Super článek

Díky, Jiří!

Verdi holt ty záporáky uměl! – Pravda, Iago se samozřejmě objevuje i v Otellovi Rossiniho, ale tam nemá pro svou vyjádření své zákeřnosti takový prostor jako u Verdiho (možná proto, že na rozdíl od Verdiho libretisty Boita postavu Iaga pro Rossiniho jeho libretista di Salsa trochu odflákl).

Na rozdíl od Vás ale o Iagově motivaci nemám pochybnosti, zvnějšu to opravdu vypadá jako žárlivost, z pohledu Iaga to ovšem je „spravedlivá pomsta“. Vždyť poté, co po celé roky spolu ve dne v noci byli jako dva srostlé prsty, Otello Iaga „zradil“, když služebně si jako zástupce najednou vybral jakéhosi mlaďasa Cassia, soukromě za partnerku Desdemonu, a na Iaga se víceméně vykašlal a nechal ho potupně se tahat s fanglí.

Odhaduji, že v pokračování Vašeho pojednání o nejzákeřnějších záporácích se potřetí objeví opět i Verdi (a jeho Lady Macbeth).

Á propos, pokud opustíme hájemství opery klasické, asi bychom k těm zákeřným operním záporákům mohli přičinit i Battistelliho Richarda III. – „But that's another story“, jak říká kolega Rudyard.