Nejkrásnější árie a melodie z oper a operet - pokračování

Asi se neubráním občasnému opakování. Snad to nevadí. V této části cyklu jsem vybral krásné kusy z oper a operet. Dá to docela hodně práce. Vybírám vždy z řady verzí. Osobním preferencím se ale neubráním a nebráním.

Nejkrásnější árie a melodie z oper a operet - pokračování

Richard Wagner, Tannhäuser

Začneme overturou a uvedu tuhle verzi, přesto že je tam výpadek (Herbert von Karajan)

Pak bychom tu měli sbor Pilgrimů

Pokračovat budeme árií „Dich, teure halle“ já nejsem schopen zvolit nikoho jiného než Kirsten Flagstad

Přejdeme k Wolframově árii „O du mein holder Abendstern“, barytonista Leonard Warren

Na řadě jsou kousky z Berlioze. Berlioz některé lidí děsí, ale není k tomu žádný důvod

„La Damnation de Faust, D’amour l’ardente flamme“, koho na to vyberu? To vás nemůže překvapit, že vyberu svůj idol, Leontyne Price. Sice už to bylo v áriích po soprán, ale v jiném provedení.

A pak bychom tu měli operu „Trójané, Les Troyens“ a duet „Noc nekonečné extáze a opojení, Nuit d’ivresse et d’extase infinie!“ Nicolai Gedda a Shirley Verrett

Měli bychom zkusit ještě něco francouzského? Co takový Gounod? Faust? Asi to bez toho neprojde i když už to bylo v minulém díle seriálu. Slavná cavatina „Salut demeure chaste et pure“ tenorista Giuseppe di Stefano (1950) a jeho nepřekonatelné diminuendo na vysokém C. Hraje to sice jako z flašinetu, ale rozum zůstává stát nad krásou toho tónu. Slyšel jsem tenoristy, kteří se tomu blížili, ale Pippo bude zřejmě navěky neporažen.

Další v pořadí je krátké Mefisovo ariozo ze třetího dějství „Il etait temps“ basista Boris Christov

V tom stejném klipu je pak dále milostný duet Fausta a Markétky „Il se fait tard“, Nicolai Gedda a Victoria de Los Angeles

Když jsme u Gounoda, tak si znovu připomeneme árii z opery „Sapho, O ma lyre immortelle“ mezzosopranistka Vesselina Kasarova

Giacomo Meyerbeer, „L´Africaine, Sur mes genoux,fils du soleil“ sopranista a můj idol, Leontyne Price, „Ano, opravdu je to živě 27. 1. 1968, Mnichov“

„A co nějaký sbor? Verdi? Inu, proč ne?“

G. Verdi, Macbeth (verze 1847), IV. Dějství „Scozia oppressa!“ Bratislavský komorní sbor řídí Marco Guidarini. Je to podlá zrada, protože tohle ve verzi, která je dnes uváděna v divadlech, prostě není. Verdi to při revizi v roce 1865 škrtl.

G. Verdi, Ernani, „Allegri Beviam“, Bachův sbor a Nizozemský státní orchestr řídí Pieter Jan Leusink. Skoro bych měl chuť se jít opít. Je to velmi rozverné

A u Ernaniho ještě zůstaneme, ansámbl „O sommo Carlo“, Baryton - Sherrill Milnes, Tenor - Luciano Pavarotti, Soprán - Leona Mitchell, Bas - Ruggero Raimondi, odkaz zde

A na závěr přichází Franz Lehár s operetou „Veselá vdova“

A začneme zlehka frivolní árií vstupu Danila „O vlasti! – Maxim“ tenorista Nicolai Gedda, jenom s klavírem. Mně se to líbí úplně stejně jako jemu

Lehárova melodická invence se je nekonečná „Sieh, dort den kleinen Pavillon“ Piotr Bezcala a Ute Gfrere

A skončíme árií Vilja, Nadine Sierra