Elena Souliotis, neřízená sopránová atomová bomba

Elena Souliotis, neřízená sopránová atomová bomba

(28. 5. 1943 – 4. prosince 2004)

Elena Souliotis, někdy je její jméno přepisováno jako Suliotis, vzplála jako neřízený jaderný výbuch, který velmi krátce osvětlil síň slávy operního Olympu. Říkalo se, že to bude druhá Maria Callas, ba očekávání byla ještě vyšší.

Materiál tam určitě byl. Posuďte sami. https://youtu.be/Oe2dOC6bOrE

Jenomže je to neřízený nekontrolovaný zpěv bez jakékoli techniky na ochranu hlasu. Vždy, když ji poslouchám, říkám si, kolikrát kruci musím ještě tohle slyšet. Tahle hra se hraje velmi tvrdě a chyby se trestají vokální smrtí. Netýká se to bohužel jen opery, tzv. pop-music je zasažena rovněž. Když mladá zpěvačka ve svých 32 letech prohlásila, že přišla o hlas, skutečně nemám, co bych k tomu dodal. Snad jenom to, že jsem to věděl. Koho, že to myslím? No přeci Adele. Tady naštěstí hlasivková chirurgie zabrala a spravilo se to. Adele dramaticky změnila techniku a nyní zpívá o hodně správněji.

Elena Souliotis neměla takové štěstí, v té době nebyla hlasivková chirurgie tak na výši.

Narodila se v Athénách ruskému otci a řecké matce. V dětství prošla těžkou meningitidou a na to konto zčásti ohluchla. Připadá mi to docela zajímavé.

Zpěv studovala u Mercedes Llopart, ale její nešťastný osud nelze na učitelku zpěvu hodit. Llopart učila řadu velkých umělců, který takový nešťastný osud nepotkal.

Debutovala v roce 1964 v Neapoli jako Santuzza v Mascagniho opeře Cavalleria Rusticana.

V témže roce vystoupila jako Abigail ve Verdiho opeře Nabucco. Její výkon způsobil senzaci. Existuje k tomu nahrávka pro Decca/London v roce 1965 (s Titem Gobbim a dirigentem Lambertem Gardellim). To skutečně nemá žádnou obdobu a dle mého názoru je velmi těžké se tomu jen vyrovnat. Oslavy novinářů, srovnávání s Callas povzbudily sebevědomí mladé umělkyně nešťastným způsobem a odstartovaly sérii nešťastného výběru rolí, která vedly ke zkáze hlasu.

Nás ale zajímají Eleniny nahrávky. Mascagniho Cavalleria Rusticana a Belliniho Norma pod vedením dirigenta Lamberta Gardelliho z let 1966 – 67 jsou hvězdné a lze je doporučit bez výhrad, jedině snad že Norma je podivně zkrácená. Na konto nežádoucího krácení je tato nahrávka někerými lidmi velmi kritizována.

Fiorenza Cossotto a Elena Souliotis zpívají duet z druhého dějství Belliniho Normy „Mira, o Norma“. Roztékám se u toho po koberci a nejde mi do hlavy, jak tohle někdo může označit za vřískání.

V roce 1969 nahrála desku, kterou bych asi označil za její profilovou. Pod vedením dirigenta Oliviera de Fabritiise nahrála album árii z italských oper. Toto album obsahuje mimo jiných vstupní árii Lady Macbeth z Verdiho opery Macbeth. Je to něco neuvěřitelného. A zde přichází zlom. V roce 1970 nahrála celého Macbetha pod vedením dirigenta Lamberta Gardelliho. Jejím partnerem zde byl Dietrich Fischer-Dieskau. Já ale bohužel musím před touto nahrávkou varovat. Zdůrazňuji, že jde o můj osobní názor a pokud má někdo tuto nahrávku někdo rád, chápu to.

Problémů je zde více, ale tím hlavním je DFD v titulní roli. Mám Dietricha upřímně rád, a proto jsme nikdy nepochopil, proč se umělec jeho formátu cpal do rolí v italském repertoáru. Poškodil dle mého názoru svým výkonem celou řadu jinak vynikajících nahrávek a tohle je přesně je ten případ. On prostě nebyl italský baryton a to je v rolích jako Macbeth problém. Další kapitolou je zde Elena Souliotis, kde se začíná projevovat únava hlasu a ztráta kontroly nad ním.

Počínající úpadek hlasu se změnil v pokročilý úpadek a v polovině let sedmdesátých to bylo opravdu zlé a donutilo to Souliotis opustit jeviště.

V roce 1979 se pokusila o návrat. Zpívala ve vedlejších rolích se střídavými úspěchy. Její poslední nahrávka je z roku 1991.

Její poslední vystoupení byla role hraběnky v Čajkovského Pikové dámě v roce 2000. Touto rolí se rozloučila s jevištěm a odešla do důchodu.

Elena měla extrovertní přátelskou bezprostřední povahu. Měla ráda zvířata a měla doma na to konto rozsáhlý zvěřinec. Nic lidského jí nebylo cizí. Byla to velmi pohledná dáma, která měla ráda život.

Zemřela v roce 2004 na srdeční selhání. Zanechala po sobě dceru Barbaru.

Zdroje

https://en.wikipedia.org/wiki/Elena_Souliotis

Elena Souliotis | | The Guardian