Marian Anderson, kontraalt

Její hlas byl jedinečný a nezapomenutelný. Marian nebyla typickou operní pěvkyní, ale její hlas disponoval neuvěřitelným rozsahem. Dirigent Arturo Toscanini o ní prohlásil, že takový hlas se objeví jednou za sto let.

Marian Anderson (27. 2. 1897 – 8. 4. 1993), kontraalt

Existují umělci, které proslavilo jejich umění, a pak jsou ti, kteří se stali symboly něčeho většího než jen své kariéry. Marian Anderson byla afroamerická zpěvačka, která se díky své výjimečnosti stala ikonou boje za občanská práva.

Její hlas byl jedinečný a nezapomenutelný. Marian nebyla typickou operní pěvkyní, ale její hlas disponoval neuvěřitelným rozsahem – od vysokého mezzosopránu až po hluboké kontraaltové tóny. Ty nejnižší hluboké tóny byly u ženy neobvyklé a překvapivé. Tento dar dostala od přírody. Dirigent Arturo Toscanini o ní prohlásil, že takový hlas se objeví jednou za sto let.

Je pravda, že její hlas může na první poslech působit nezvykle a vyžaduje určitý čas k plnému ocenění. Pokud mu však dáte šanci, zjistíte, že byl zcela výjimečný a vymykal se běžným kritériím.

Narodila se v rodině prodejce uhlí v Reading Terminalu v centru Filadelfie. Hudbě se začala věnovat velmi brzy díky působení své rodiny v místní křesťanské kongregaci.

Marianin otec tragicky zemřel v důsledku nehody a následného srdečního selhání před Vánocemi v roce 1909. Tato událost uvrhla rodinu do ještě větší chudoby.

Anderson navštěvovala Stanton High School, kterou absolvovala v roce 1912. V té době se začal projevovat její hudební talent. Začala veřejně vystupovat a zpívala, kde mohla, převážně afroamerické spirituály.

Zpočátku nebylo jasné, u koho přesně studovala zpěv; lekce byly spíše nahodilé. Díky podpoře církevní kongregace však nakonec získala stipendium, které jí umožnilo studovat zpěv u Mary Saunders Patterson.

Jejími prvními nahrávkami byly spirituály „Deep River“ a „My Way’s Cloudy“.

Hvězda její slávy začala stoupat, ale stále narážela na silné rasové předsudky. Ve třicátých letech proto odjela do Evropy, kde sklidila řadu pozoruhodných úspěchů. I zde se setkávala s předsudky, ale nebylo to tak výrazné jako v USA.

V Evropě navázala přátelství s Albertem Einsteinem. Během turné v Salzburgu v roce 1935 zcela okouzlila dirigenta Artura Toscaniniho, který prohlásil, že takový hlas se objeví jednou za sto let.

O to smutnější byly její návraty domů, kde byla kvůli barvě pleti automaticky diskriminována.

V roce 1939 měla Marian vystoupit v Constitution Hall ve Washingtonu, D.C., který vlastnila organizace Daughters of the American Revolution (DAR). Tato organizace však odmítla její vystoupení z rasových důvodů, což vzbudilo hluboké pobouření. První dáma Eleanor Rooseveltová na protest vystoupila z DAR a pomohla zorganizovat náhradní koncert.

Koncert se uskutečnil 9. dubna 1939 na otevřeném prostranství u Lincolnova památníku před 75 000 posluchači. Přenášel ho rozhlas a vstoupil do dějin jako významný moment v boji za občanská práva. Americká veřejnost tak získala o Marian Anderson širší povědomí.

Tato událost měla zajímavou dohru. V roce 1982 pozvala organizace DAR slavnou afroamerickou sopranistku Leontyne Price, aby u nich vystoupila. Leontyne Price věnovala své vystoupení Marian Anderson, což bylo vnímáno jako uznání a zároveň připomínka minulých křivd. Tento akt byl symbolickým krokem k překonání předchozích diskriminačních praktik. Jen si nejsem úplně jistý, jak moc to ze strany DAR bylo upřímné. Psal jsem si na FB s členkami tohoto hnutí, které se dusily vzteky. Snad to ale byla pouze minorita. Neodvažuji se to posoudit, americkou společnost nechápu. Scénu, když to Leontyne řekla, jsem viděl. A vzhledem k tomu, že Lee považuji za svůj idol, nejde přehlédnout její nervozitu. Nakonec si udělejte svůj úsudek.

https://youtu.be/LK213kw5Gqk

Během druhé světové války vystupovala Marian pro americké vojáky na základnách a v nemocnicích.

Marianin talent byl nezpochybnitelný a 7. ledna 1955 vystoupila v Metropolitní opeře jako Ulrica ve Verdiho Maškarním plese, čímž se stala první afroamerickou pěvkyní v hlavní roli v této prestižní instituci.

Toto památné vystoupení znamenalo průlom a otevřelo cestu dalším umělcům různých etnických původů k úspěchu v klasické hudbě.

Na počátku šedesátých let její kariéra začala pomalu klesat, ačkoli vystupovala až do roku 1965, kdy uskutečnila své rozlučkové turné.

Marian byla vdaná za Orphea H. Fishera od roku 1943 až do jeho smrti v roce 1986.

Marian Anderson zemřela 8. dubna 1993 v Portlandu ve státě Oregon ve věku 96 let.

Ukázky:

Začneme zvolna a neškodně

https://youtu.be/_E7zjNiz2ZI

Tohle byl její trademark

https://youtu.be/2bytFrsL4_4

a tohle je dost drsné. Posouzení nechám na vás

https://youtu.be/v3pvIBhbkfg