Giulietta Simionato, legendární italská mezzosopranistka

Pokud nepatříte mezi operní nadšence, možná jste o ní neslyšeli. Mezi operními znalci je však jméno Simionato synonymem pro vynikající techniku, hudební cit a výjimečnou hlasovou flexibilitu. A já vás teď seznámím.

Giulietta Simionato, legendární italská mezzosopranistka
12. 5. 1910 – 5. 5. 2010

Publikum ji milovalo, dirigenti ji vyhledávali a její nahrávky dodnes slouží jako zlatý standard pro interpretaci klasických operních árií. Chcete-li vědět, jak má vypadat referenční provedení kterékoliv árie z jejího repertoáru, začněte u Simionato.

Narodila se v italské městě Forlì. Po smrti své matky studovala zpěv v Padově. Svůj pěvecký debut si odbyla již v roce 1927, snad v nějakém lehkém hudebním představení či muzikálu. V roce 1933 zvítězila v prestižní pěvecké soutěži ve Florencii, což jí otevřelo dveře ke konkurzům v předních operních domech, včetně slavné La Scaly v Miláně. Ačkoliv při svém prvním pokusu do La Scaly nepronikla, protože ji považovali za příliš mladou, její talent a hlasový potenciál byly nesporné. Trpělivost se však vyplatila a o několik let později do La Scaly úspěšně vstoupila.

Po svém přijetí do La Scaly čelila různým výzvám, a to nejen kvůli svému pěveckému rozvoji, ale i kvůli politické situaci v Itálii. Simionato neměla příliš sympatií k Mussoliniho režimu, což jí na domácí scéně způsobovalo komplikace. Avšak na mezinárodní scéně dosáhla obrovského úspěchu a stala se jednou z nejvyhledávanějších mezzosopranistek své doby. Zpívala na všech významných světových scénách, včetně newyorské Metropolitní opery, kde se proslavila v rolích jako Amneris (Aida) či Carmen.

Simionato spolupracovala s hvězdami jako Maria Callas a Mario del Monaco a její pěvecké mistrovství se stalo zárukou úspěchu každého představení. Přestože i ona měla během své kariéry slabší momenty, její výkony zůstaly na vysoké úrovni a její jméno je dodnes spojeno s uměleckou dokonalostí.

V roce 1966 se provdala za dirigenta Cesare Frugoniho a po sňatku se rozhodla opustit operní scénu, i když v různých operních domech zastávala vedoucí pozice až do pozdního věku.

Děti Giulietta Simionato nikdy neměla, což jí umožnilo věnovat se plně své kariéře i svým studentům. Po svém odchodu z operní scény však nadále zůstávala v kontaktu s operním světem a podporovala mladé pěvce, kteří se na ni obraceli pro radu a vedení. I přes její odchod z veřejného života zůstala ikonickou postavou a vzorem pro nové generace pěvců.

Její přátelství s Mariou Callas bylo předmětem mnoha spekulací a drbů, ale obě pěvkyně se vzájemně velmi respektovaly. Simionato vždy tvrdila, že konkurence mezi nimi nebyla nikdy osobní, nýbrž umělecká. Dále bylo známo, že měla velmi blízký vztah s Renatou Tebaldi, se kterou si rozuměla jak na profesionální, tak na osobní úrovni.

Simionato zemřela těsně před svými 100. narozeninami, ale její odkaz žije dál nejen prostřednictvím nahrávek, ale i díky tomu, že svým uměním inspirovala tolik dalších umělců.

A nyní se na ní podíváme:

https://youtu.be/Dg_508pqxQk

Její výstavní role zahrnovaly například operu Cavalleria Rusticana, kterou nahrála vícekrát. Verze z roku 1960 po vedením Tullia Serafina určitě aspiruje na jednu z nejlepších verzí.

Přibližně ze stejné doby pochází Karajanova Aida s Renatou Tebaldi, Giulietina Amneris je vynikající.

Dalším počinem je Verdiho Maškarní ples s Birgit Nilsson pod vedením dirigenta Georga Soltiho z roku 1962.

To možná stačí. Zkusíme ještě další ukázky.

Například princezna Eboli z roku 1960 https://youtu.be/ItRfkcSCLGo

Cherubin, Figarova svatba

https://youtu.be/ymgqBcIG9XA

Carmen, Habanera

https://youtu.be/dD04xLrb3Rc