James Levine, geniální dirigent se špatnou pověstí

James Levine, geniální dirigent se špatnou pověstí (23. června 1943 – 9. března 2021) Génius nebo sexuální zrůda? Asi obojí, ono se to nevylučuje.

James Levine, geniální dirigent se špatnou pověstí
(23. června 1943 – 9. března 2021)

Legendární dirigent a hudební ředitel Metropolitní opery v New Yorku v letech 1976–2016, který pozvedl úroveň orchestru MET do nadoblačných výšin. A také byl obviněn z obtěžování a označen za nechutné sexuální monstrum, jehož kariéru ukončil homosexuální skandál.

James se narodil v Cincinnati v Ohiu do židovské hudební rodiny jako nejstarší ze tří dětí. Od útlého věku hrál na piano a už v 10 letech zvítězil v soutěži mladých hudebníků s Mendelssohnovým 2. klavírním koncertem. Studoval u Waltera Levina (shoda jmen, nebyli příbuzní), dále u Rudolfa Serkina a Rosiny Lhévinne. Další hudební vzdělání získal na Juilliard School of Music pod vedením Jeana Morela.

Po absolvování v roce 1964 přešel na praxi k Clevelandskému orchestru, kde byl jeho mentorem George Szell (Ano, je to skutečně ten Szell). Ten mladého Levina vybrousil k dokonalosti – naučil ho nejen absolutní přísnosti, ale i tomu, jak vést orchestr s naprostou kontrolou. Tady Levine pochopil, že dokonalost není kompromis, ale nutnost.

Průlom přišel v roce 1971, kdy v MET debutoval v Tosce jako náhradník za Istvána Kertésze. Hned bylo jasné, že tohle není žádný druholigový dirigent. V roce 1975 se stal hudebním ředitelem MET a na dalších třicet let byl de facto synonymem Metropolitní opery.

Pod jeho vedením se orchestr MET vypracoval na jedno z nejlepších hudebních těles na světě. Levine dokázal přetavit operní orchestr v plnohodnotný symfonický ansámbl, schopný hrát nejen operní repertoár, ale i Mahlera, Brahmse, Stravinského. Jeho nahrávky jsou dodnes standardem pro celou generaci posluchačů.

V roce 1996 převzal od Zubina Mehty dirigování projektu Tři tenoři, konkrétně koncert v Dodger Stadium v Los Angeles. Tento obří projekt spojoval Luciana Pavarottiho, Plácida Dominga a José Carrerase a Levine tak přispěl k pokračování tohoto projektu. Mehta prohlásil, že je to šílená estráda a že s tím nadále nechce nic mít. Nutno říci, že za Mehtovým rozhodnutím spíše stojí spory s organizačním výborem projektu než touha po čistém umění.

Ještě bych poznamenal, že Levine od roku 1994 trpěl Parkinsonovou chorobou. Dlouhá léta se o tom spekulovalo, on a vedení MET to vždy popírali. Musím říct, že popírání bylo asi zbytečné, bylo to zřejmé a kdo věděl, na co se soustředit, věděl to. Pak se to náhle potvrdilo, zřejmě díky tomu, že…

Už od 90. let se za zavřenými dveřmi šeptalo, že Levine má temnou stránku. Mladí muži, které „podporoval“, byli mnohdy v podivném postavení mezi studenty a oběťmi. V roce 2017 přišla událost, která se nedala přehlédnout – čtyři muži obvinili Levina ze sexuálního zneužívání v průběhu několika desetiletí. MET okamžitě suspendovala jeho smlouvu a začala vnitřní vyšetřování.

V tom okamžiku bylo po všem. Skandál se roztočil, Levine se ocitl v totální izolaci. Nikdo ho nechránil, protože se všichni báli, že to odhalí jejich vlastní mlčení a přehlížení Levinova skandálního chování. Nakonec z MET definitivně odešel, jeho zdraví se zhoršovalo a v roce 2021 zemřel v naprostém odloučení.

Provalení skandálu a následný tlak vedly k rapidnímu zhoršení Parkinsonovy nemoci. A jeho smrt, i když z přirozených příčin, s tím určitě souvisela.

Takže co s ním?
Byl to geniální dirigent? Ano. Byl to zrůdné monstrum? Zřejmě ano, ale my u toho nebyli. Veze se to na stejné vlně jako obvinění mnoha jiných umělců, kde si někdo po letech vzpomněl na nějaké obtěžování. Myslím si, že presumpce neviny stále platí. Žádný oficiiální rozsudek nepadl. Je zde taková věc, že si o tom roky cvrlikali vrabci na střeše. Já se neodvažuji to rozsoudit i když bych rád věřil, že je to jen pomluva. Vyrojila se další svědectví a zřejmě to udělal.

My musíme oddělit umění od člověka. Není to naše věc. Jeho Tristana a Isoldu, jeho Parsifala, jeho Verdiho Requiem, a jeho práci v MET přeci nepohřbíme jen tak.

Levine dirigoval MET 2577krát. To je rekord, který už nikdo nepřekoná.
Byl u poslední Aidy Leontyne Price.
Byl u desítek ikonických premiér.
A taky byl sexuální predátor? Docela možná!

Takže kdo jsme, abychom ho soudili? Kdo jsme abychom se v tom hrabali? A kdo jsme, abychom zapomněli na jeho nevhodné chvování? Není to naše věc.

Nám navíc zbyly ty úžasné nahrávky, které jsou legendárními klenoty klasické hudby, a to je myslím jediná věc, která je pro nás důležitá.

Vedení orchestru je vždy jisté. Orchestr pod jeho vedením produkuje naprosto báječné zvuky. Měl výjimečný cit pro operní drama.

https://youtu.be/1jzVtm4nRwQ