Marsa Alam, Egypt - Dovolená snů

Pojedeme na dovolenou! Jenomže se to zamotá, najednou je listopad a vy zjistíte, že jste nikde nebyli. Vaše zmučené tělo přitom touží po moři a slunci. Kam tedy pojedeme?

Maledivy? Nádherný nápad, který se však neslučuje s obsahem vaší peněženky.

Pojedeme na Zanzibar. Na Zanzibar? S Parkinsonem? 12 hodin v letadle? Zanzibar přece patří Tanzanii. Cokoli se stane, bude to strašnýproblém.

Pojedeme do Egypta! Do Egypta? Ale tam mají všichni těžké průjmy, je to velmi neslavně proslulá destinace. Pozor, ale i v typických lokalitách, kam Češi většinou létají, je v listopadu a začátkem prosince zima.

Pojedeme do Marsa Alam k Rudému moři! Cože? „Salám“, to je kde? Pohled na mapu dává odpověď. Tak jo! Letíme!

Pro nás, kteří mají obavy i z cesty vlakem do Pardubic, je cesta sardinkoidním letadlem poněkud otravná. Přiznávám se k tomu, že hrošík je můj starší bratr a nosorožec mladší sestra. Ale těch 270 minut, čas, který se dá vydržet, uplynulo jako nic.

Kdo někdy byl v arabském světě, ví, jací jsou naši arabští bratři drsní obchodníci. Vystoupíte z letadla, potřebujete se vyčůrat, pisoárista, se dožaduje bakšiše.

Arabský národní sport, lov bakšiše, je velmi obtěžující. Oni se tváří jako vaši největší kámoši. Oškubou vás však jako krysu. Tady bych ale upozornil na jeden problém, takovou ubohou bídu a chudobu, jako v Marsa Alam, jsem nikdy neviděl. Houfy dětí, oblečené do kusu hadru, který je všechno, co mají. Proto nechávám arabské obchodníky někdy zvítězit. I když se přiznávám, že je to v podstatě výmluva, zase tak mě utracené peníze nemrzí. I když přiznejme si, odlitek Nefertiti a skaraba z trapné pryskyřice za USD 60, to je opravdu drsné. Kdybych se přiznal ke svým největším obchodním prohrám, na kterých moji arabští bratři nachytali, udusili byste se smíchem.

Koupili jsme na letišti víza za USD 27 a autobus nás rozvezl po hotelech. Náš se jmenoval „Dream Lagoon“. Měl jsem, pravda, obavy, recenze na TripAdvisoru byly malinko vlažné. Já ale nevím, o co komu jde. Vybavení hotelu je sice starší, ošoupané, ale čisté. Hotel je velmi příjemný. Bungalovy udržované. Je zde patrná určitá patina. To ale nepovažuji za problém.

Jídlo se servíruje ve dvou restauracích. Pravda, Čechům chybí jejich oblíbení vepříci a po 12 dnech se kuchyně může zdát malinko monotónní. Výhoda je, že jídlo nemusíte sami připravovat. Tento argument je natolik důležitý, že jsem si vlastně žádné monotónnosti ani nevšiml.

V hotelu a v okolních obchodech mě zaujala jedna věc, všechny služby, všichni kuchaři, pokojští a celý personál jsou muži. Ženu nepotkáš. Vím, proč to tak je, přesto mi to přišlo zvláštní.

Moře jako šmolka. Kdo neviděl barvu moře na egyptském korálovém šelfu, neví, jak vypadá modrá barva. Vstup do moře byl, pravda, malinko skalnatý. Ale to vyřeší boty do vody. Větším problémem se mi zdálo, že ještě 200 metrů od břehu je vody tak asi do pasu. V těch místech jsou bóje, za které se nesmí, mořské dno tam prudce padá do hlubin. Hotelové bazény sice už něco pamatují, ale jsou čisté. Myslím si, že je lepší plavat spíše v bazénech, já to tedy preferoval. V moři je život, minimálně brýle do vody tedy určitě potřebujete.

V bazénovém baru dostanete džus, limonádu nebo alkohol a také naprosto nepoživatelný hamburger s hranolky.

Hotel byl, vzdor roční době, velmi plný. Hotelové bungalovy jsou však řešeny tak, že to nevadí. Zde bych podotkl, že odpuzovač na komáry, plácačka na mouchy a Biolit se určitě hodí.

V první třetině dovolené jsme si zaplatili výlet do Luxoru, Carnacku, do Údolí králů a do chrámu královny Hastepšut. Cesta autobusem byla pravda poměrně dlouhá. Arabští obchodníci jsou drsní, obrali nás až do masa.

Ale stát v Údolí králů, cítit tu historii… a poplavat si v Ramessech je životní zážitek. 23 egyptských faraonů se jmenovalo Ramesse. Nevím, zda se v nich někdo vyzná, já tedy určitě ne.

Sochy Ramesse II. mi zbořily dávnou představu. Já jsem totiž roky přesvědčen, že Ramesse Veliký vypadal jako Yul Brynner a to jsem se mýlil. Yul měl totiž mnohem lepší pleš.

Co vám budu povídat, když stojíte v Karnaku ve velké sloupové síni, historie krouží kolem vás a vy nemůžete popadnout dech, to je pocit, na který se nezapomíná.

Vzdor ukrutné rýmě, kterou jsem ulovil od hotelové klimy, to nebyla dovolená, byl to splněný dětský sen.