Georges Bizet "Carmen" Průvodce operou

Opera první volby pro někoho, kdo nikdy žádnou operu neviděl. Velmi melodické, plné žhavých emocí a zakládá se to na relativně uvěřitelném příběhu. I když pravda je, že každý normální muž ví, že je don José jouda.

Georges Bizet „Carmen“, opera byla poprvé uvedena 3. 3. 1875. Autor její premiéru a úvodní neúspěch přežil jenom o málo, zemřel totiž 3. června 1875, ve věku pouhých 36 let. Libreto vychází ze stejnojmenné novely, kterou napsal Prosper Mérimée. Předloha je o něco jiná a rozhodně stojí za přečtení. Hlavním hrdinou je voják Don José, který se nechá zmanipulovat svůdnou Carmen, a nakonec ji v záchvatu žárlivosti zabije. Opera je považována za zakládající kámen operního verismu a tvoří most mezi italskou a francouzskou operou.

Co je to verismus? „Zvolíme náměty pravé, přímo ze života. Hudbu k tomu napíšeme skvělou, aby mířila přímo do posluchačovy duše.“ Řada lidí vám řekne, že je to naprosto nevkusné a že by bylo dobré všechny partitury s touto hudbou zlikvidovat. Opera má ale člověka bavit. Co mi pomůže, když hudba používá 12tónovou stupnici, když mě to unudí k smrti a vyžaduje 500 hodin poslechu, abych se do toho trochu dostal? Myslím si, že zmíněné názory jsou v podstatě snobské a že to tak prostě není. Carmen je jednou z prvních oper, na kterou bych vzal nějakou dámu, která žádnou operu nikdy neviděla.

Georges Bizet sám byl talentovaný skladatel, jehož kariéra byla tragicky krátká. Byl známý svou schopností kombinovat dramatický obsah s úchvatnou hudbou. Navzdory tomu, že se „Carmen“ zpočátku nesetkala s velkým úspěchem, postupně se stala jednou z nejpopulárnějších oper všech dob. Bizetova smrt krátce po premiéře znamenala, že se nikdy nedožil uznání, které si jeho dílo zasloužilo. Kromě „Carmen „, Bizet napsal několik dalších oper, ale žádná z nich nedosáhla stejného věhlasu. Dnes je Bizet považován za jednoho z největších skladatelů 19. století, jeho hudba stále inspiruje a okouzluje posluchače po celém světě.

Původní opera „Carmen“ má format „opera buffa“. To znamená, že mezi hudebními čísly jsou mluvené dialogy. Je to opradu velmi francouzské a báječné.

Po Bizetově smrti byly recitativy předělány a zhdebněny skladatelem Ernestem Guiraudem, aby se opera mohla lépe hrát na velkých operních scénách, kde byly mluvené dialogy méně obvyklé. Guiraud přidal recitativy brzy po premiéře opery v roce 1875.

Zhudebněním dialogů však opera získala poněkud italský ráz. Řada velkých nahrávek je pořízena právě takto.

1. Dějství

Chudá dívka Micaela přichází do místních sevillských kasáren hledat svého milého Dona Josého. Joseho kámoš Morales říká Micaele, že její milý není přítomen, ale že mu to vyřídí. Pak po ní nepatrně vystartuje a Micaela v záchvatu paniky prchá. Na náměstí v Seville přichází dívky z místní tabákové továrny. Hlavní pozornost na sebe strhává cikánka Carmen. Okolí jí provokuje, kdy se hodlá zamilovat. Carmen zpívá slavnou Habaneru „Láska je jenom zlaté ptáče“.

https://youtu.be/KJ_HHRJf0xg

Na konci hodí kytku Donu Josému. José je z toho malinko vedle. Přichází Micaela a vypráví Josému o jeho matce. Předpokládá se, že si José Micaelu vezme, ona je z něj malinko paf. Carmen v mezičase spáchala v tabákové továrně výtržnost. Oficír Zuniga jí zatkne a nařídí Josému, aby jí odvedl do místní basy. Carmen Josého provokuje zpěvem známé seguidilly. Naznačuje Josému, že jí může mít a že sraz bude v hostinci u Lilase Pastii. José jí na to skočí a uvolní jí ruce. Carmen se smíchem vysmekne z pout, bere roha a José končí v base.

https://youtu.be/bxbA575o8bI

2. Dějství

José bručí v base. Carmen se baví v krčmě u Lilase Pastii s bandou kumpánů nevalné pověsti. Jsou to nějací pašeráci nebo co.

Do blízké koridy přijíždí Toreador Escamillo, který zde zpívá slavnou toreadorovu píseň. To je dle mého názoru nejslavnější árie vůbec. Řada lidí si to zpívá, aniž by věděla, z čeho to je. Když jim řeknu, že je to opera, tváří se, jestli jsem nespadl na šišku.

Carmen se s Escamillem seznamuje, ale zatím se rozcházejí. Podloudníci hrají karty, a když odcházejí, přichází Don José, kterého pustili z basy. Carmen se ho pokouší svést. Z blízkých kasáren se ozve večerka a José Carmen sděluje, že musí do služby. Carmen se ho začne vyšklebovat. Don José (jako blbec) přejde do romantického módu a zpívá slavnou květinovou árii.

Carmen Josého vyzývá k dezerci. Ten ale odmítne a tváří se, že se vrací do kasáren. Na scénu přichází nalitý oficír Zuniga, který se sápe po Carmen. José se s ním malinko pokočkuje a nyní tedy za napadení nadřízeného důstojníka desertovat musí.

3. Dějství

Carmen má už Josého dost, přestal jí bavit. Carmen s kámoškami věští z karet a Carmen vyjde, že jí čeká brzká smrt. Na scéně se zjevuje Micaela s árií „říkám, že mě nic neděsí“.

Také přichází Escamillo, který se Josému malinko pošklebuje. Fatálnímu vyhrocení situace zabrání Micaela, která přináší zprávu, že Josého matka je na smrtelné posteli. José je rozervaný mezi povinností ke své matce a posedlostí Carmen. Nakonec se rozhodne odjet s Micaelou, ale slibuje, že se vrátí.

4. Dějství

Sevilla se připravuje na velkou koridu. Na náměstí je plno lidí, kteří netrpělivě čekají na příchod toreadorů. Escamillo přijíždí se svým průvodem, mezi nimiž je i Carmen. Escamillo a Carmen jsou teď pár, což samozřejmě dělá Josému čáru přes rozpočet. José, plný žárlivosti a zoufalství, se pokouší Carmen přemluvit, aby se k němu vrátila. Carmen ho odmítá s chladnou odhodlaností. José ji varuje, že pokud ho opustí, bude to mít tragické následky.

Carmen se obrátí k toreadorově vítěznému průvodu, když vtom José, zaslepený žárlivostí a zradou, vytasí nůž a bodne ji. Carmen padá mrtvá k zemi, zatímco dav nadšeně oslavuje Escamillovo vítězství. José, zdrcený svým činem, se vzdává autoritám. Drama končí na notě temné ironie – triumf lásky a vášně je přemožen lidskými slabostmi a osudovými tragédiemi.

A tak končí příběh Carmen, opery, která uchvacuje svým vášnivým a realitou nabitým dějem, který ukazuje, že lidské emoce mohou být stejně nebezpečné jako fascinující. Když se do toho ponoříte, pochopíte, proč je tato opera tak oblíbená a proč stále rezonuje s publikem po celém světě. A nezapomeňte, že za touto operou je skvělý příběh, který čeká, až ho objevíte.

Nahrávky opery Carmen:

1. Herbert von Karajan (1964).

Na prvním místě to není jen formálně. Je to moje jednička a nejsem sám, kdo si myslá, že je to jednička. Samozřejmě jsou zde i hlasy, že je to zlé a vhodné jako opora pro imaginární hudební motyku. Když si to myslí...

• Obsazení: Leontyne Price, Franco Corelli, Mirella Freni
• Popis: Tato nahrávka má tendenci být mírně italská, ale je plná vášně a až zvířecího sexu. Všichni se odvázali. Tak lascivní Carmen neznám žádnou jinou. Corelliho francouzština je jako vždy naprosto katastrofická, ale to nevadí.

2. Herbert von Karajan (1984)

• Obsazení: Agnes Baltsa, José Carreras, José van Dam, Katia Ricciarelli, Chœur De L’Opéra De Paris, Berliner Philharmoniker
• Popis: Není to určitě zlé, ale na tu první nahrávku to ani náhodou nemá. I když je to ve formátu buffa.

3. Leonard Bernstein (1973)

• Obsazení: Marilyn Horne, James McCracken
• Popis: Tato nahrávka je velmi intenzivně nenáviděna mezi vybranými hudebními znalci. Nechápu však proč. Není to zlé, ba naopak. Tempa jsou pravda pomalejší, ale nevím, proč by to měla být chyba.

4. Fritz Reiner (1951)

• Obsazení: Rise Stevens, Jan Peerce, Licia Albanese, Robert Merrill
• Popis: Je to Reiner a je to jedna z prvních nahrávek Carmen na dlouhohrající desce LP. Zvuk je technicky omezený. Já velmi obdivuji Rise Stevens, ale čekal jsem, že dostanu více. Rise byla určitě velmi krásná, ale to přeci nestačí.

5. Georges Prêtre (1964)

• Obsazení: Maria Callas, Nicolai Gedda
• Popis: I když to není schopno se to vyrovnat Karajanově verzi s Leontyne Price a má to určitě moje doporučení. Já však tu nahrávku rád nemám. Callas byla již unavená a ten gap, který měla ve spodním rejstříku, mě irituje. To je ale můj problém.

6. Sir Thomas Beecham (1959)

• Obsazení: Victoria de Los Angeles, Nicolai Gedda
• Popis: Řadím to před Callas a je to bomba. Victoria je prostě dobrá.

7. Claudio Abbado (1978)

• Obsazení: Placido Domingo, Teresa Berganza
• Popis: Berganza byla Španělka a tato nahrávka atakuje nejvyšší příčky žebříčku. Placido je jako vždy Placido, neurazí, nepřekvapí.

8. Sir Georg Solti (1978)

• Obsazení: Tatiana Troyanos, Placido Domingo
• Popis: Tatiana je zde naprosto neuvěřitelná, ale naprosto.

9. Lorin Maazel (1984)

• Obsazení: Julia Migenes, Placido Domingo
• Popis: Nahrávka je soundtrack k filmové verzi (De Rosi 1984). Julia vypadá jako chodící sex a je vizuálně ba i vokálně úžasná. Domingo se tady projevuje malinko neherecky a dřevěně. Asi mu nedošlo, že není v divadle, ale že hraje ve filmu. Ultimátní výkon zde odvádí Ruggero Ramondi.
• Odkaz: Georges Bizet: Carmen (film)

10. Lorin Maazel (1973)

• Obsazení: Anna Moffo, Franco Corelli, Piero Cappuccilli
• Popis: Tohle je široce považováno za strašný prů*er. Moffo na sklonku kariéry je široce odsuzována, že jako manželka klasické sekce RCA Victor tohle nahrála. Já bych to ale zase neviděl tak zle. Člověk sice mívá pocit, že se to neodehrává v Seville, ale v Římě a že to není o pašerácích, ale o gladiátorech. Ale je to ve formátu opera buffa a chyba to není, pokud si to koupíte.

11. Thomas Schippers (1963)

• Obsazení: Mario del Monaco, Regina Resnick
• Popis: Tohle je fakt zlé a moc zlé. Nepovedlo se to a opravdu hodně moc.

(názory na nahrávky jsou moje osobní. Nemám nárok na žádnou absolutní pravdu)