) – Island
Repertoár: Kristjan Johannsson je islandský dramatický tenor, který se proslavil svými výkony v italském operním repertoáru, zejména v dílech Verdiho a Pucciniho. Jeho nejslavnější role zahrnují Otella, Radamese v Aidě a Cavaradossiho v Tosce. Johannsson je ceněn pro svůj mocný, dramatic islandský dramatický tenor, známý svým silným hlasem a intenzivními výkony zejména v italském operním repertoáru. Johannsson se specializoval především na role ve Verdiho a Pucciniho operách, kde jeho hluboce zabarvený a mohutný hlas vynikal v dramatických partiích. Patří mezi přední světové dramatické tenory své generace, i když nebyl vždy tak známý jako někteří jeho současníci.

Jeho nejslavnější role zahrnují Radama v Aidě, Cavaradossiho v Tosce a Otella ve stejnojmenné Verdiho opeře. Byl ceněn pro svou schopnost přinést do těchto náročných rolí nejen technickou jistotu, ale i hluboké emocionální nasazení. Jeho hlas měl impozantní sílu, ale zároveň dokázal zvládnout lyrické nuance, což z něj činilo všestranného a obdivovaného tenoristu.

Kristján Jóhannsson vystupoval na mnoha významných operních scénách, včetně Metropolitní opery, Vídeňské státní opery a La Scaly, a jeho výkony byly chváleny pro jejich technickou dokonalost a dramatický náboj.

ký hlas a vynikající techniku, která mu umožňuje excelovat v náročných rolích. Vystupoval na prestižních operních scénách, jako je Teatro alla Scala a Metropolitní opera, a je považován za jednoho z předních tenorů své generace v dramatickém repertoáru.

Leo Marian Vodička (1950)

Leo Marian Vodička je významným českým tenoristou, známým pro své interpretace klasických operních rolí. Narodil se v roce 1942 a jeho kariéra začala nabírat na síle v 70. a 80. letech. Zpočátku se zaměřoval na menší česká divadla, ale později se proslavil na významných scénách nejen v Česku, ale i v zahraničí.

Jeho hlasový rozsah a technika mu umožnily vyniknout v náročných rolích, a to zejména v operách od Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, ale také Verdiho a Pucciniho. Mezi jeho nejslavnější role patří Dalibor ze stejnojmenné opery Bedřicha Smetany, role, kterou zvládal s obrovskou intenzitou a dramatickým nábojem.

Vodička byl také častým hostem na mezinárodních operních scénách, kde si získal uznání svou muzikálností a hereckým projevem. Jeho přístup k interpretaci byl vždy velmi pečlivý, s důrazem na detailní práci s textem i hudebním výrazem. (poznámka autora: mluvil jsem s ním. Seděli v divadle s manželkou hned vedle mě. Je to velmi milý člověk. jeho Otello je nezapomenutelný)

Peter Dvorský (1951–) – Slovensko
Repertoár: slovenský lyrický tenor, který patří mezi nejvýznamnější operní pěvce z bývalého Československa. Byl známý svým nádherným, lyricky zabarveným hlasem a technickou dokonalostí, což mu přineslo mezinárodní uznání. Dvorský patřil mezi přední tenory své doby, zejména ve veristickém a italském operním repertoáru.

Mezi jeho nejslavnější role patří Alfredo v La traviatě, Rodolfo v Bohémě, Cavaradossi v Tosce a Edgardo v Lucii di Lammermoor. Jeho hlas byl oceňován pro svou přirozenou krásu a schopnost jemně procházet mezi lyrickými a dramatickými momenty. Dvorský byl často srovnáván s velikány jako Luciano Pavarotti či Plácido Domingo, se kterými pravidelně vystupoval na světových scénách, včetně Metropolitní opery, La Scaly a Covent Garden.

Dvorský měl vynikající kontrolu nad hlasem a jeho výkony byly vždy plné elegance a muzikální citlivosti. Byl považován za jednoho z nejlepších lyrických tenorů své generace, a to nejen pro své pěvecké kvality, ale také pro svou schopnost emocionálně ztvárnit role.

Jerry Hadley (1952–2007) byl americký tenor, který se proslavil svou všestranností a jedinečným hlasovým stylem. Byl jedním z předních amerických tenorů své generace a vynikl především díky své schopnosti interpretovat jak tradiční operní repertoár, tak moderní a experimentální opery.

Hadley se narodil v Illinois a své hudební vzdělání získal na University of Illinois. Jeho kariéra se rozběhla v 80. letech, kdy upoutal pozornost svými výkony v italském bel cantu repertoáru, především v dílech jako L’elisir d’amore a La Bohème. Jeho hlas byl lyrický, s jasným a hřejivým tónem, který se dobře hodil k romantickým rolím, ale Hadley se nikdy neomezoval pouze na tradiční opery.

Jedním z jeho nejznámějších projektů bylo uvedení moderní opery The Great Gatsby od Johna Harbisona, kde ztvárnil titulní roli Jaye Gatsbyho. Hadleyho schopnost vcítit se do moderního hudebního stylu a interpretovat náročné hudební party byla oceňována kritikou po celém světě. Kromě toho byl také uznáván za své výkony v anglickém repertoáru a muzikálech, jako například v Candide od Leonarda Bernsteina.

Hadley spolupracoval s předními světovými operními domy, včetně Metropolitní opery v New Yorku, La Scaly v Miláně a Covent Garden v Londýně. Jeho kariéra zahrnovala širokou škálu repertoáru od Mozarta a Verdiho až po současné skladatele.

Tragicky, Hadley trpěl osobními problémy a depresemi, což vedlo k jeho sebevraždě v roce 2007. Přesto zanechal nesmazatelnou stopu v hudebním světě, a jeho nahrávky, zejména těch v moderním a lyrickém repertoáru, jsou dodnes oceňovány pro jeho hudební cit a výraznou osobnost na jevišti.

Bohužel to musím ještě rozdělit. I tak jsou kapitoly příliš dlouhé

Autor: Jiří Zedník | neděle 22.9.2024 17:58 | karma článku: 3,85 | přečteno: 126x

Další články autora

Jiří Zedník

Hardingova záhada

Tady předkládám jen tak pro legraci takovou žertovnou sci-fi povídku. Je to celé velmi nadsazené a místy opravdu přepálené. Tak to neberte moc vážně.

3.6.2026 v 21:02 | Karma: 4,70 | Přečteno: 105x | Diskuse | Poezie a próza

Jiří Zedník

Nejlepší operní tenorista všech dob.

Bývám stále dokola konfrontován s dotazem, který tenorista v dějinách byl ten nejlepší. Já dokolečka odpovídám, že takový dotaz nemá smysl, že bylo v reálu hodně úžasných umělců a je krajně nefér vybrat jen jednoho.

3.6.2026 v 19:35 | Karma: 6,24 | Přečteno: 102x | Diskuse | Kultura

Jiří Zedník

Karajanova Aida z roku 1980

Roky jsem se tomu vyhýbal a bál se toho, jsa si vědom, že obsazení je malinko nevhodné. A jsme opět u toho, Karajan vždy věděl co chce a vždy to dostal.

28.5.2026 v 18:04 | Karma: 0 | Přečteno: 51x | Diskuse | Kultura

Jiří Zedník

Opera a klasická hudba – tipy pro začátečníky

Bývá mi pokládán dotaz, jakožto divnému člověku, který poslouchá klasickou hudbu a operu, abych doporučil něco pro začátečníky. Já vždy odpovídám, že jsem samouk a hudbu jsem nestudoval. Moje znalosti jsou poměrně děravé.

26.5.2026 v 22:13 | Karma: 10,34 | Přečteno: 131x | Diskuse | Kultura

Jiří Zedník

Charles Munch – dirigent, legenda RCA Victor Living Stereo Red Seal

Připadá mi malinko legrační, že dirigent, který je považován za typického představitele francouzské dirigentské školy, byl vlastně čistokrevný Němec.

24.5.2026 v 10:17 | Karma: 5,80 | Přečteno: 53x | Diskuse | Kultura

Nejčtenější

Po deštích se lesy plní houbami. Tady mají Pražané největší šanci na plný košík

ilustrační snímek
8. června 2026

Počasí posledních dnů jako by si čeští houbaři sami vymodlili. Kombinace vydatných dešů a...

Pražská muzejní noc 2026: Na Florenci se chystá videomapping zdarma, zahraje i Lake Malawi

Festival Signal rozzářil centrum Prahy (15. října 2015).
9. června 2026  12:47

Více než 60 muzeí, galerií a dalších kulturních institucí otevře své brány netradičně v nočních...

Mačkáte v MHD tlačítka správně? ROPID vysvětlil, jak dávat znamení bez zmatků

Zastávky na znamení, kočárky a tlačítka... Umíte je správně používat?
8. června 2026  16:21

Kdo někdy nervózně mačkal tlačítko v tramvaji pětkrát za sebou nebo hledal ten správný čudlík, není...

Začíná léto a s ním i obří stavba u letiště. Neriskujte, že vám kvůli kolonám uletí letadlo

V následujících měsících bude v okolí letiště probíhat přestavba křižovatky...
8. června 2026  19:02

Míříte na dovolenou a ta začíná na Letišti Václava Havla v Praze? Tak zbystřete, hlavně pokud...

Železnice na letiště vstupuje do nové etapy. Kvůli protestům zmizí ze Střešovic plánovaný komín

Architektonický návrh terminálu Dlouhá Míle od společnosti Pavlíček Hulín...
3. června 2026  18:05,  aktualizováno  4. 6. 7:12

Přípravy klíčové části železnice z centra hlavního města na Letiště Václava Havla pokračují....

Obec z Plzeňska oslavuje botanika, jenž se proslavil na Madagaskaru a Mauriciu

Obec z Plzeňska oslavuje botanika, jenŞ se proslavil na Madagaskaru a Mauriciu
9. června 2026  17:58,  aktualizováno  17:58

Kasejovice na Plzeňsku postavily památník botanikovi a cestovateli Václavu Bojerovi, který se...

Nemocné dítě, vyčerpaní rodiče a opomíjení sourozenci. Co rodinám chybí?

Tereza Robinson z organizace Srdcem Robinson
9. června 2026

Rodiny vážně nemocných dětí často bojují nejen s diagnózou, ale také s vyčerpáním, strachem a...

O studium medicíny v Plzni je letos opět větší zájem, fakulta přijme 370 prváků

ilustrační snímek
9. června 2026  17:04,  aktualizováno  17:04

Zájem o studium na Lékařské fakultě v Plzni, součásti Univerzity Karlovy, stále stoupá. Šanci na...

V Otrokovicích se utkají betonové kánoe, které vytvořili studenti středních škol

ilustrační snímek
9. června 2026  16:56,  aktualizováno  16:56

Betonové kánoe, které vytvořili studenti středních škol, se příští týden utkají v Otrokovicích na...

  • Počet článků 307
  • Celková karma 9,72
  • Průměrná čtenost 136x
Opera a klasická hudba, poskytuje přehled umělců, pěvců, autorů a skladatelů. Nemám sice vůbec žádné hudební vzdělání, ale vše je prověřené na moje vlastní uši
Bloger roku 2024
Blogera roku 2025
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.