Vážení ještě jednou bych ráda upozornila na skutečnost,

že - pouhá - příslušnost k politické partaji, která je ve své době legálně uznána co politická strana, nemůže být zpětně hodnocena jako zločin. Jurisdikce demokratických států. A se nám to líbí nebo ne.

Jinak bychom museli stejným způsobem - jako zdejší pan Slavomír Beneš dodnes odsuzovat všechny pionýry, svazáky a příslušníky KSČ. A těch je v každé rodině.

To máte pravdu, ale myslím, že většina posluchačů/čtenářů/diváků, kteří mají problém s přijetím díla kvůli životním peripetiím tvůrce, tak nehodnotí trestně právní odpovědnost, nýbrž určité morální jednání, které se neslučuje s jejich vnímáním světa - a tento rozpor se promítá i do recepce umělcových prací.

"...abychom nechali vše negativní, co je s ním spojeno, být. Nemyslím si, že je to naše věc..."

Podle mě to neplatí úplně. Naše věc není (od)soudit umělce, ale přijetí díla je čistě subjektivní záležitost, kde se zkrátka promítají zkušenosti toho kterého člověka, které lze jen těžko vytěsnit. Vzpomínám si na rozhovor s historikem Jiřím Rakem, kde se vyznával ze své lásky k Wagnerovi, ale jako doklad dobového posunu při recepci skladatelovy práce uváděl svou maminku, která ačkoli připouštěla, že jde o krásnou hudbu, Wagnera poslouchat nemohla. A nejedná se jen o hudbu - před pár lety vyšla objemná kniha o Milanu Kunderovi, která stavěla na hlavu to, o co Kundera usiloval - tedy od oddělení života umělce od jeho díla. A takový Pavel Kohout na tom není líp...

Jestliže nebojoval nad kanálem La Manche, tak jsem se zmýlil a omlouvám se za to.

Avšak jakožto člen NSDAP to byla lidská zrůda a doufám, že se smaží v pekle.

Vážený pane Beneši,

Vaše vyjádření považuji za čistou demagogii v míře, kterou jsem v kulturní diskusi už dlouho nezažil. Kdo vlastně jste a jakou máte morální autoritu, abyste osmdesát let po válce a po pravomocném rozhodnutí denacifikačního tribunálu vynášel nad kýmkoli takto absolutní a nenávistné soudy?

Jsem si plně vědom historických stínů spojených s Herbertem von Karajanem a studoval jsem je mnohem hlouběji než Vy – skrze přímá svědectví i archivní materiály. Přesto, nebo možná právě proto, odmítám kádrovat umění skrze ideologické brýle.

Osobní hříchy muže jménem Karajan patří historii a jemu samotnému. Ať už si o jeho životě či výnosu tribunálu myslíte cokoli, je to v kontextu této diskuse zcela irelevantní.

To podstatné, co zde zůstává, je jeho umělecký odkaz.

Nahrávky, které zanechal, budou žít svým vlastním životem a promlouvat k dalším generacím, zatímco ideologické soudy upadnou v zapomnění. Pro mě je jeho umění diamantem, který září i přes stíny lidské složitosti. A na tom Vaše přání o „pekle“ nic nezmění.

Dovolte mi jeden příklad: Karajanova Tosca z roku 1962. Když jsem si ji v roce 1988 jako osmnáctiletý přinesl domů z HiFi klubu SVAZARMu, byly ty desky z půjčovny v hrozném stavu. Ale když opera skončila a Floria Tosca se se zoufalým výkřikem „Ah, Scarpia, avanti a Dio!“ vrhla vstříc smrti, nedokázal jsem se několik minut pohnout. Nechápal jsem, jak může mít pouhý audio záznam takovou drásavou sílu.

Slyšel jste tu nahrávku někdy? Vsadím se, že nikoli. Pokud se Herbert von Karajan skutečně smaží v pekle – a třeba si to i zaslouží – já mu do toho kotle posílám tisíce děkovných dopisů za všechno, co mi skrze hudbu dal. Ta nahrávka je to jediné, co je důležité. Nějaký kotel nebo peklo je v tomto kontextu poměrně nezajímavé, nezajímavé úplně stejně jako vaše soudy. "Ah, Scarpia, avanti a Dio!"

Byl to kumštýř a to nejsou jednoduché osobnost.

Vašek

osobnosti

Pane autore vynikajici rozbor, chapeau karma

Omluva ten rudy smajlik je preklep

To negativní, co je s ním spojeno, pominout nelze.

Nikdo nevrátí život pilotům, britském, francouzským, polským, československým a dalším pilotům, kteří zemřeli při obraně Velké Británie nad kanálem La Manche vinou takových nácků, jako byl on.

Aha. Takze Vam osobne nelze prominout jen na priklad onech 2000 mrtvych nemeckych civilistu kteri zemreli v prubehu "brnenskeho ochodu smrti" v kvetnu 1945 - a dalsich. Byl jste prece vzornym pionyrem nebo ne ?