Nejkrásnější operní árie – soprán, mezzosoprán, alt – 2. část

A jsme u druhé části našeho cyklu. Výběr je poněkud náhodný. Já se vždy pokouším vybrat pro vás tu nejlepší verzi, ale mám svoje oblíbenkyně a k těm to vždy sklouzne.

Georges Bizet, Habanera z opery Carmen

Překlad recitativu vypouštím

L’amour est un oiseau rebelle Que nul ne peut apprivoiser, Et c’est bien in vain qu’on l’appelle S’il lui convient de refuser. Rien n’y fait, menace ou prière. L’un parle bien, l’autre se tait. Et c’est l’autre que je préfère. Il n’a rien dit mais il me plait. L’amour! L’amour! L’amour! L’amour! L’amour est enfant de Bohême, Il n’a jamais jamais connu de loi. Si tou ne m’aimes pas, je t’aime. Si je t’aime, prends garde à toi! Si tou ne m’aimes pas, si tou ne m’aimes pas, je t’aime, Mais si je t’aime, si je t’aime, prends garde à toi! L’oiseau que tu croyais surprendere Battit d’aile et s’envola. L’amour est loin, tu peux l’attendre. Tu ne l’attends pas, il est là. Tout atour de toi, vite vite, Il vient, s’en va, puis il revient. Tu crois le tenir, il t’evite. Tu crois l’eviter, il te tient. L’amour! L’amour! L’amour! L’amour! L’amour est enfant de Bohême, Il n’a jamais jamais connu de loi. Si tou ne m’aimes pas, je t’aime. Si je t’aime, prends garde à toi! Si tou ne m’aimes pas, si tou ne m’aimes pas, je t’aime, Mais si je t’aime, si je t’aime, prends garde à toi!

Láska je jako zlaté ptáče Které nikdo nikdy nezkrotí, A marně ho voláme Pokud se mu to hodí odmítnout. Nic nepomáhá, ani výhrůžky, ani prosby. Jeden mluví, druhý mlčí. A já mám raději toho druhého. Nic neřekl, ale líbí se mi. Láska! Láska! Láska! Láska! Láska je dítě Cigána, Kterému jsou zákony fuk. Pokud mě nemiluješ, miluji tě. Pokud tě miluji, dej si pozor! Pokud mě nemiluješ, pokud mě nemiluješ, miluji tě, ale pokud tě miluji, pokud tě miluji, dej si pozor! Ptáče, které jsi chtěl chytit, mávlo křídly a odletělo. Láska je daleko, můžeš na ni čekat. Nečekáš na ni, ona je tady. Všude kolem tebe, rychle, rychle, Přichází, odchází a pak se vrací. Myslíš, že ji držíš, ona se ti vyhýbá. Myslíš, že se jí vyhýbáš, ona tě drží. Láska! Láska! Láska! Láska! Láska je dítě Cjgána, Kterému jsou zákony fuk. Pokud mě nemiluješ, miluji tě. Pokud tě miluji, dávej si pozor! Pokud mě nemiluješ, pokud mě nemiluješ, miluji tě, Ale pokud tě miluji, pokud tě miluji, dávej si pozor!

Koho zvolíme na ukázku? Přeci mě znáte!

Leontyne Price

Ona je dle mého názoru tou nejerotičtější Carmen, kterou jsem kdy slyšel.

Georges Bizet, Seguidilla z opery Carmen

CARMEN Près des remparts de Séville, Chez mon ami Lillas Pastia, J’irai danser la séguedille Et boire du Manzanilla! J’irai chez mon ami Lillas Pastia. Oui, mais toute seule on s’ennuie, Et les vrais plaisirs sont à deux . Donc pour me tenir compagnie, J’emmènerai mon amoureux Mon amoureux! ... Il est au diable Je l’ai mis à la porte hier . Mon pauvre coeur très consolable, Mon coeur est libre comme l’air . J’ai des galants à la douzaine, Mais ils ne sont pas à mon gré; Voici la fin de la semaine, Qui veut m’aimer je l’aimerai. Qui veut mon âme ... elle est à prendre . Vous arrivez au bon moment, Je n’ai guère le temps d’attendre, Car avec mon nouvel amant Près des remparts de Séville. Chez mon ami Lillas Pastia, J’irai danser la séguedille Et boire du Manzanilla. Oui, j’irai chez mon ami Lillas Pastia! JOSÉ Tais-toi, je t’avais dit de ne pas me parler. CARMEN Je ne te parle pas ... je chante pour moi-même, Et je pense ... il n’est pas défendu de penser, Je pense à certain officier qui m’aime, Et qu’à mon tour, oui qu’à mon tour Je pourrais bien aimer! JOSÉ Carmen! CARMEN Mon officier n’est pas un capitaine, Pas même un lieutenant, Il n’est que brigadier. Mais c’est assez pour une bohémienne, Et je daigne m’en contenter! JOSÉ déliant la corde qui attache les mains de Carmen Carmen, je suis comme un homme ivre, Si je cède, si je me livre, Ta promesse, tu la tiendras . Ah! Si je t’aime, Carmen, Carmen tu m’aimeras . CARMEN Oui… JOSÉ Chez Lillas Pastia. CARMEN Nous danserons la séguedille En buvant du manzanilla. JOSÉ Tu le promets! Carmen! Tu le promets! CARMEN Ah! Près des remparts de Séville Chez mon ami Lillas Pastia, Nous danserons la séguedille Et boirons du Manzanilla. Tra la la la la la la la la la la!

CARMEN U hradeb Sevilly, U mého přítele Lillase Pastii, Půjdu tančit seguedillu A pít Manzanillu! Půjdu k mému příteli Lillasovi Pastii. Ano, ale sama se nudím, A skutečné radosti jsou ve dvou. Aby mi dělal společnost, vezmu s sebou svého milého. Mého milého! ... Ten ať jde k čertu, včera jsem ho vyhodila. Mé ubohé srdce, které se dá snadno utěšit, mé srdce je volné jako vzduch. Mám milence po tuctech, ale nejsou podle mého gusta. Tady je konec týdne, kdo mě bude milovat, toho budu milovat. Kdo chce mou duši... může si ji vzít. Přicházíš v pravý čas, nemám čas čekat, protože s mým novým milencem u hradeb Sevilly u mého přítele Lillase Pastii půjdu tančit seguedille a pít Manzanillu. Ano, půjdu k mému příteli Lillasovi Pastii! JOSÉ Zmlkni, říkal jsem ti, abys na mě nemluvila. CARMEN Já na tebe nemluvím... zpívám pro sebe a přemýšlím... přemýšlet přece není zakázáno. Myslím na jistého důstojníka, který mě miluje, a že já na oplátku, ano, na oplátku bych ho mohla milovat! JOSÉ Carmen! CARMEN Můj důstojník není kapitán, ani poručík, je to jen brigádní důstojník. Ale pro cikánku to stačí a já se s tím spokojím! JOSÉ rozvazuje provaz, který svazuje Carmen ruce Carmen, jsem jako opilý muž, pokud se vzdám, pokud se ti odevzdám, své sliby dodržíš. Ach! Pokud tě miluji, Carmen, Carmen, budeš mě milovat. CARMEN Ano... JOSÉ U Lillase Pastii. CARMEN Budeme tančit seguedille a pít manzanillu. JOSÉ Slibuješ to! Carmen! Slibuješ to! CARMEN Ach! U hradeb Sevilly U mého přítele Lillase Pastii Budeme tančit seguedille A pít manzanillu. Tra la la la la la la la la la la!

Leontyne Price (Don José – Franco Corelli)

Sami pochopíte, proč jsem ji vybral.

Georges Bizet, Les tringles des sistres tintaient, z opery Carmen

CARMEN Les tringles des sistres tintaient Avec un éclat métallique. Et sur cette étrange musique Les zingarellas se levaient. Tambours de basque allaient leur train. Et les guitares forcenées Grincaient sous des mains obstinées, Même chanson, même refrain. Tra la la la la la la, Tra la la la la. CARMEN, FRASQUITA et MERCÉDÈS Tra la la la la, Tra la la la la. CARMEN Les anneaux de cuivre et d’argent Reluisaient sur les peaux bistrées; D’orange ou de rouge zébrées Les étoffes flottaient au vent: La danse au chant se mariait D’abord indécise et timide. Plus vive ensuite et plus rapide, Cela montait, montait, montait! Tra la la la la la la la, Tra la la la la la. CARMEN, FRASQUITA et MERCÉDÈS Tra la la la la, Tra la la la la. CARMEN Les bohémiens à tour de bras, De leurs instruments faisaient rage, Et cet éblouissant tapage, Ensorcelait les zingaras! Sous le rythme de la chanson, Ardentes, folles, enfiévrées, Elles se laissaient, enivrées, Emporter par le tourbillon! Tra la la la la la la, Tra la la la la. CARMEN, FRASQUITA et MERCÉDÈS Tra la la la la, Tra la la la la.

CARMEN Cymbály zazněly kovovým zvukem. A k této podivné hudbě zingarelly povstaly. Baskické bubny udávaly rytmus. A šílené kytary skřípaly pod rozhodnými rukama, stejná píseň, stejný refrén. Tra la la la la la la, Tra la la la la. CARMEN, FRASQUITA a MERCÉDÈS Tra la la la la, Tra la la la la. CARMEN Měděné a stříbrné prsteny Zářily na jejich tmavé kůži; Oranžové a červené pruhy Látka vlát ve větru: Tanec ladil s písní Zpočátku váhavý a plachý. Pak živější a rychlejší, Stoupal, stoupal, stoupal! Tra la la la la la la la, Tra la la la la la. CARMEN, FRASQUITA a MERCÉDÈS Tra la la la la, Tra la la la la. CARMEN Cikáni ze všech sil zuřivě hráli na své nástroje a tento oslnivý rámus okouzlil zingary! V rytmu písně, vášnivě, divoce, horečně, se nechaly unést, opojit vírem! Tra la la la la la la, Tra la la la la. CARMEN, FRASQUITA a MERCÉDÈS Tra la la la la, Tra la la la la.

Koho vyberu? Asi to nemusím uvádět, že? Tady je hvězda ještě jedna a tou je Herbert von Karajan – Leontyne Price (Monique Linval a Geneviève Macaux)

Georges Bizet, Je dis que rien ne m’épouvante, árie Micaely, 3. dějství opery Carmen

MICAËLA Je dis que rien ne m’épouvante, Je dis hélas que je réponds de moi, Mais j’ai beau faire la vaillante, Au fond du cour, je meurs d’effroi Seule, en ce lieu sauvage Toute seule, j’ai peur, Mais j’ai tort d’avoir peur, Vous me donnerez du courage, Vous me protégerez, Seigneur . Je vais voir de près cette femme Dont les artifices maudits Ont fini par faire un infâme De celui que j’aimais jadis; Elle est dangereuse, elle est belle, Mais je ne veux pas avoir peur, Non, non je ne veux pas avoir peur! Je parlerai haut devant elle, Ah! Seigneur ... Vous me protégerez. Ah! Je dis que rien ne m’épouvante, etc. Protégez-moi! O Seigneur! Donnez-moi du courage! Protégez-moi! O Seigneur! Protégez-moi! Seigneur!

MICAËLA Říkám, že mě nic neděsí, Říkám, bohužel, ale přesto se bojím, Ale ať se snažím být statečná sebevíc, V hloubi srdce umírám strachem Sama, na tomto divokém místě Úplně sama, mám strach, Ale nemám důvod se bát, Vy mi dodáte odvahu, Vy mě ochráníte, Pane. Půjdu se podívat zblízka na tu ženu, Jejíž prokleté intriky Udělaly z toho, koho jsem kdysi milovala, Ničmocného člověka. Je nebezpečná, je krásná, Ale já se nechci bát, Ne, ne, já se nechci bát! Budu před ní mluvit nahlas, Ach, Pane... Ty mě ochráníš. Ach, říkám, že mě nic neděsí, atd. Ochraňuj mě, Pane! Dej mi odvahu! Ochraňuj mě, Pane! Ochraňuj mě, Pane!

G. F. Haendel, Lascia ch’io pianga z opery Rinaldo

Lascia ch’io pianga, mia cruda sorte E che sospiri la libertà Lascia ch’io pianga, mia cruda sorte E che sospiri la libertà E che sospiri E che sospiri la libertà Lascia ch’io pianga, mia cruda sorte E che sospiri la libertà Il duolo infranga queste ritorte De miei martiri sol per pietà De miei martiri sol per pietà Lascia ch’io pianga, mia cruda sorte E che sospiri la libertà	Nech mě plakat, můj krutý osude A toužit po svobodě Nech mě plakat, můj krutý osude A toužit po svobodě A toužit A toužit po svobodě Nech mě plakat, můj krutý osude A toužit po svobodě Ať bolest zlomí tyto spoutané Mé utrpení, jen z milosrdenství Mé utrpení, jen z milosrdenství Nech mě plakat, můj krutý osude A toužit po svobodě

A zvolíme někoho naprosto úžasného – Joyce DiDonato

Leo Delibes, Air des clochettes z opery Lakmé

Zvonková árie je jedním ze způsobů, jak si oblíbit koloraturní zpěv

LAKMÉ (presque en récitatif) Où va le jeune Indoue, Fille des Parias, Quand la lune se joue Dans les grands mimosas? Quand la lune se joue Dans les grands mimosas? Elle court sur la mousse Et ne se souvient pas Que partout on repousse L’enfant des parias. Elle court sur la mousse, L’enfant des parias; Le long des lauriers roses, Rêvant de douces choses, Ah! Elle passe sans bruit Et riant à la nuit à la nuit! Là-bas dans la forêt plus sombre, Quel est ce voyageur perdu? Autour de lui des yeux brillent dans l’ombre, Il marche encore au hasard éperdu! Les fauves rugissent de joie, Ils vont se jeter sur leur proie La jeune fille accourt et brave leurs fureurs, Elle a dans sa main la baguette Où tinte la clochette, où tinte la clochette Des charmeurs. (imitant la clochette) Ah! ah! ah! L’étranger la regarde, Elle reste éblouie, Il est plus beau que les Rajahs! Il rougira s’il sait qu’il doit la vie A la fille des parias. Mais lui, l’endormant dans un rêve, Jusque dans le ciel il l’enlève, En lui disant: ta place est là! C’était Vishnou, fils de Brahma! Depuis jour au fond des bois, Le voyageur entend parfois Le bruit léger de la baguette Où tinte la clochette, Où tinte la clochette Des charmeurs. (imitant la clochette) Ah! ah! ah!

LAKMÉ (téměř recitativem) Kam jde ta mladá hinduistická dívka, dcera vyhnanců, když se měsíc třpytí ve vysokých mimosách? Když měsíc září ve vysokých mimosách? Běží po mechu a nevzpomíná si, že všude je dítě vyhnanců odmítáno. Běží po mechu, Dítě vyvrhelů; Podél oleandrů, Sní o sladkých věcech, Ach! Prochází tiše A směje se noci, noci! Tam v temnějším lese, Kdo je ten ztracený cestovatel? Kolem něj září oči ve stínech, Stále kráčí bezcílně, zmatený! Divoká zvířata řvou radostí, Chystají se vrhnout na svou kořist Mladá dívka přiběhne a statečně čelí jejich zuřivosti, V ruce drží hůlku Kde zvoní zvonek, kde zvoní zvonek Kouzelníků. (napodobuje zvonek) Ach! Ach! Ach! Cizinec se na ni podívá, Ona zůstává oslněna, Je krásnější než rádžové! Zčervená, když zjistí, že vděčí za svůj život Dceři vyvrhelů. Ale on, ukolébávaje ho do snu, Vezme ho do nebe A řekne mu: Tvé místo je tady! Byl to Višnu, syn Brahmy! Od toho dne hluboko v lesích Cestovatel někdy slyší Lehký zvuk hůlky Kde zvonek zvoní, Kde zvonek zvoní Kouzelníků. (napodobuje zvonek) Ach! Ach! Ach!

Zvolíme opět někoho výjimečného a úplně současného – Sabine Devieilhe

Před koncem přejdeme na smutnější a křehčí notu, tedy na Pucciniho Turandot a čistou nádhernou otrokyni Liu. Já vždy tvrdil, že Calaf byl v podstatě idiot. Na krvelačnou studenou princeznu bych se na jeho místě vykašlal a zůstal bych s Liu.

G. Puccini, Signore Ascolta z Pucciniho opery Turandot

Liù Signore, ascolta! Ah, signore, ascolta! Liù non regge più, si spezza il cuor! Ahimè, quanto cammino col tuo nome nell’anima, col nome tuo sulle labbra! Ma se il tuo destino doman sarà deciso, noi morrem sulla strada dell’esilio. Ei perderà suo figlio, io l’ombra d’un sorriso. Liù non regge più! Ah!	Liù Pane, poslouchejte! Ach, pane, poslouchejte! Liù už to nevydrží, její srdce se láme! Ach, jak dlouho ještě budu kráčet s tvým jménem v duši, s tvým jménem na rtech! Ale pokud bude zítra rozhodnuto o tvém osudu, zemřeme na cestě do vyhnanství. On ztratí svého syna, já stín úsměvu. Liù už to nevydrží! Ach!

Koho vybereme? No přeci Anděla – Renata Tebaldi

A na úplný závěr přejdeme k brutálnímu citovému vydírání, k sebevraždě otrokyně Liu. Abych to odlehčil, kamarád před mnoha lety tuto árii posměšně nazýval „Kočička nám slintá, pejsek k tomu kávu cintá“. Tohle v divadle nebo na nahrávce umí vyvést z míry.

G. Puccini, Tu che di gel sei cinta z Pucciniho opery Turandot

Liù Tu che di gel sei cinta, da tanta fiamma vinta, l’amerai anche tu! Prima di questa aurora io chiudo stanca gli occhi, perché egli vinca ancora… Per non vederlo più!	Liù Ty, která jsi obklopena ledem, přemohla tě taková vášeň, že i ty ho budeš milovat! Před tímto svítáním unavená zavírám oči, aby on opět zvítězil... Abych ho už nikdy neviděla!

A půjdeme stezkou odvahy a zavolíme někoho, koho ani já neznám - Shin Eun Hye