G. Verdi: Messa da Requiem, výrazně zkrácená verze

Jsem si vědom přehnané délky předchozího příspěvku o tomto díle. Proto jsem vyrobil zkrácený přehled. Koho zajímají podrobnosti, nechť se podívá do to velkého článku

Premiéra proběhla 22. května 1874 k uctění památky Alessandra Manzoniho. Verdi zároveň zužitkoval materiál z dříve nerealizovaného Requiem pro Rossiniho. Vzniklo dílo, které formálně vychází z duchovní mše, ale svou dramatický rozsahem a intenzitou připomíná spíše operu.

Kdo to slyšel naživo, těžko zapomene na Dies irae a Tuba mirum s rozestavěnými trubkami v prostoru. Tohle není kontemplace nad smrtí – tohle je konec světa.

Libera me – samostatně složená část, původně pro Rossiniho mši – se vrací k motivům Dies irae, ale tentokrát z osobní perspektivy. Sopranistka bojuje s osudem, modlí se, vzpírá i prosí. Končí šeptem. Je to ticho, které se nezapomíná.

Vybrané nahrávky:

Fritz Reiner (1961)
Price, Björling, Elias, Tozzi – Chicago Symphony
Zvuk problematický zkreslený, ale atmosféra silná. Price září, Björling dojemný. Patina nahrávky působí až mysticky.

Carlo Maria Giulini (1964)
Schwarzkopf, Ludwig, Gedda, Ghiaurov – Philharmonia Orchestra
Stylizovaný zázrak s legendárním obsazením. Ale zvuk trpí a atmosféra je lehce chladná. Považováno za referenční verzi.

Georg Solti (1968)

Joan Sutherland, Marilyn Horne, Luciano Pavarotti, Martti Talvela
Dirigent: Georg Solti
Orchestr: Wiener Philharmoniker

Pro mnohé referenční verze, úžasné žhavé a ohnivé.

Georg Solti (1977)
Price, Baker, Luchetti, van Dam – Chicago Symphony
Zralý Solti. Price s větší temnotou, vzpírající se osudu. Baker duchovní, Luchetti decentní, van Dam pevný. Výborná rovnováha.

Riccardo Muti (1979)

Renata Scotto, Agnes Baltsa, Veriano Luchetti, Jewgenij Nesterenko
Dirigent: Riccardo Muti
Orchestr: Philharmonia Orchestra
Sbor: Ambrosian Chorus

Ohněm spalující atmosféra a vynikající výkony sólistů.

Leonard Bernstein (1970, Ely Cathedral)
Arroyo, Veasey, Domingo, Raimondi
Emoce na hraně extáze. Bernstein živelný a mystický. Arroyo vynikající. Jeden z nejintenzivnějších zážitků.

Antonio Pappano (2009)
Harteros, Ganassi, Villazón, Pape – Santa Cecilia
Zvuk 21. století. Moderní, přímý, citlivý. Pappano vede s respektem i energií. Referenční nahrávka nové generace.

Herbert von Karajan (1967, La Scala, film)
Price, Cossotto, Pavarotti, Ghiaurov
Režie Henri-Georges Clouzot. Ne koncert, ale memento. Prázdná La Scala, dokonale nasvěcená. Price jako kněžka, Karajan umělecky zdrženlivý. Vrchol emocí i filmového umění.

Těch verzí je samozřejmě mnohem víc, ale tyhle patří mezi moje nejvíce poslouchané. Každá ukazuje jinou tvář Requiem. A Verdi? Ten by se divil, co se z toho vyklubalo. Ale snad by měl radost.