Jon Vickers

(Jonathan Stewart Vickers, 29. října 1926 – 10. července 2015), byl kanadský tenorista a velmi výrazná osobnost historie klasické hudby.

• Drtivá většina operních nadšenců, kteří sledují Facebook a YouTube, zná klip, kdy Jon zpívá jako o život, náhle přestane zpívat a zařve do hlediště „Nechte toho kašle!“. Kdyby to zařval na mě, asi by mě na místě trefilo. Prý se mu totiž říkalo medvěd, byl ho prostě kus.

• Navíc, byl heldentenor... Ne, není to porucha přijímání potravy. Je to tenorový obor. Obory se dělí podle toho, v jak velkém sále, s jak velkým orchestrem, pro jak velké množství lidí a kolik času je schopen to „takový zpěv“ provozovat. Moc to neumím, to rozdělení, nebudu se pokoušet to detailně rozepisovat. Začíná lyrickým mozartovským hlasem, který je schopen zpívat lehké role. Dělí se to dále dle stupně „dramatičnosti“ přes různé spinto hlasy (Spinto = Pushed) a na vrcholu výdrže a hlasitosti je heldentenor. Heldentenorů bylo vždy jako šafránu a vyvažují se zlatem. Příklady? Znáte někoho? Lauritz Melchior, Ramon Vinay, Set Svalnholm, Jess Thomas, Siegfried Jerusalem a samozřejmě Jon Vickers.

• Narodil se do katolické rodiny, kde byl šestý z osmi dětí. Zpíval od třech let. Sám říkal, že zpěv ve třech letech na vánočním koncertě je jedna z jeho prvních vzpomínek. Postupem času se z jeho dětského sopránu stal zvučný tenor. Zpíval cokoli, kdekoli a pro kohokoli. Byl zpěvem posedlý.

• V roce 1946 se stal zástupcem obchodního asistenta ve Winnipegu. Jeho posedlost zpěvem záhy začala kolidovat s povinnostmi obchodníka a bylo mu naznačeno, aby se zpěvu vzdal. On místo toho na místo asistenta rezignoval. Získal hudební stipendium a vystudoval zpěv.

• Získal hudební stipendium v roce 1950 a studoval zpěv u George Lamberta. V té době zpíval asi ve třiceti oratorních představeních. V roce 1951 zpíval Handelova Mesiáše v Massey Hall s Torontským Mendelssohnovým sborem. V roce 1952 získal Jon první cenu v rozhlasové soutěži „CBS zpívající hvězdy zítřka“.

• Jon začal systematicky vystupovat v operách v Kanadě. Je to zvláštní, ale zpíval převážně lyrické party. V roce 1956 se Jon účastnil konkurzu do Covent Garden, kde získal tříleté angažmá. V Covent Garden Vickers debutoval jako Riccardo ve Verdiho „Maškarním plese“. V šedesátých letech získal angažmá v MET a začal se přezpívávat do heldentenorových rolí. Jeho reputace rostla a on se stal legendou.

• Ale ani on nezvládl včasný odchod ze scény a některé jeho pozdější výkony jsou jen mlhavým odleskem velkého umělce, kterým býval.

• Jon byl ženatý a měl 4 děti, pro rodinu by udělal vše.

• Vím, že zpíval jenom to, co přinášelo „poselství“.

• Roky jsem ho neměl rád. Jeho hlas mi přišel nepříjemný a velmi drsný.

• Přiměřeně akceptovatelný mi přišel v Karajanově filmu „Verdi´s Otello“ a snesl jsem ho v Soltiho Aidě s Leontyne Price, ale nadšený jsem z něj nebyl.

• Jenomže nedávno mi známý doporučil Serafinova Otella, chytl jsem z toho šok, a tak jsem sehnal film z roku 1978, video a schytal druhý šok. Je to něco úplně jiného, než statický Karajanův film. Schytal jsem plnou dávku Vickerse, bylo to jako dostat desetikilovou paličkou po hlavě. Vrátil jsem se ke starším nahrávkám a zjistil, že to byl předsudek a že ten chlap byl prostě vynikající. Vrhal do všeho vždy celého Jona. Vím však, proč jsem ho neměl rád, a to stále platí.

• Jon zemřel v roce 2015 na Alzheimerovu chorobu. Takový odporný konec.

• Vickerse můžete nesnášet a mnoho lidí tak opravdu činí. Vickerse můžete také milovat, takových lidí je mnoho.

• Respektovat byste ho měli v každém případě

• Jeho hlas byl opravdu velmi velmi zvláštní.

• Jeho osobnost byla evidentně konfliktní. Byl velmi věřící, velmi šovinistický, homofobní rasistický člověk. Jeho spor s dirigentem Georgem Soltim například vedl k definitivnímu rozkolu mezi oběma umělci a já jsem přesvědčen, že Vickers nebyl úplně v právu, když odřekl roli v Tannhäuserovi, že nepřináší dostatečné poselství, úplně na poslední chvíli.

• Ale kdo jsme, abychom ho soudili. Jeho výjimečné umění bude žít navždy.

• Nharávky necháme na jindy, to chce zvláštní post. Podíváme se na něj.

Jeho legendární Florestan

https://youtu.be/jXyZJO-0hmM?list=RDEMHM3jiA5X3zuv_Z19yP54pQ

Jeho Otello vezme dech, i když tady je slyšet indispozice

https://youtu.be/NpmrFaW0VE4

Don José z Carmen, na heldentenor je to dost neuvěřitelné

https://youtu.be/itB1UlPFln4

A nakonec necháme něco zvláštního: Vašek z Prodanky, je to tedy anglicky. Psal jsem si s lidmi, kteří to představení viděli. Prý to bylo fantastické a já bych tomu věřil.