Maria Caniglia, soprán

Pod příkrovem dějin umění se ukrývá mnoho umělců a umělkyň, kterým v dobách jejich slávy ležel svět u nohou. Dnes je to všechno zapomenuto a zná je jen pár výstředních bláznů jako jsem já.

Maria Caniglia  5. května 1905 – 16. dubna 1979

Maria Caniglia byla jednou z nejvýznamnějších sopranistek v období mezi válkami. Měli bychom to však vzít od začátku. Narodila se v roce 1905 v Neapoli, kde také získala základy hudebního a vokálního vzdělání.

Debutovala jako Straussova Elektra v turinském divadle Teatro Regio v roce 1930. V témže roce vystoupila v Janově a také v milánské La Scale, kde pak vystupovala skoro 20 let. Pomohla oživit některé zapadlé tituly jako třeba Verdiho první operu Oberto. Vystupovala s velkým úspěchem po celém světě. Na začátku a ve střední fázi kariéry byla naprosto nepřekonatelná. Její stříbřitý hlas letí člověku v ústrety z těch starých nahrávek jako nádherný motýl.

Na konci let 40. začal její hlas vykazovat stopy únavy. Ona to sama uznala a v roce 1951 se oficiálně stáhla z jevišť. Vystupovala pak jen příležitostně. Byla si dobře vědoma hlasového úpadku. V tomto složitém období nafilmovala Toscu, kde vystoupila po boku Franca Corelliho, tedy vlastně vystoupil jen její hlas, tvář jí propůjčila mladá herečka Franca Duvall. Film byl do kin uveden v roce 1956. Únava hlasu je zde docela slyšitelná. Není však tak zlá, jak byste se mohli myslet. Film je jinak zcela úžasný. Kdysi dávno mi vyprávěla starší sousedka v domě rodičů, že na tom byla asi 11x v kině. Film je ke shlédnutí zde.

Nahrávala s Beniaminem Giglim, se kterým tvořila umělecký tým snů. Účastnila se nahrávání Verdiho Requiem pod vedením Tullia Serafina. Její nahrávky Aidy, Toscy, La Giocondy, La Wally a další pro studio Cetra jsou mezi skalními milovníky opery stále vysoce ceněny, a to vzdor tomu, že ji zdánlivě nikdo nezná. Moc zajímavé jsou její kreace ve Wagnerových operách, kde vetkla wagnerovským charakterům tu pravou italskou vášeň, protože je zpívala italsky. Její kreace Elsy v Lohengrinovi exploduje pravou italskou vášní. Je to všechno jiné než běžné. Posuďte zde.

Po odchodu z divadelních jevišť v roce 1951, vystupovala pak už jen příležitostně. Její poslední vstoupení se odehrálo v roce 1959 v Káhiře v roli Toscy.

Jejím manželem byl italský hudební skladatel Pino Donati.

Zemřela v Římě 16. dubna 1979.