Lamberto Gardelli, Verdiho Macbeth (1971) recenze nahrávky

Elena Souliotis a Dietrich Fischer-Dieskau v hlavních rolích nahrávky této Verdiho opery a Nicolai Ghiaurov, Luciano Pavarotti, etc. v rolích vedlejších. Opera je uváděna ve verzi z roku 1865

Mě vždy mrzí agresivní forma některých amatérských internetových recenzí a dávám si na podobný tón pozor. Přesto tady musím být kritický.

Po mnoha letech váhání jsem se odhodlal tomu dát šanci. Verdiho Macbeth leží a padá s výkonem Lady. Po okouzlení Abigail v podání Eleny Souliotis z nahrávky Nabucca, se stejným dirigentem z roku 1966, jsem očekával něco, co nemá obdobu. Mezi nahrávkami je 5 let časový rozdíl, a to je asi moc. Přívalové drtivé kouzlo Eleny Souliotis tady prostě zmizelo a dostavila se únava. Dostavila se únava Elenina hlasu a posléze i moje. Celé je to nejisté a je zjevné, že některé tóny jsou do nahrávky nastříhané v postprodukci. Já nevím, kolikrát musím ještě tohle slyšet, kolik pěvců ještě půjde touto nešťastnou cestou a vyřve si hlasivky.

Samostatnou kapitolou je Dietrich Fischer-Dieskau. Všichni víme, že Dietrich má poněkud omezené hlasové dispozice. On to vždy nahrazoval inteligencí a hlasovým herectvím, jak prokázal v Kubelíkově nahrávce Rigoletta. Ale tady to prostě nestačí. Bylo tohle opravdu nutné?

Pavarotti jako Macduff nepřekvapí, je to prostě Pavarotti a kouzlo jeho hlasu je známo. Pak je tu Ghiaurov a jeho Banco. Nečekal jsem tak nudný výkon od velkého Bulhara.

Umím si docela dobře představit, že kdybych měl jen tuhle nahrávku a neznal jiné, byl bych spokojen. Ale já jsem namlsaný kocour a nedostal jsem to, co jsme od nahrávky v této třídě a vzhledem k obsazení, čekal. 4/10 a to se zavřenýma očima