Mírně nahodilý seznam význačných operních basistů, 1. část

Basisté jsou poměrně nespravedlivě upozaďováni, protože zpívají většinou vedlejší role. Jsou však opery, kde je bas jedním z hlavních charakterů. Výběr je náhodný a není to žebříček. prvních deset.

Mírně nahodilý seznam význačných operních basistů

Bas je nejnevděčnější hlasová poloha. Je to bas, který většinou zpívá tu poslední vedlejší roli. Přitom je bas polohou fascinující. Jsou opery, kde má bas roli významnou. Dobrých basistu vždy bývalo jako šafránu. My si nyní některé probereme a demonstrujeme jejich umění na YT ukázkách. Není to žebříček ani pořadí, je to seznam.

1) Ezio Pinza (18. 5. 1892 – 9. 5. 1957), Itálie

Pinza tvoří skoro třídu sám pro sebe. Jeho sytý bas snadno klesá dolů. Zvláštní věcí je, že Pinza neuměl číst noty – vše se učil poslechem. Proslavil se v klasických rolích italského a francouzského repertoáru. Jeho život byl vrstevnatý a bohatý a provází ho řada legend a skandálů, které svého času plnily přední stránky novin.

Významné role:

• Filip II. (Don Carlo, Verdi)
• Mephistophélès (Faust, Gounod)
• Basilio (Lazebník sevillský, Rossini)
• Don Giovanni (Don Giovanni, Mozart)
• Leporello (Don Giovanni, Mozart)
• Boris Godunov (Boris Godunov, Musorgskij)

Ukázka

2) Fjodor Šaljapin (13. 2. 1873 – 12. 4. 1938), Rusko

Absolutní legenda, která nemá v dějinách opery konkurenci. Jeho civilní pěvecký projev, byť místy zatížen mírným ruským přízvukem, vstoupil do dějin s puncem naprosté glorioly. Vyznačoval se velmi výrazným fyzickým zjevem a od toho odvozenou výraznou jevištní přítomností. Mimo zpěv se proslavil svými výraznými názory, rebelstvím a odporem proti ruskému bolševickému režimu.

Významné role:

· Boris Godunov (Boris Godunov, Musorgskij)

· Dosifej (Chovanščina, Musorgskij)

· Ivan Susanin (Ivan Susanin, Glinka)

· Méphistophélès (Faust, Gounod)

· Filip II. (Don Carlo, Verdi)

· Basilio (Lazebník sevillský, Rossini)

Ukázka

3) Eduard Haken (22. 3. 1910 – 12. 1. 1996), Československo

Náš národní klenot, neopakovatelný Vodník, s hlasem, který dokázal vyrazit dech celému divadlu. Málokdo ví, že Haken vlastně pocházel z Ukrajiny. Jedině komunistický režim mu nedovolil proniknout na zahraniční scény. Ale i tak je tento umělec hluboce zapsán do srdcí všech Čechů. Já jako dítě jsem z jeho Vodníka, v zeleném kostýmu, měl naprostou hrůzů. Hrůzá se změnila v bezbřehý obdiv. Bohužel odešel již docela dávno, a i když nahrávky přežily, mezera, kterou zde zanechal, zeje neuvěřitelnou prázdnotou.

Významné role:

· Vodník (Rusalka, Dvořák)

· Kecal (Prodaná nevěsta, Smetana)

· Marbuel (Čert a Káča, Dvořák)

· Chrudoš (Libuše, Smetana)

· Paloucký (Hubička, Smetana)

· Bonifac (Tajemství, Smetana)

Ukázka

Nicolai Ghiaurov a Boris Christov – dva kolosy operního basového oboru, kteří si za života příliš nerozuměli, ale oba se nesmazatelně zapsali do operní historie. Jejich rivalita byla natolik výrazná, že se o ní svého času psalo i v novinách. Přesto sdíleli podobný repertoár a v očích mnoha fanoušků jsou oba považováni za legendy.

4) Nicolai Ghiaurov (13. září 1929 – 2. června 2004)

• Původ: Bulharsko
• Hlasový obor: Bas
• Kariéra:
• Debutoval v Sofii (1955), následně se prosadil na mezinárodní scéně.
• Působil v Metropolitní opeře, La Scale, Vídeňské státní opeře a Covent Garden.
• Jeho hlas byl mohutný, kovový, ale zároveň nesmírně pružný a lyrický.
• Měl velké charisma, jeho postavy nebyly jen majestátní, ale i lidské.
• Manžel Mirella Freni, slavná sopranistka.

Hlavní role:

• Mefistofeles (Faust, Gounod)
• Filip II. (Don Carlo, Verdi)
• Boris Godunov (Boris Godunov, Musorgskij)
• Don Giovanni (Don Giovanni, Mozart – ve verzi jako Leporello)
• Don Basilio (Lazebník sevillský, Rossini)
• Attila (Attila, Verdi)

Ukázka

5) Boris Christov (18. května 1914 – 28. června 1996)

• Původ: Bulharsko
• Hlasový obor: Bas
• Kariéra:
• Je považován za jednoho z největších interpretů ruské operní literatury.
• Vystupoval především v Itálii, kvůli politickým okolnostem nemohl zpívat v Metropolitní opeře.
• Jeho hlas byl temný, mohutný, ale velmi expresivní, s dramatickým nábojem.
• Byl mistr deklamace a frázování, což vyniklo zejména v ruském repertoáru.

Hlavní role:

• Boris Godunov (Boris Godunov, Musorgskij)
• Filip II. (Don Carlo, Verdi)
• Mefistofeles (Faust, Gounod)
• Dosifej (Chovanština, Musorgskij)
• Kočubej (Mazepa, Čajkovskij)
• Don Basilio (Lazebník sevillský, Rossini)

Ukázka

Uvádím pro oba tu stejnou ukázku, árii o Pomluvě z Rossiniho opery Lazebník Sevillský,

https://youtu.be/J01aKpTn-2c

6) Samuel Ramey (28. března 1942 – dosud)

• Původ: USA
• Hlasový obor: Bas
• Kariéra:
• Patří mezi největší operní basisty 20. století.
• Proslul nejen nádherně znělým hlasem s bohatým témbrem a obrovským rozsahem, ale také výjimečnou pohyblivostí hlasu.
• Byl mistrem belcanta i dramatických partů, dokázal zpívat jak ďábelsky rychlé koloratury, tak hluboké a majestátní pasáže.
• Měl obrovskou jevištní přítomnost – jeho postavy byly démonické, charismatické a mnohdy i nebezpečné.
• Dominoval v rolích ďábelských padouchů, ale uměl být i lyrický a majestátní.

Hlavní role:

• Mefistofeles (Faust, Gounod) – jedna z jeho nejslavnějších rolí, v níž dokázal dokonale propojit démoničnost s ironickým šarmem.
• Mefistofele (Mefistofele, Boito) – možná jeho největší úloha, Rameyův hlas zde zaznívá v plné síle, od hlubokých tónů po ohromující výšky.
• Attila (Attila, Verdi) – dokonalá kombinace autoritativního vůdce a divokého válečníka.
• Don Giovanni / Leporello (Don Giovanni, Mozart) – ne každý basista se pustí do obou rolí, ale Ramey exceloval v obou.
• Boris Godunov (Boris Godunov, Musorgskij) – psychologicky komplexní výkon.
• Filip II. (Don Carlo, Verdi) – skvělá kombinace majestátu, zoufalství a hořkého sebepoznání.
• Scarpia (Tosca, Puccini) – démonická autorita s dravým hlasovým projevem.
• Nick Shadow (The Rake’s Progress, Stravinskij) – rafinovaný a nebezpečný pokušitel.
• Oroveso (Norma, Bellini) – nádherný belcantový výkon.
• Ramfis (Aida, Verdi) – monumentální kněz s autoritativním hlasem.

Svět je zvláštní, připadá mi to jako včera, kdy jsme s kámošem připíjeli na Samovy padesátiny. Docela to uteklo.

Ukázka, kterou uvedu je z Verdiho opery Attila z La Fenice v Benátkách. Vyprávěl mi jeden můj italský známý, že tuto produkci viděl. Šel s kamarády na představení s hlubokou nedůvěrou, připraven Sama vybučet. Američan v La Fenice? Nemožné! Nakonec ale on ani jeho přátelé nebučeli a ovacemi málem zbořili divadlo. Historka je velmi roztomile banální. Mimochodem, zkuste běžnému Italovi vysvětlit, že Venecia se česky řekne Benátky.

Ukázka

7) Cesare Siepi (10. února 1923 – 5. října 2010)

Na světě je mnoho nepochopitelných věcí a Cesare Siepi je jednou z nich. Jak může sporý, připlešlý, nevýrazně vypadající chlápek vydávat takové zvuky? Zcela nepochopitelné. A přesto byl jedním z největších basistů historie – hlas plný krémového sametu, elegance a naprosté suverenity.

Jeho Don Giovanni je legendární. Málokdo dokázal spojit šlechtickou noblesu s dravým šarmem tak jako on. Nebyl to žádný chraplavý svůdník, žádný hrubián – jeho Don Giovanni byl rafinovaný aristokrat, který si podmanil ženy svým hlasem stejně jako diváky v hledišti.

Pocházel z Milána a po druhé světové válce se stal světovou hvězdou. Jeho hlas měl neuvěřitelnou sametovou měkkost, ale zároveň sílu a jasnost. Ať už zpíval Mozarta, Verdiho nebo Wagnera, vždy měl v sobě něco magnetického.

Hlavní role:

• Don Giovanni (Don Giovanni, Mozart) – král všech Donů, jeho hlas se stal etalonem pro všechny budoucí představitele.
• Filip II. (Don Carlo, Verdi) – majestátní, hluboce procítěná interpretace, ve které se ukázala jeho schopnost vtělit se do psychologicky náročných rolí.
• Mefistofeles (Faust, Gounod) – ďábelský, elegantní, s jiskřivou ironií.
• Boris Godunov (Boris Godunov, Musorgskij) – nezvyklá, ale hluboce přesvědčivá interpretace ruského cara.
• Ramfis (Aida, Verdi) – velkolepá role, která podtrhla jeho temnou, autoritativní barvu hlasu.
• Basilio (Lazebník sevillský, Rossini) – vtipný, lehký, ale stále bohatě znějící.
• Gurnemanz (Parsifal, Wagner) – ukázal, že jeho lyrický bas se dokonale hodil i k Wagnerovi. Berte to prosím s rezervou. Nevěřím moc, že opravdu zpíval Wagnera nějak často. YT ale odkazy zná.
• Siepi je jeden z mých největších favoritů.

Ukázka

8) Italo Tajo (25. dubna 1915 – 28. března 1985)

• Původ: Itálie
• Hlasový obor: Bas
• Kariéra:
• Skvělý italský basista s nezaměnitelným hlasem.
• Jeho zvučný, kulatý a pružný bas byl ideální jak pro dramatické, tak i buffo role.
• Vynikal přirozenou muzikálností a smyslem pro detail.
• Spolupracoval s mnoha hvězdami své doby a jeho nahrávky jsou dodnes ceněné.
• I když dnes není tak často zmiňován jako jeho slavnější kolegové, jeho hlas patří k pokladům operní historie.

· Italo Tajo je jedním z těch umělců, kteří by rozhodně neměli upadnout v zapomnění. Jeho hlas byl plný života, síly i kouzla – ať už v dramatických nebo komických rolích. Díky jeho nahrávkám si ho stále můžeme připomenout a obdivovat jeho umění.

Hlavní role:

• Spurafucile (Rigoletto, Verdi) – jeho hlas zde zní s temnou, nebezpečnou přesvědčivostí.
• Don Basilio (Lazebník sevillský, Rossini) – s jeho skvělým smyslem pro humor a bravurní technikou ideální role.
• Leporello (Don Giovanni, Mozart) – komická, ale výrazná postava sluhy, kterou zpíval s neobyčejnou lehkostí.
• Don Alfonso (Così fan tutte, Mozart) – role pro basistu se smyslem pro eleganci a ironii, což Tajo dokonale splňoval.
• Bartolo (Figarova svatba, Mozart) – jeden z jeho nejlepších buffo výkonů.
• Colline (La Bohème, Puccini) – jeho interpretace „Vecchia zimarra“ byla vždy dojemná a plná hlubokého citu.
• Alvise Badoero (La Gioconda, Ponchielli) – dramatická a temná role, která mu velmi seděla.
• Pistola (Falstaff, Verdi) – další z jeho rolí, kde vyniklo jeho herecké nadání a smysl pro detail.

Duet Spurafucile – Rigoletto (Rigoletto, Verdi)

• Tento duet mezi temným nájemným vrahem Spurafucilem a zoufalým Rigolettem patří k nejnapínavějším momentům opery.
• Italo Tajo zde zpívá s Leonardem Warrenem, jeho hlas je hluboký, hrozivý a plný skrytého nebezpečí.
• Warren a Tajo se zde dokonale doplňují – jeden jako zoufalý otec, druhý jako chladnokrevný vrah.
• Ukázka Tajovy dokonalé deklamace a temného, bohatého basu.

Ukázka

9) Ezio Flagello (28. ledna 1931 – 19. března 2009)

• Původ: USA
• Hlasový obor: Bas
• Kariéra:
• Významný americký basista italského původu, který dominoval na operních scénách od 50. do 80. let.
• Jeho mohutný, bohatě znějící bas měl mimořádnou hloubku, ale zároveň byl neobyčejně flexibilní.
• Byl dlouholetým členem Metropolitní opery, kde zpíval více než 500 představení během 23 sezón.
• Jeho hlas měl měkký, kantabilní tón, díky čemuž se hodil jak pro vážné, tak pro komické role.
• I když nebyl tak známý jako někteří jeho evropští současníci, jeho nahrávky dokazují, že šlo o fenomenálního pěvce.

Hlavní role:

• Filip II. (Don Carlo, Verdi) – jeho hluboký, emotivní hlas se výborně hodil pro tuto tragickou roli.
• Mefistofeles (Faust, Gounod) – v této roli ukázal svůj temný, rafinovaný hlas plný zlomyslnosti.
• Don Basilio (Lazebník sevillský, Rossini) – ideální role pro jeho kantabilní, ale majestátní hlas.
• Leporello (Don Giovanni, Mozart) – jeho smysl pro komiku a přesnou dikci v této roli vynikal.
• Colline (La Bohème, Puccini) – jeho „Vecchia zimarra“ byla vždy plná dojemné prostoty a hloubky.
• Ramfis (Aida, Verdi) – skvělá autoritativní role, kde jeho hlas zazářil v plné síle.
• Pistola (Falstaff, Verdi) – měl výborný cit pro Verdiho komediální styl.
• Il Commendatore (Don Giovanni, Mozart) – jeho monumentální hlas byl jako stvořený pro tuto roli.

Klasický týpek, co klame vzhledem. Design jako hospodský Palivec, ale když začne zpívat, letím do kolen:

Ukázka

10) Giorgio Tozzi (8. ledna 1923 – 30. května 2011)

Giorgio Tozzi je tak trochu skrytý poklad operního světa. Nebyl to typ pěvce, který by okázale dominoval titulním stránkám operních časopisů nebo si budoval kult osobnosti. A přesto byl jedním z nejkrásněji znějících basů své doby – hlas plný kulatého sametu, hluboký, ale zároveň nesmírně elegantní a měkký.

Byl pilířem Metropolitní opery po více než 20 let, kde zpíval přes 500 představení. Jeho repertoár byl široký – od Mozarta přes Verdiho až po Pucciniho. Možná mu chyběla démonická přitažlivost Cesare Siepiho nebo živočišná síla Nicolaiho Ghiaurova, ale měl něco jiného – upřímnou muzikálnost, neokázalou noblesu a nepřehlédnutelnou technickou dokonalost.

Jeho jméno možná není tak známé mimo svět operních fajnšmekrů, ale ten, kdo slyšel jeho hlas, na něj nezapomene.

Vyprávěl mi známý bývalý sborista MET v penzi, jak od Tozziho kupoval byt. Psal mi, že Tozzi byl milý žoviální chlapík. Když se zjistilo, že kolega je také z branže, nevěděl, co by mu slevil. Když byl obchod uzavřen, tak to šli do putyky zapít a prý se ztřískali úplně pod obraz. Vím, že je to banální historka, ale já mám takové rád.

Hlavní role:

• Filip II. (Don Carlo, Verdi) – smutný, introvertní král v jeho podání měl až bolestně lidský rozměr.
• Boris Godunov (Boris Godunov, Musorgskij) – jeho interpretace byla hluboká, tragická, a přitom vnitřně křehká.
• Ramfis (Aida, Verdi) – jeho hlas dodával postavě kněze mystickou vážnost.
• Colline (La Bohème, Puccini) – jeho „Vecchia zimarra“ byla jedna z nejdojemnějších vůbec.
• Don Basilio (Lazebník sevillský, Rossini) – lehkost, komediálnost a technická bravura.
• Gurnemanz (Parsifal, Wagner) – dokonalý vznosný tón, který se hodil pro wagnerovské mystické role.
• Hans Sachs (Mistři pěvci norimberští, Wagner) – pro Američana neobvyklá role, ale podal ji s velkým citem.
• Pistola (Falstaff, Verdi) – vedlejší, ale výrazná role, kterou zpíval s chutí.

Ukázka – zkusíme něco netypického

A zde pro dnešek končíme. Méně znamená více.