Ivan Semenovyč Kozlovskyj, ukrajinský lyrický tenorista světové úrovně

Jméno se zdá poněkud zapadlé a to je chyba. Ať už se na něj díváme v jakémkoli kontextu, jedno je jisté: Kozlovskyj patřil mezi tenoristy v nejvyšší lize. Škoda, že sevření sovětského systému mu nedovolilo více zazářit.

Ivan Semenovyč Kozlovskyj, ukrajinský lyrický tenorista světové úrovně

24. března 1900 – 21. prosince 1993

Kozlovskyj byl něco zvláštního. Jeho sláva v rámci možností prorazila okovy totalitního sovětského zřízení a byl znám i na západě. Byly zde ale restrikce. Vzdor slávě a úspěchu byla jeho vystoupení mimo hranice Sovětského svazu spíše řídká.

Sevření okovů sovětské totality bylo do určité míry neprorazitelné a jeho hvězda nevystoupala tak jak by mohla.

Jsou zde určité aspekty jeho osobnosti, které by mohly vyvolat trochu rozpaky.

Kozlovskyj sice patřil k prominentům sovětského režimu. Byl oblíbeným pěvcem Stalina. Od roku 1940 byl Lidovým umělcem SSSR a od roku 1980 Hrdina socialistické práce.

Nutno ale říct, že nikdy nebyl komunista a byly zde prvky určitého vzdoru. Jako jediný sovětský umělec si dovolil napsat do dotazníku, že je věřící. Jeho vtipy a smysl pro humor jsou slavné jako jeho zpěv. Miloval humor a rád komunisty tak trochu provokoval.

Kozlovskyj pocházel z Ukrajiny – ke svému ukrajinskému původu se hrdě hlásil a na koncertech rád zpíval ukrajinské písně.

Jako jediný pěvec na světě založil za svých honorářů hudební školu v ukrajinské Marjanivce a plně ji obsadil, tedy sehnal do ní žáky

Zpíval například na postupimské konferenci nebo také zpíval na americkém velvyslanectví den po té, co byl zavražděn JFK.

Jeho jméno něco znamenalo a on neváhal použít svého vlivu a pomoci lidem, které režim poškodil.

Nyní bychom ale přeci jenom měli uvést některé základní

Životopisné údaje:

Ivan Semenovyč Kozlovskyj se narodil 23. března 1900 v ukrajinské Marjanivce, tehdy součásti Kyjevské gubernie. Už od sedmi let zpíval v chrámovém sboru kláštera svatého Michala, což zásadně ovlivnilo jeho pěvecký styl. Hudební vzdělání získal u renomované sopranistky Oleny Muravjové v Kyjevě, kde spojil duchovní zpěv s italskou pěveckou školou. Svůj operní debut absolvoval v roce 1920 jako Faust v Poltavském divadle. Brzy se stal sólistou Velkého divadla v Moskvě, kde působil po většinu své kariéry. Jeho hlas byl lyrický, technicky brilantní, s výjimečnou schopností výrazu a výšek, které zůstávají dodnes obdivované. Mezi jeho nejslavnější role patřil Lensky (Evžen Oněgin), Faust (Faust), Rudolfo (La Bohème) či Alfred (La Traviata).

Za zmínku určitě stojí Kozlovského přátelská rivalita s jiným velkým sovětským tenorem, Sergejem Lemeševem.

Kozlovskyj naposledy vystoupil v roce 1990.

Zemřel o tři roky později.

A na závěr něco humoru:

V roce 1936 vyhrál koňský dostih „Velká cena Moskvy“. Byl považován za naprostého outsidera. A jeho přítel, který na něj jediný vsadil, vyhrál nemalou částku.

Měl výrazné taneční nadání – v baletní scéně Valpurgina noc z Gounodova Fausta se baletky přetahovaly, která s ním bude tančit.

Jeho hlas je zčásti typickým produktem ruské pěvecké školy, avšak zahrnuje i prvky italské.

Zkusíme několik ukázek

Bohužel v té době se všechno zpívalo rusky a překládalo

Zkusíme k tomu přistoupit čistě operně.

Ty výšky jsou zcela skvostné https://youtu.be/QDhxYaRL8XI?list=RDQDhxYaRL8XI

V 79 letech zpívat takto? Úžasné https://youtu.be/IM6FhcgEf_0?list=RDIM6FhcgEf_0

La Boheme, Che Gelida Manina