Frederick Martin Reiner, který je znám jako Fritz Reiner, tak trochu autokratický dirigent

„Říkáš autokratický dirigent, Jiří? Prosím tě, těch bylo… v té době to byli skoro všichni. A já musím bohužel konstatovat, že je to všechno legrační, proti pověsti Fritze Reinera

Frederick Martin Reiner

(19. prosince 1888–15. listopadu 1963)

Narodil se v Budapešti v tehdejším Rakousko-Uhersku do přísně židovské rodiny. Fritzův otec si přál, aby se mladý student věnoval studiu práv, a on skutečně práva studovat začal. Volání hudby bylo silnější, mladý Fritz ze studia práv zběhl a od roku 1903 studoval budapešťskou konzervatoř Franze Liszta. Nejprve se věnoval hře na piano u Istvána Tomána (1903–1905), posléze kompozici neboli skladbě u Hanse Koesslera (1907–1909), v závěru studia byli jeho učiteli Kalmán Chován a Béla Bartók.

V letech 1914–1921 působil v operních domech v Budapešti a v Drážďanech, kde spolupracoval s Richardem Straussem.

V roce 1922 emigroval Reiner do USA, kde přijal místo šéfdirigenta Cincinnati Symphony Orchestra, kde zůstal až do roku 1931.

V roce 1928 se stal americkým občanem.

V roce 1931 přijal místo dirigenta Filadelfské Velké Opery a zároveň místo vedoucího orchestrálního odboru v Curtisově Institutu. Mezi jeho žáky patřily legendy klasické hudby, kde nejznámějším jménem bude asi Lenny Bernstein.

Zajímavostí je, že Reiner vyloučil legendárního amerického skladatele Samuela Barbera ze své dirigentské třídy pro údajný nedostatek talentu.

Reiner setrval v Curtisově institutu až do roku 1941.

V letech 1938–1948 dirigoval Reiner Pittsburský symfonický orchestr.

Potom působil několik let v Metropolitní opeře v New Yorku.

V letech 1949–1951 tam dirigoval legendární inscenaci Straussovy opery Salome se slavnou bulharskou sopranistkou Ljubou Welitsch.

A zde se dostáváme k další legendě, že jistá mladá studentka, adeptka na učitelské povolání, Ljubu v této inscenaci viděla, a to ji vedlo k zásadnímu rozhodnutí, že nebude učitelka, ale operní pěvkyně. Jméno oné mladé dámy bylo? … Už to máte? … Čekám! … Moc těžká hádanka? Jméno oné mladé dámy bylo: Mary Violett Leontyne Price.

V roce 1954 začal Reiner spolupracovat s Chicagským symfonickým orchestrem, se kterým nahrával až do své smrti pro společnost RCA Victor. A tak se zrodila legenda, která nemá ve světě klasické hudby obdobu.

V jednom z předchozích článků jsem definoval, co obnáší tzv. „polibek Múzy“ při domácím poslechu hudby. Ten báječný pocit, kdy člověka mrazí v zádech, oči se mu zalévají slzami a vy se vznášíte někde v astrální dimenzi. Zážitek, který je při domácím poslechu hudby tak vzácný.

Když to trochu nadsadím, je třeba si při poslechu Reinera koupit pořádný jelení lůj. Tohle není polibek Múzy, to je permanentní líbačka s Múzou, a nejen líbačka, je to plnohodnotné milování s Múzou.

Je zde jeden smutný bod, který zmíním. Reiner těch výjimečných úspěchů dosahoval na principech bossingu a odporného psychického teroru svých hráčů. V té době byli dirigenti hrozní a byl to skoro standard. Reiner však zašel ještě dál. Říká se, že byl schopen drtit hráče pohledem.

Fritz Reiner byl 3x ženat a zemřel na komplikace zápalu plic spojené s oběhovými problémy.

Nahrávky:

Kde začít? Je zde Carmen s Rise Stevens z roku 1952, kde vedle Rise Stevens vystoupily tehdejší hvězdy operního nebe, jako Jan Peerce, Robert Merrill nebo Licia Albanese. Jde o jednu z prvních nahrávek kompletní opery, která byla vydána na LP vinylové desce. A je to jediná nahrávka kompletní opery pod vedením Fritze Reinera. Nahrávka je monofonní a technická stránka odpovídá době vzniku. Ale… ta umělecká kvalita je nadčasová.

Rise Stevens (Wikimedia Commons, Public Domain)

Rise Stevens, Carmen, Habanera https://youtu.be/oAVCvYvEXTw?list=RDoAVCvYvEXTw

(Fotografie přebalu z mojí osobní sbírky) – ten přebal je ikonický a stojí to opravdu hodně peněz. tedy na to, že je to klasická hudba.

Čím pokračovat?

To je snadné! Rimskij-Korsakov, Šeherezáda z roku 1960, nahrávku vydalo nakladatelství RCA Victor v edici Living Stereo, Chicagský symfonický orchestr řídil Fritz Reiner. Tato nahrávka patří dle mého názoru k deseti největším klasickým nahrávkám, které kdy byly pořízeny.

(Fotografie přebalu z mojí osobní sbírky)

Zvukově to zní, jako by to bylo nahráno včera, tedy skoro. Místy zde prosvítá jistá patina. Tak chutná polibek Múzy.

https://youtu.be/S50Or87VQgY?list=RDS50Or87VQgY

Ant. Dvořák, Symfonie z Nového světa z 1958, větu shora nebudu opisovat, beze zbytku to zde platí.

https://youtu.be/CYoA3hDH-Fk?list=RDCYoA3hDH-Fk

(Fotografie přebalu z mojí osobní sbírky. Znalci už vidí, že je to zrada. Mám jenom mono verzi)

Reiner spolupracoval s ďábelským houslistou Jaschou Heifetzem.

Jascha Heifetz (Wikimedia Commons, Public Domain)

Vytvořili spolu nahrávky, které se velmi špatně dorovnávají. Místo vypisování uvedu některé ukázky.

My se ale vlastně můžeme na ty dva podívat ve filmovém záznamu roku 1947

https://youtu.be/fJwnJMunjbo

Ufff! Heifetz měl evidentně smlouvu s ďáblem.

Nahrávka toho Čajkovského koncertu v originální edici RCA Victor Living Stereo stojí hodně peněz. (Mám jenom CD a fotografii přebalu CD sem nebudu dávat, platí i pro další nahrávky)

To stejné jejich Brahms a Mendelssohn…

Pak jsou zde legendární nahrávky Rachmaninova s Arturem Rubinsteinem.

Legendární nahrávky Debussyho, Richarda Strausse, Bartóka a dalších.

Tak pravil Zarathustra, Východ slunce https://youtu.be/cynqh5eXXrw?list=PLeOb8Qjd6MXIeiCPe7Z8__MWqWAOFOXD0

Je toho opravdu moc.

Ještě uvedu… Manuel de Falla, Spain

https://youtu.be/bqPxuTSIHwk?list=PLOujHP6EgpKQbAg4OGVin6j3We98x5cFN

Reinerovo Verdiho Rekviem (1959) jsem sice již uváděl. Nahrávka má zaslouženě zcela legendární status. Jsou zde trochu technické potíže se zkreslením, ale s tím se nic neudělá.

Rekviem se rozjíždí opravdu pomalu a chvíli trvá, než se to rozjede. V hlavních sólových partech vystoupili: Leontyne Price, Rosalind Elias, Jussi Björling a Giorgio Tozzi.

https://youtu.be/10hK6yowZFs?list=PLa1rC97wRkZj7hU7sroKw5fHAxRs_wAVz

Není v mých silách uvést všechny nahrávky, a proto zde skončíme.