Hermann Prey, nejsympatičtější z barytonů

Hermann Prey (11. července 1929–22. července 1998), jeden z nejlepších německých barytonistů. Neřekl bych, že je možné, aby jeho jméno zapadlo. Přesto k tomu dochází a já vám ho nyní připomenu.

Hermann Prey, nejsympatičtější z barytonů

(11. července 1929–22. července 1998)

Když se řekne německá barytonová legenda, většina lidí si pravděpodobně vybaví Dietricha Fischera-Dieskau a jeho aristokratické vystupování na koncertních pódiích, kde zpíval písňové cykly a tvářil se velmi nepřístupně. Na druhou stranu, mimo jeviště a v rozhovorech Dietrich občas působí tak dobromyslně, že bych mu bez váhání svěřil celou výplatu.

S Hermannem bych naopak bez váhání vyrazil do nejbližší hospody, abychom se pořádně napili, zazpívali si a dobře se pobavili, třeba i ve společnosti veselých děvčat. Hermann byl prostě sympaťák.

Rivalita mezi těmito dvěma pěvci byla vždy pověstná. Nevím, jak moc to bylo reálné a co je mediální bublina. Rivalita byla navíc zbytečná. Každý byl úplně jiný, s odlišným přístupem k hudbě, a vzájemně si nekonkurovali.

I když je nějaké srovnávání nesmysl, dovolím si osobní komentář, že mi Hermannův hlas připadá příjemnější než DFD.

Nyní se však zaměříme přímo na Hermanna:

Narodil se a vyrůstal v Berlíně. Zpěv studoval na Hochschule für Musik ve svém rodném městě. Jeho talent byl brzy rozpoznán – v roce 1952 získal cenu frankfurtské soutěže Hessischer Rundfunk. Ve stejném roce debutoval v Americe v newyorské Carnegie Hall.

Svou kariéru začínal zejména jako interpret písní (Lieder), kde vynikl díky citlivé interpretaci a mimořádně krásnému tónu. Do operního světa vstoupil oficiálně debutem v roce 1960 ve Státní opeře ve Wiesbadenu.

V průběhu 60. a 70. let se stal jedním z oblíbených barytonů Metropolitní opery v New Yorku. Miloval komické role, ve kterých mohl dokonale uplatnit svůj přirozený herecký talent a komediální nadání, což bylo patrné zejména v Mozartových operách. Jednou z jeho výstavních rolí byl Papageno v Mozartově Kouzelné flétně.

Hermann Prey si užíval nejen operu, ale měl velmi rád také operetu, která dokonale vyhovovala jeho hlasovému i hereckému stylu. Často se díky svému komediálnímu talentu objevoval také v televizi.

Vedle interpretace písní a operních rolí se věnoval rovněž režii některých představení a aktivně se podílel na organizaci významných kulturních akcí.

Zemřel předčasně ve věku 69 let na selhání srdce.

Přesto po něm zůstala bohatá diskografie a filmografie, ze které rozhodně stojí za vidění slavná filmová verze Mozartovy Lazebníka Sevillského a Figarovy svatby v režii Jeana-Pierra Ponella.

Lazebník selvillský, odkaz na IMDB

Figarova svatba, odkaz na IMDB

Je zde zajímavost, že oba údajní rivalové DFD a Hermann zpívají ve Figarově svatbě spolu.